ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.3386.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 3386/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. Č., bytem B., adresa pro doručování: Č. B., zastoupeného JUDr. Hanou Homolkovou, advokátkou v Českých Budějovicích, Krajinská 8, proti žalované České poště, s. p., se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné náměstí 1, o neúplném podání, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 333/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2011, č. j. 8 Co 298/2011-14, takto:
I. Dovolání, pokud směřuje proti té části usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2011, č. j. 8 Co 298/2011-14, kterou bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2011, č. j. 9 C 333/2010-9, o odmítnutí žaloby v části, v níž se žalobce domáhal po žalované písemné omluvy, se odmítá.
II. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2011, č. j. 8 Co 298/2011-14, jakož i usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2011, č. j. 9 C 333/2010-9, se v části, v níž byla odmítnuta žaloba s návrhem na neprodlené upuštění od protiprávního jednání a přiznání náhrady nákladů řízení, a ve výrocích o nákladech řízení zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích výše označeným bylo ve výroku I. potvrzeno usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2011, č. j. 9 C 333/2010-9, kterým bylo odmítnuto podání žalobce, došlé soudu dne 27. 9. 2010. Odvolacím soudem bylo rovněž stanoveno, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že vzhledem k tomu, že žalobce ve stanovené lhůtě neodstranil po výzvě soudu (obsahující poučení ve smyslu §43 odst. 2 o. s. ř.) vady návrhu, pro které nebylo možno v řízení pokračovat, bylo nutno jeho podání odmítnout. Nedostatky návrhu na zahájení řízení byly spatřovány v tom, že žalobce neuvedl (a po výzvě nedoplnil) znění omluvy, již pod body 1 a 2 svého podání po žalované požadoval. Žaloba proto obsahovala nevykonatelný petit.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím ustanoveného právního zástupce dovolání. Přípustnost dovolání dovodil z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. a pro zásadní právní význam napadeného usnesení. Jako důvody dovolání označil vadu řízení s možným následkem nesprávného rozhodnutí, jakož i nesprávné právní posouzení věci. V rámci vylíčení dovolacích důvodů namítal, že náležitostí žaloby je uvést to, čeho se navrhovatel domáhá (což žalobce učinil), nikoli navrhnout znění výroku rozsudku. Žalobce tvrdil, že soud prvního stupně vydal vágní šikanózní výzvu k doplnění žaloby, navíc také ignoroval následné podání žalobce ze dne 12. 11. 2010 (doručené soudu dne 25. 11. 2010), čímž bylo porušeno právo na spravedlivý proces a zásada ústnosti řízení. Dovolatel proto žádal, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu – a současně i usnesení soudu prvního stupně – a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhoval odejmutí věci z působnosti soudů v Českých Budějovicích.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátkou, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a dovolací důvody byly uplatněny podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. pro vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, a taktéž ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, je podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, ovšem jen za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (srov. druhou větu citovaného ustanovení: §237 odst. 1 a 3 platí obdobně).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 věta za středníkem o. s. ř.).
Nejvyšší soud shledává usnesení odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným a tudíž dovolání přípustným toliko potud, bylo-li jím potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby v té její části, v níž se žalobce po žalované domáhal neprodleného upuštění od porušování smluvených povinností (zejména nevhazování písemností, určených do vlastních rukou, do poštovní schránky) a přiznání náhrady nákladů řízení, neboť ve vztahu k této části žaloby řešil odvolací soud otázku předpokladů, za nichž lze žalobu podle ustanovení §43 o. s. ř. odmítnout, odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Se závěrem o přípustnosti dovolání se v této části pojí též závěr o jeho důvodnosti, neboť rozhodnutí odvolacího soudu zde spočívá na nesprávném právním posouzení otázek procesního práva (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Ve vztahu k té části usnesení odvolacího soudu, kterou bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby v té její části, v níž se žalobce domáhal po žalované písemné omluvy, dovolatel nevymezil žádnou právní otázku, jež by měla zásadní význam pro rozhodovací praxi soudů, a dovoláním zpochybněné právní posouzení odvolacího soudu je v této části v souladu s právní úpravou i konstantní judikaturou.
Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 5238/2007, se sice podává, že požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá (§79 odst. 1 o. s. ř.), nelze vykládat tak, že by byl žalobce povinen učinit soudu návrh na doslovné znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí povinnost (tak, aby ji bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit), která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu.
Žalobní petit ovšem zajisté musí být určitý a srozumitelný (§43 odst. 1 a §79 odst. 1 o. s. ř.). Soud musí zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť zásadně nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány (§153 odst. 2 o. s. ř.). Požadavek určitosti žalobního petitu a vázanosti soudu tímto žalobním návrhem se podle ustálené judikatury vztahuje i na případy, kdy právní předpis umožňuje domáhat se přiměřeného zadostiučinění za zásah do práva na ochranu osobnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 30 Cdo 895/2005, aj.). Žaloba fyzické osoby, která se domáhá takového morálního zadostiučinění, musí vždy znít na určitou formu tohoto zadostiučinění.
Petit žaloby v části požadující omluvu (body 1 a 2), tak jak byl žalobcem navržen, tedy požadavek určitosti nesplňuje . Za tohoto stavu bylo povinností soudu prvního stupně, aby se postupem podle §43 odst. 1 o. s. ř. pokusil tento nedostatek odstranit výzvou k doplnění návrhu, která byla v tomto bodě zcela srozumitelná a nevykazovala pochybnosti o jejím významu. Po nevyhovění této výzvě i přes náležité poučení bylo třeba žalobu (v této části) odmítnout.
Nižším instancím je však třeba vytknout, že měly náležitosti žaloby posoudit odděleně ve vztahu ke každému ze samostatných nároků žalobou uplatněných (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4047/2009). Ohledně té části žalobního návrhu, v níž se žalobce domáhal po žalované upuštění od protiprávního jednání a přiznání náhrady nákladů řízení (body 3 a 4), však žalobci ničeho vytčeno nebylo. Výzva soudu prvního stupně k odstranění vad návrhu ze dne 26. 10. 2010, č. j. 9 C 333/2010-6, směřovala výslovně pouze k neurčitému požadavku písemné omluvy. Přitom platí, že výzva k opravě nebo doplnění žaloby nemůže být formulována toliko slovy zákona, ale musí vystihovat, co konkrétně v daném případě činí z žaloby nesprávné nebo neúplné podání. Nebyl-li žalobce vyzván k odstranění konkrétních (soudem označených) vad, jež by se vztahovaly k tomuto jeho návrhu, nebylo možno jeho podání v této části bez dalšího odmítnout.
Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích námitek zásadně právně významné v části týkající se požadavku žalobce na písemnou omluvu; v tomto rozsahu proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Naproti tomu v části žalobního návrhu o uložení povinnosti žalované upustit od porušování dohodou stanovených povinností a přiznání náhrady nákladů řízení žalobci, je dovolání přípustné i důvodné, a proto Nejvyšší soud v tomto rozsahu – jelikož se shodného pochybení při posouzení předmětné otázky dopustily soudy obou nižších stupňů – zrušil obě jejich rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení, v němž se rozhodne též o nákladech dovolacího řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 o. s. ř.).
K navrženému odnětí věci z působnosti soudů v Českých Budějovicích Nejvyšší soud uvádí, že tento v dovolání obsažený návrh je v první řadě neurčitý, neboť nebylo stanoveno, jakému soudu by měla být věc přikázána. Nutno ovšem zdůraznit, že v posuzovaném případě by takový postup, vyžadující zcela mimořádnou situaci, využitelný nebyl. Okolnost, že účastník řízení poukazuje na to, že příslušný soud nevede řízení podle jeho představ, nemůže být bez dalšího důvodem k delegování věci z důvodu vhodnosti ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení zdejšího soudu ze dne 1. 8. 2001, sp. zn. 4 Nd 192/2001).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 14. prosince 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu