ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4754.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 4754/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců a) L. N., a b) H. N., zastoupených JUDr. Jaroslavem Muroňem, advokátem se sídlem v Praze 4, Mikulova 1571, za účasti ČEFOS s. r. o., IČ: 250 47 507, se sídlem ve Frýdlantu, Větrov 3281, o vyvlastnění nemovitosti , vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 35 C 1/2009, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. července 2010, č. j. 11 Cmo 8/2010-67, takto:
Dovolání se zamítá .
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Vrchní soud v Praze (dále též jako „odvolací soud“) potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též jako „soud prvního stupně“) ze dne 30. listopadu 2009, č. j. 35 C 1/2009-51, jímž byla odmítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali „zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, Odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 7. 11. 2008, sp. zn. OÚPSŘ 176/2008, ve spojení s rozhodnutím Městského úřadu Frýdlant, Odboru stavebního úřadu a životního prostředí ze dne 14. 5. 2008, č.j. 439/2006/OSUZP/17/Pr-0065 “ . Rozhodnutím správních orgánů bylo rozhodnuto podle zákona č. 184/2006 Sb. o vyvlastnění pozemků ve vlastnictví žalobců. Soud proto věc projednal v řízení podle části páté občanského soudního řádu (o. s. ř.). Dovodil, že ve věci vyvlastnění musí být žaloba podána v třicetidenní lhůtě podle §28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., jelikož jde o ustanovení speciální k ustanovení §247 odst. 1 o. s. ř.; obecná úprava se proto neuplatní. Jestliže napadené rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje nabylo právní moci dne 14. listopadu 2008, bylo třeba žalobu podat nejpozději dne 15. prosince 2008. Žaloba – podaná žalobci až dne 13. ledna 2009 – je tedy opožděná (§250g odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Shrnuli v něm dosavadní průběh řízení a zopakovali i své námitky proti postupu správních orgánů v řízení o vyvlastnění. Konstatovali, že žalobou nežádali o projednání věci vůči vyvlastniteli, jehož postupu neodporují, avšak požadují zrušení nezákonných rozhodnutí správních orgánů. Dovozovali, že při posouzení lhůty pro podání žaloby měl soud aplikovat obecné ustanovení §247 o. s. ř., nikoliv §28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyvlastnitel, společnost ČEFOS s. r. o., se k podanému dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním bylo napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno po 30. 6. 2009 (srov. článek II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení), zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti němuž je dovolání přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř., přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.) a shledal, že dovolání není opodstatněné.
Žalobci napadají žalobou označená rozhodnutí správních orgánů, jimiž bylo rozhodnuto o vyvlastnění pozemků v jejich vlastnictví podle zákona č. 184/2006 Sb. K projednání takové věci je příslušný soud v občanskému soudním řízení, dle části páté o. s. ř., jak plyne již z části sedmé zákona č. 184/2006 Sb. (nazvané „Projednání vyvlastnění v řízení před soudem“), která odkazuje na občanské soudní řízení, v poznámce pod čarou pak výslovně na §244 až §250t o. s. ř. V ustanovení §28 stanoví zákon č. 184/2006 Sb. tři odchylky od obecné úpravy, jež se týkají věcné příslušnosti soudu (§28 odst. 1), stanovení lhůty pro podání žaloby (§28 odst. 2) a odkladu právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§28 odst. 3). Zatímco podle ustanovení §247 odst. 1 o. s. ř. lze žalobu podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, podle ustanovení §28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb. „ žaloba, kterou účastník řízení požaduje, aby věc vyvlastnění byla projednána v občanském soudním řízení, musí být podána ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu; zmeškání této lhůty nelze prominout“. Názor o neaplikovatelnosti ustanovení §247 odst. 1 o. s. ř. při projednání věci vyvlastnění, vyplývající z povahy zákona č. 184/2006 Sb. jako zvláštního předpisu ve věcech vyvlastnění, je zastáván i v právní teorii (z komentářové literatury srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2008 a násl., nebo David, L., Ištvánek, F., Javůrková, N., Kasíková, M., Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 1328).
Jelikož v posuzované věci žalobci zpochybňované rozhodnutí správního orgánu nabylo právní moci dne 14. listopadu 2008, následujícího dne počala běžet třicetidenní lhůta k podání žaloby (§28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb.), jejíž konec připadl na 14. prosinec 2008 (neděle); posledním dnem lhůty byl tudíž 15. prosinec 2008 jako nejblíže následující pracovní den. Žalobci podali žalobu u soudu až 13. ledna 2009, tedy opožděně, po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Proto je rozhodnutí soudu o jejím odmítnutí (§250g odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) správné.
Námitka žalobců, že při zkoumání lhůty pro podání žaloby měl soud aplikovat obecné ustanovení §247 odst. 1 o. s. ř., opodstatněná není, jelikož z okruhu žalobci tvrzených skutečností (ze skutku vymezeného v žalobě) jednoznačně vyplývá, že předmětem řízení je projednání věci vyvlastnění, o níž dříve rozhodl vyvlastňovací úřad (orgán moci výkonné) postupem dle zákona č. 184/2006 Sb., nikoliv projednání jiné soukromoprávní věci účastníků, jež by se řídilo pouze obecnou úpravou dle části páté o. s. ř. (v případě lhůty k podání žaloby ustanovením §247 odst. 1 o. s. ř.). Nedůvodná je i námitka, že žalobci nesledovali vyvolat spor s vyvlastnitelem, nýbrž jim šlo o revizi správního rozhodnutí, za účasti správních orgánů. Okruh účastníků v řízení podle části páté o. s. ř. je vymezen ustanovením §250a odst. 1 o. s. ř. (ve smyslu druhé definice účastníků obsažené v §94 odst. 2 o. s. ř), dle něhož „ účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem“. Správní orgán účastníkem řízení podle části páté o. s. ř. není, a to ani při projednání věci vyvlastnění (k okruhu účastenství ve vyvlastňovacím řízení srov. §17 odst. 1 až 3 zákona č. 184/2006 Sb.).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby pro opožděnost (§250g odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), je správné. Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci, jejichž dovolání bylo zamítnuto, nemají na náhradu nákladů řízení právo a vyvlastniteli v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. května 2011
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu