ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.3438.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 3438/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. M., zastoupené JUDr. Zbyškem Melichem, advokátem v Praze 4, Modřany, U Šumavěnky 18, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství České republiky, se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, o zaplacení 162.989,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 13/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2009, č. j. 20 Co 524/2008-50, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze shora označeným byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 4. 2008, č.j. 21 C 13/2007-40, kterým byla ve výroku I. zamítnuta žaloba, jejímž prostřednictvím se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 162.989,50 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem Pozemkového úřadu v Táboře, na základě něhož jí nemohl být restituční cestou vrácen zemědělský majetek podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku („zákon o půdě“). Odvolacím soudem bylo rovněž stanoveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež postrádalo relevantní zákonem stanovené náležitosti podání, a to jak v rovině obecné (§42 odst. 4 o. s. ř.), tak v rovině speciální, tj. pokud jde o samotný charakter dovolání jako takového (ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř.). Právní otázku zásadního významu, jež je nezbytným předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., v dovolání ani v nejmenší možné míře nevymezila.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Předpokládá se tedy, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení téhož soudu sp. zn. 28 Cdo 2757/2006 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 414/01, Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. Pokud tedy formulování právní otázky zásadního významu chybí, tak, jako je tomu v předmětné věci, nelze v takovém případě shledat podané dovolání přípustným ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a otevřít tak cestu pro věcný přezkum napadeného rozhodnutí.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dále platí, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
V ustanovení §241b odst. 3 věty prvé o. s. ř. je pak uvedeno, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Pokud tedy dovolání neobsahuje údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. V daném případě byla výzva, aby bylo dovolání žalobkyně doplněno, když neobsahuje všechny podstatné náležitosti, učiněna ze strany soudu prvního stupně usnesením ze dne 28. 1. 2010, č.j. 21 C 13/2007-62, které bylo dovolatelce doručeno dne 26. 5. 2009. Jelikož však vady dovolání nebyly ve stanovené lhůtě 10 dnů odstraněny a protože za takové situace nelze v řízení pro tento nedostatek pokračovat, je třeba v takovém případě dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítnout.
Ze všech výše uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl, a to v prvé řadě pro jeho nepřípustnost, za aplikace ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 3 a §243c odst. 1 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok, neboť žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalované v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. dubna 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu