ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4425.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 4425/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského, a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně A. B. , zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem Příbram, Příbram III/168, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany , sídlem Praha 6, Tychonova 1, o zaplacení částky 48 728,70 Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 59/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2010, č. j. 64 Co 415/2009 – 48, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Žalobkyně se žalobou spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu podanou dne 2. 7. 2008 u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhala zaplacení částky 48 728,70 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná v období od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 bez právního důvodu užívala pozemky v jejím vlastnictví, čímž se bezdůvodně obohatila. Žalovaná podala dne 24. 10. 2008 odpor a po vyslovení místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 2 Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 19. 5. 2009, č. j. 27 C 59/2009 – 34, žalobu v plném rozsahu zamítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2010, č. j. 64 Co 415/2009 – 48, výrokem I. zamítl změnu žaloby, kterou se žalobkyně domáhala rozšíření svého nároku o období od 1. 7. 2008 do 31. 5. 2009, a výrokem II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Žalobkyně podala dne 23. 5. 2010 proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost spatřovala v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání ze dne 6. 10. 2010 navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud však otázku zásadního právního významu neposuzoval, neboť podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jimž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 48 728,80 Kč (správně 48 728,70) s příslušenstvím. Protože se jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50 000,- Kč, není dovolání podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalované žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2011
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu