ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4252.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 4252/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: Tritón Pardubice spol. s r.o. , se sídlem v Pardubicích, Starý Mateřov 130, zastoupen JUDr. Tomášem Kaiserem, advokátem v Praze 1, Havlíčkova 15, proti žalovanému: Česká republika – Český úřad zeměměřičský a katastrální, se sídlem v Praze 8, Pod sídlištěm 9/1800, o zaplacení 20.691.783,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 131/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2009, č. j. 39 Co 396/2008-224, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek z dovolání ve výši 5.000,- Kč.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze shora označeným byl ve výroku I. potvrzen výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 7. 2007, č. j. 12 C 131/2005-196. Ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení tak, že k jejich náhradě nemá právo žádný z účastníků.
Ve věci se žalobce domáhal náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem žalovaného. Podání žaloby předcházely následující právní skutečnosti:
- dne 10. 5. 1999 byla mezi JUDr. Š. (prodávající, zastoupen J. R. na základě plné moci) a V. R. (kupující) uzavřena kupní smlouva o koupi pozemku původního pozemkového katastru, kat. úz. P.;
- dne 19. 5. 1999 bylo na základě rozhodnutí katastrálního úřadu v P.
(č. j. 121-V11-2219/99) zapsáno vlastnické právo V. R. k předmětnému pozemku;
- V. R. po zapsání vlastnického práva k pozemku do příslušného katastru nemovitostí z nabytých pozemků geometrickými plány některé části oddělila a vzniklo několik samostatných pozemků (specifikováno v odůvodnění rozsudků soudů nižších instancí), z nichž některé postupně prodala žalobci;
a) dne 17. 12. 1999 převedla na základě kupní smlouvy V. R. na žalobce pozemek – parc. č. 473/6 v kat. území S. Vklad vlastnického práva žalobce k pozemkům byl učiněn opět katastrálním úřadem v P., a to dne 9. 2. 2000, s právními účinky vkladu 17. 12. 1999 (rozhodnutí č.j. 121-V11-6020/2000);
b) dne 6. 10. 2000 převedla na základě kupní smlouvy V. R. na žalobce pozemek – v kat. území S. Vklad vlastnického práva žalobce k pozemkům byl učiněn opět katastrálním úřadem v P., a to dne 9. 10. 2000, s právními účinky vkladu 6. 10. 2000 (rozhodnutí č.j. 121-V11-4907/2000);
c) dne 8. 12. 2000 převedla na základě kupní smlouvy V. R. na žalobce pozemek – v kat. území S. Vklad vlastnického práva žalobce k pozemkům byl učiněn opět katastrálním úřadem v P., a to dne 15. 12. 2000, s právními účinky vkladu 14. 12. 2000 (rozhodnutí č. j. 121-V11-6354/2000);
- JUDr. Š. podal k Okresnímu soudu v Pardubicích dne 3. 1. 2001 žalobu na určení vlastnictví k předmětným pozemkům, a to z důvodu neplatnosti kupní smlouvy z 10. 5. 1999;
- dne 19. 5. 2003 byl Katastrálnímu úřadu v P. doručen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 2. 2002, č. j. 18 C 3/2001, ve znění usnesení ze dne 27. 5. 2002, kterým byla opravena písařská chyba ve výroku rozsudku a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2003, č. j. 24 Co 738/2001 (právní moc 27. 5. 2003). Soud svým rozhodnutím určil, že JUDr. Š. je vlastníkem pozemků ve zjednodušené evidenci – původ pozemkový katastr v kat. úz. S. a pozemků, v kat. úz. S. Katastrální úřad v P. tuto skutečnost vyznačil záznamem pod č. j. Z 7838/2002;
- dne 6. 11. 2006 uzavřel žalobce s dědičkou po JUDr. Š. (Z. Ch.) kupní smlouvu o koupi sporných pozemků za 3.650.000,- Kč ; žalobce se tak stal opětovně jejich vlastníkem.
Nesprávný úřední postup Katastrálního úřadu v P. spatřoval žalobce v tom, že i přes vadné podání (neobsahovalo náležitosti – kupní smlouva mezi JUDr. Š. a V. R., plná moc J. R.) a rozhodnutí o přerušení řízení o vkladu vlastnického práva k pozemkům (poučení o tom, že by návrh měl být vzat zpět, jinak bude řízení zastaveno) pokračoval Katastrální úřad v tomto řízení a následně vydal rozhodnutí o zápisu vlastnického práva V. R. k pozemkům do evidence katastru nemovitostí.
Žalobce výslednou částku, kterou požaduje po žalovaném z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem, vyčíslil následovně: částka ve výši 3.378.750,- Kč jako předchozí kupní cena za pozemky, 625.964,- Kč za náklady za vynětí pozemků z půdního fondu, 6.861.089,- Kč za náklady spojené se zhodnocením pozemků, 2.071.700,- za náklady za pořízení projektové dokumentace na stavbu nové haly, 5.666.000,-Kč za ušlý zisk za rok 2003 a 2004 spočívající v nedokončené realizaci nové výrobní haly,
2.088.280,- Kč jako částku, jejíž zaplacení se JUDr. Š. (resp. dědicové) domáhají po žalobci jako bezdůvodné obohacení za bezplatné užívání předmětných nemovitostí (v tomto směru však bylo řízení zastaveno, a to z důvodu zpětvzetí žaloby dědičkou po JUDr. Š. po uzavření dohody o narovnání s žalobcem, na základě které dědička převedla pozemky na žalobce za částku 3.650.000,- Kč).
Soud prvního stupně rozhodl o zamítnutí žaloby, a to pro nedostatek aktivní legitimace žalobce k jejímu podání. Žalobce nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva V. R. k pozemku. Současně soud uvedl, že žalobce se může domáhat pouze náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím, nikoliv nesprávným úředním postupem žalovaného, přičemž rozhodnutí katastrálního úřadu nebylo změněno ani zrušeno pro jeho nezákonnost.
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, když dovodil, že nebyly dány podmínky pro jeho změnu či zrušení. Neztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, pokud jde o povahu postupu katastrálního úřadu, resp. že se nejedná o rozhodnutí, ale o úřední postup při rozhodování o zápisu vlastnického práva do evidence; v tomto ohledu přisvědčil tvrzení žalobce. Uzavřel však, že závěry soudu prvního stupně ohledně absence aktivní věcné legitimace žalobce jsou správné a navíc uvedl, že není splněn ani předpoklad pro možnost přiznání náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., a to z důvodu absence škody. Stran vrácení kupní ceny soud odkázal žalobce na uplatnění nároku po V. R. z titulu neplatné kupní smlouvy. S ohledem na to, že žalobce opětovně v roce 2006 od dědičky vlastníka pozemků tyto odkoupil, nebylo možné dovodit ani škodu vzniklou v důsledku zkrácení o investice vložené do pozemků žalobcem. Pokud šlo o částku požadovanou po žalobci JUDr. Š. z titulu bezdůvodného obohacení, tato částka mu (ani jeho dědicům) nebyla nikdy uhrazena a řízení o žalobě bylo navíc zastaveno pro její zpětvzetí (dědičkou po JUDr. Š.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal v něm, že se soudy obou nižších instancí v řešení předmětné otázky rozcházejí, a to zejména pokud jde o jejich rozpor v tom, zda má být náhrada škody posuzována z hlediska nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí orgánů státu. Dále v dovolání uvedl výčet pochybení katastrálního úřadu v P. a dodal, že soud rozhodl bez toho, aniž by provedl jakékoliv dokazování či poučil žalobce podle §118a o. s. ř. Na závěr dovolání žalobce uvedl, že podle jeho názoru je rozhodnutí odvolacího soudu zcela nepřezkoumatelné a zmatečné a navrhl zrušit tento rozsudek a vrátit věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případě zrušit i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátit jemu.
K dovolání žalobce podal žalovaný vyjádření. Setrval v něm na svém stanovisku ohledně nesplnění předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za vzniklou škodu a navrhl dovolání žalobce odmítnout, resp. zamítnout.
Nejvyšší soud shledal, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání včas (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání spatřoval v zásadním právním významu napadeného rozhodnutí §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolací důvod byl uplatněn
podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tvrzené nesprávné právní posouzení věci).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud považuje za vhodné vyjádřit se nejprve k problematice povahy nároku, který uplatňuje žalobce po žalovaném a v níž se závěry soudů nižších instancí odlišovaly. Je nutné vzít v úvahu tvrzení žalobce, podle něhož bylo vydání rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu vlastnického práva ke sporným nemovitostem důsledkem předchozího nesprávného úředního postupu tohoto orgánu. Ten měl, v případě chybějících náležitostí návrhu, vyzvat navrhovatele k jejich doplnění či nápravě, popřípadě řízení o vkladu vlastnického práva zastavit.
Dále je nutné uvést, že není na místě upírat žalobci možnou aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby na náhradu škody, jak činí soudy obou nižších instancí. Jak soud prvního stupně tak i soud odvolací opomenuly zohlednit povahu žalobcova nároku. Předmětem řízení není určení neplatnosti smlouvy uzavřené mezi JUDr. Š. a V. R., kde žalobce nebyl účastníkem řízení o vkladu vlastnického práva k nemovitostem do katastru, ale žalobcem tvrzený nárok na náhradu škody. V takovém případě není možné a priori vyloučit příčinnou souvislost mezi postupem, příp. rozhodnutím katastrálního úřadu a škodou, pokud by žalobci prokazatelně vznikla.
V nyní posuzovaném případě však Nejvyšší soud vznik škody, uplatnitelné v řízení proti státu, na straně žalobce neshledává. Nejvyšší soud se ve svém hodnocení shoduje se závěry učiněnými odvolacím soudem. Z obsahu spisu a prokázaných skutečností vyplývá, že žalobce pozemky užíval, a to v době mezi jejich nabytím (odkoupením od V. R.) a následným pozbytím - výmazem jeho vlastnického práva v polovině roku 2003; v roce 2006 se navíc stal vlastníkem předmětných pozemků znovu, a tím de facto nemohlo dojít k žalobcově újmě spočívající ve ztrátě prostředků vynaložených na zhodnocení pozemků.
K výše uvedenému je zapotřebí též doplnit, že v daném případě není po právu, aby žalobce požadoval náhradu vynaložených finančních prostředků na orgánech státu. Plnění z neplatné kupní smlouvy je nezbytné vymáhat nejprve na druhém z účastníků kontraktu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, usnesení NS ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3782/2008, usnesení NS ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 3029/2005, usnesení NS ze dne 13. 9. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2222/2004, rozsudek NS SR ze dne 16. 4. 1985, sp. zn. 4 Cz 110/84 a další).
Nejvyšší soud uzavírá, že odvolací soud rozhodl ve věci v souladu s hmotným právem a jeho rozsudek nemá ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. (ve znění účinném před 1. 7. 2009) ani judikatorní přesah, nýbrž je výsledkem konkrétních (jedinečných) skutkových okolností tohoto případu.
Dovolání, shledané Nejvyšším soudem jako nepřípustné, soud podle ustanovení §243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
I když byl žalovaný v řízení úspěšný, žádné náklady mu v rámci dovolacího řízení nevznikly a proto bylo o nákladech tohoto řízení rozhodnuto tak, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.
S ohledem na skutečnost, že žalobce složil na účet soudu prvního stupně stanovený soudní poplatek za dovolání (dne 10. 9. 2009), ačkoliv je podle ustanovení §11 odst. 1 písm. g) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, od placení soudního poplatku ex lege osvobozen, bude mu poplatek ve výši 5.000,- Kč prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8 vrácen, a to na účet uvedený na záznamu o složení soudního poplatku z návrhu (č.l. 236).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. srpna 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu