ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.3945.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 3945/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. K. , bytem Z., zastoupené JUDr. Stanislavem Zenáhlíkem, advokátem v Otrokovicích, nám. 3. května 17, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti České republiky, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody ve výši 258.450,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 223/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2006, č. j. 35 Co 250/2006-99, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Stanislavu Zenáhlíkovi se přiznává odměna za zastupování v dovolacím řízení ve výši Kč 20.300,-.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 5. 2006, č. j. 10 C 223/2004-79, kterým byla žaloba zamítnuta a žádnému z účastníků nebyla uložena náhrada nákladů řízení. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. J. O. přiznal odvolací soud odměnu za zastupování ve výši 14.220,- Kč.
Předmětem řízení byla žaloba na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že požadovaná částka měla představovat škodu, která měla být žalobkyni způsobena nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Jeseníku při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí (dům na pozemku v kat. úz. M. s přilehlými pozemky) ve věci sp. zn. E 164/97. Žalobkyně tvrdila, že k nesprávnému postupu v řízení došlo tak, že nebyla informována o nabytí právní moci usnesení o příklepu v dražbě ve prospěch vydražitele D. D. Když se později dozvěděla, že došlo k vydražení nemovitosti, požádala o vydání movitých věcí nacházejících se v nemovitosti, avšak nebylo jí vydražitelem vyhověno s odůvodněním, že se věci ztratily; poté se výše uvedenou žalobou domáhala náhrady škody na movitých věcech v částce představující hodnotu věcí.
Dovolání žalobkyně bylo opřeno o tvrzený zásadní právní význam napadeného rozsudku a rozhodné právní otázky dovolatelka spatřovala 1) v řešení problematiky výkladu ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §212a o. s. ř. a 2) ve svém údajném zavinění vzniku škody na movitých věcech. Movité věci, které se nacházely ve vydražené budově, ačkoliv se nejednalo o příslušenství věci, byly podle ústní informace soudkyně Okresního soudu v Jeseníku JUDr. O. vydražitelem dílem zničeny a dílem použity pro vlastní potřebu. Dovolatelka podala na vydražitele trestní oznámení, které však bylo odloženo. Vydražitel postupoval, jak tvrdí dovolatelka a jak měl tento uvést při policejním šetření, na základě pokynů Okresního soudu v Jeseníku, který řídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí. Dovolatelka spatřovala v jednání soudu., jenž prováděl výkon rozhodnutí, nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a žádala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolací instance a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření protistrany k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobkyně, zastoupená advokátem, podala dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně dovozovala přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. a dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byl – podle obsahu dovolání - uplatněn v intencích ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci).
Dovolání však není přípustné.
Právní otázky položené dovolatelkou nevystihují, ve srovnání s jinak řádně odůvodněným dovoláním sepsaným advokátem, podstatu věci. Podstatné je, že byla žádána náhrada škody titulovaná podle §13 zákona č. 82/1998 Sb., přičemž veřejná moc (soud prvního stupně) měla pochybit nesprávným úředním postupem.
Z dostupných podkladů v nalézacím spise (provedena rekonstrukce) i v exekučním spise zn. 9 E 164/97 Okresního soudu v Jeseníku však nelze dovodit, že by se soud provádějící výkon rozhodnutí jakkoli odchýlil od ustanovení §335 až 337h o. s. ř. a souvisejících, jimiž se výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí řídí.
Rozhodné příslušenství (osobní věci a nábytek) nebylo v relevantních usneseních uvedeno. Role soudu při provádění výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí přitom nespočívá v tom, že by snad měl ochraňovat či zajišťovat věci, jež jsou ve vlastnictví osoby povinné (eventuálně třetích osob); v tomto ohledu lze dovodit požadavek na nezbytnou péči vynaloženou ze strany vlastníků věcí, kterou soud nemůže nahrazovat. Dovolatelka byla přitom průběžně informována o výkonu rozhodnutí a jak podrobně rekapituloval odvolací soud (str. 2, 3 odůvodnění rozsudku), všechna usnesení vydaná v rámci výkonu rozhodnutí jí byla doručena a nabyla právní moc.
Z obsahu výše zmíněných spisů, jímž je dovolací soud vázán po skutkové stránce, nelze též dovodit oprávněnost tvrzení dovolatelky o „schválení volné dispozice“ vydražiteli s movitostmi ze strany soudkyně soudu prvního stupně při výkonu rozhodnutí.
Dovolatelka by mohla dovozovat spíše odpovědnost vydražitele (možnost předejití škodě) za tvrzenou škodu. Lze však jen konstatovat, že její důkazní možnosti byly již v období následujícím po vzniku tvrzené škody značně oslabeny.
V posuzované věci tedy nelze dovodit pochybení nižších instancí a především
– podle §237 odst. 3 o. s. ř. – judikatorní přesah věci, jenž je pro přípustnost dovolání tohoto druhu nezbytný.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto především podle §146 odst. 3 a §243c odst. 1 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalované v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Bylo však nutné přiznat vůči státu náhradu nákladů řízení řádně ustanovenému advokátu. Za účelně vynaložené náklady podle §142 odst. 1 o. s. ř. považoval dovolací soud náklady za převzetí věci a sepis dovolání. Tedy – podle punkta 258.450,- Kč – odměna za úkon 42.469,- Kč, s redukcí na polovinu a zákonným limitem pak výsledných 20.000,- Kč (§3 odst. 1, §14 odst. 1, §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), což je paušální sazba za zastoupení v tomto řízení. S přičtením režijního paušálu 300,- Kč představuje přiznaná výše odměny ustanoveného zástupce částku 20.300,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 14. prosince 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu