Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.05.2011, sp. zn. 28 Cdo 4192/2010 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4192.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4192.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 4192/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. v právní věci žalobce INSTALAČNÍ MATERIÁL HERMAN, s. r. o., se sídlem ve Vyškově, Masarykovo nám. 391/44, zastoupeného Mgr. Markem Freundem, advokátem ve Zlíně, Zarámí 4422, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti České republiky, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 88/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2010, č.j. 23 Co 209/2010-64, takto: I.Dovolání se odmítá . II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze shora označeným byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 1. 2010, č.j. 20 C 88/2008-44, kterým byla ve výroku I. zamítnuta žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 202.000,-- Kč (požadované z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem policejního orgánu) spolu s tam specifikovaným úrokem z prodlení z této částky ode dne 29. 9. 2008 do zaplacení. Odvolacím soudem bylo rovněž stanoveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku ve věci samé a jako důvod dovolání označil nesprávné právní posouzení věci, jakož i vadu, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Právní otázku zásadního významu v dovolání nevymezil. Uvedl pouze, že přípustnost dovolání dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí řeší právní otázku (problematiku nesprávného úředního postupu policejního orgánu), která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Takové vymezení ovšem nelze pokládat za postačující ve smyslu platné zákonné úpravy podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvody, které by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byly uplatněny podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy pro vadu, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dále ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. pro tvrzené nesprávné právní posouzení věci. Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Předpokládá se tedy, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení téhož soudu sp. zn. 28 Cdo 2757/2006 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 414/01, Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. Pokud tedy formulování právní otázky zásadního významu chybí, tak, jako je tomu v předmětné věci, nelze v takovém případě shledat podané dovolání přípustným ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a otevřít tak cestu pro věcný přezkum napadeného rozhodnutí. Nutno tu podotknout, že vady řízení, tedy tvrzená pochybení procesního charakteru, nejsou v tomto směru dostatečně silná k tomu, aby mohla přípustnost dovolání podle citovaného zákonného ustanovení při nedostatku judikatorního přesahu projednávané věci bez dalšího založit. Ve vztahu k dovolání žalobce je rovněž třeba zdůraznit, že ve smyslu ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. nelze v dovolání uplatňovat nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Nejvyšší soud je vázán skutkovým základem věci zjištěným nižšími instancemi a není oprávněn – s výjimkou prokázání důvodů dovolání (tj. podle §241a o. s. ř. důvodů procesní povahy) – do něj jakkoli zasahovat případným prováděním dalších důkazů (viz Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. C. H. Beck, 7. vydání, Praha 2006, zejména k §243a o. s. ř.). Kromě toho Nejvyšší soud dodává, že jeho přezkum je vždy určitým způsobem limitován. Existují procesní úkony a postupy (hodnocení důkazů, včetně úplnosti dokazování), které budou vždy náležet do sféry diskrece (úvahy) orgánů činných v trestním řízení. Tyto aspekty trestního řízení pak nebude moci soud v řízení občanskoprávním přezkoumávat v plném rozsahu. Z výše uvedených důvodů proto dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce odmítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 3 a §243c odst. 1 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok, neboť žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalované v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 11. května 2011 JUDr. Ludvík D a v i d, CSc. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/11/2011
Spisová značka:28 Cdo 4192/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4192.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odpovědnost státu za škodu
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
§237 odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV. ÚS 1759/11
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25