ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4980.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 4980/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobce Ing. L. M. , zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16 , o zaplacení 8 300 000,- Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 265/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009, č. j. 11 Co 400/2008 – 144, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Žalobce se po žalované domáhal náhrady škody 8 300 000,- Kč s příslušenstvím způsobené mu nesprávným úředním postupem ve vykonávacích řízeních vedených u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 E 1991/99 a sp. zn. 91 E 1992/99 (dále jen „předmětná vykonávací řízení“). V částce 8 200 000,- Kč s příslušenstvím (srov. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 5. 2008, č. j. 27 C 265/2005-133, kterým bylo řízení v částce 1 300 000,- Kč zastaveno) odůvodnil svůj nárok tím, že se v předmětných vykonávacích řízeních domáhal prodeje nemovitostí v obci O. (dále jen „předmětné nemovitosti“) zatížených soudcovským zástavním právem zřízeným v jeho prospěch usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 1998, sp. zn. 91 E 1883/98 (s účinky ke dni 24. 11. 1998). Výkon rozhodnutí nebyl zavčas završen dražbou a dne 31. 7. 2001 byl usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 K 64/97-233 prohlášen konkurz na majetek společnosti O., V. a spol. s. r. o. (dále jen „úpadce“), pročež předmětné nemovitosti byly zahrnuty do konkurzní podstaty. S ohledem na celkovou výši závazků úpadce však nemohou být závazky žalobce v konkurzu uspokojeny. Žalobce dále uvedl, že v důsledku mnohaletých soudních řízení se u něj rozvinula onemocnění, za což požadoval náhradu škody na zdraví ve výši 100 000,- Kč (srov. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 4. 2006, č. j. 27 C 265/2005-14, kterým bylo řízení v částce 500 000,- Kč zastaveno). Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 15. 5. 2008, č. j. 27 C 265/2005-129, žalobu zamítl. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 1. 2009, č. j. 11 Co 400/2008 – 144, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním i právním posouzením soudu prvního stupně a uvedl, že i kdyby bylo návrhu žalobce na výkon rozhodnutí prodejem předmětných nemovitostí zajištěných soudcovským zástavním právem vyhověno, vzhledem k tomu, že soudcovské zástavní právo bylo zřízeno až po podání návrhu na prohlášení konkurzu na úpadce a následném prohlášení konkurzu na majetek úpadce, by žalobce s ohledem na §14 odst. 1 písm. f) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) byl povinen vrátit výtěžek získaný výkonem rozhodnutí do konkurzní podstaty. Jakýmkoliv postupem soudů v předmětných vykonávacích řízeních proto uplatňována pohledávka žalobce nemohla být zmařena. Odvolací soud dále uvedl, že žalobci se nepodařilo prokázat, že jeho špatný zdravotní stav jakkoliv souvisí s probíhajícími soudními spory.
Nejvyšším soudem bylo zjištěno, že dovolání ze dne 15. 5. 2009 bylo žalobcem podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu však může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tedy pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle §237 odst. 3 o.s.ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (srov. přechodná ustanovení k zákonu č. 7/2009 Sb.) po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel spatřoval přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Jako dovolací důvod uvedl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř./ a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř./. Žalobce konkrétně namítal, že soudy nevzaly v úvahu průtahy v exekučním řízení v době od listopadu 1999 do července 2001 jako skutečnost zakládající nesprávný právní postup, v jehož důsledku nemohl žalobce provést exekuci na majetek úpadce; dále, že vykonatelná částka v roce 1999 nebyla marginální, ale činila více než 6 000 000,- Kč, a že pokud by exekuce byla vykonána v přiměřené lhůtě, tedy dva měsíce před prohlášením konkurzu, pak by z vymožené částky nemusel nic vracet. Dovolatel dále namítal, že soudy nezjistily skutkový stav a neprovedly důkaz konkurzním spisem.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Dle §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
Dle §14 odst. 1 písm. f) ZKV prohlášením konkursu zanikají práva na oddělené uspokojení (§28), která se týkají majetku patřícího do podstaty a věřitelé je získali v posledních dvou měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu anebo po podání tohoto návrhu; byly-li však věci, práva nebo pohledávky v této době také zpeněženy, patří do podstaty získaný výtěžek.
Dle §28 odst. 1 ZKV věřitelé pohledávek, které byly zajištěny zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, převodem práva dle §553 občanského zákoníku nebo postoupením pohledávky dle §554 občanského zákoníku (dále jen "oddělení věřitelé"), mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena ze zpeněžení věci, práva nebo pohledávky, jimiž byla zajištěna.
S ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu je i u objektivní odpovědnosti státu za škodu nezbytným předpokladem jejího vzniku příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá (tj. mezi nesprávným úředním postupem), a mezi vznikem škody, tedy je-li postup orgánu státu se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku; samotná existence nesprávného úředního postupu škodu nepředstavuje. Majetková újma, jejíž vznik účastník odůvodňuje průtahy v řízení, je tedy odškodnitelná, jestliže včasné nevydání rozhodnutí mělo dopad do majetkové sféry účastníka, tedy pokud průtahy v řízení byly příčinou újmy spočívající v tom, že pohledávka nebyla dlužníkem uspokojena (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 145/2002 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 381/2009).
V předmětné věci je nesporné, že návrh na prohlášení konkurzu na majetek úpadce byl podán nejpozději v roce 1997, přičemž jedním z navrhovatelů byl dovolatel, a že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2001, č. j. 8 K 64/97-233 byl na úpadce s účinky ke dni 31. 7. 2001 prohlášen konkurz. Mezi účastníky dále nebylo pochyb (srov. např. žalobu na č. l. 1 a 2), že soudcovské zástavní právo bylo na předmětných nemovitostech ve prospěch dovolatele zřízeno usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 1998 (s účinky ke dni 24. 11. 1998), sp. zn. 91 E 1883/98, tedy až po podání návrhu na konkurz.
Z ustanovení §14 odst. 1 písm. f) a §28 odst. 1 ZKV zcela nepochybně plyne, že prohlášením konkurzu zanikají veškerá zástavní práva získaná v posledních dvou měsících před podáním návrhu na prohlášení konkurzu nebo po podání tohoto návrhu (dále jen „rozhodná doba“), a nikoliv pouze zástavní práva získaná v posledních dvou měsících před prohlášením konkurzu na majetek úpadce, jak se nesprávně domnívá dovolatel. Zánik zástavních práv získaných v rozhodné době nutně dopadá i na soudcovské zástavní právo zřízené podle §338b an. o.s.ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 29 Cdo 1020/2004, nebo Zelenka, J., Maršiková J., Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy souvisící. Komentář. 2. podstatně přepracované a doplněné vydání, Linde v Praze 2002, s. 404.). Jak dále plyne z ustanovení §14 odst. 1 písm. f) věty za středníkem ZKV, i kdyby se dovolateli podařilo zpeněžit předmětné nemovitosti zatížené zástavním právem zřízeným v rozhodné době, musel by po prohlášení konkurzu na majetek úpadce veškerý výtěžek z tohoto zpeněžení vydat do konkurzní podstaty. Je možno shrnout, že bez ohledu na průběh předmětných vykonávacích řízení, tj. bez ohledu na to, zda výkon rozhodnutí byl, či nebyl v řádné době završen dražbou, dovolateli v posuzované věci žádná škoda vzniknout nemohla a ani včasné vydání soudního rozhodnutí ve prospěch dovolatele by se nemohlo pozitivně odrazit v jeho majetkových poměrech. Posouzení otázky, zda v předmětných vykonávacích řízeních došlo v době od listopadu 1999 do července 2001 k průtahům řízení, je proto pro posouzení věci nerozhodné. Stejně tak je pro posouzení posuzované věci nerozhodná i výše vykonatelné pohledávky.
Pokud dovolatel dále namítá, že soudy nezjistily skutkový stav a neprovedly důkaz konkurzním spisem, jeho námitky jsou natolik obecné, že z nich není zřejmé, jaké konkrétní skutkové zjištění napadá. K jeho námitkám je proto možno jen obecně uvést, že v posuzované věci byla pro posouzení věci rozhodné toliko tři skutková zjištění, konkrétně kdy byly předmětné nemovitosti zatíženy soudcovským zástavním právem, kdy byl na úpadce podán návrh na prohlášené konkurzu a zda bylo návrhu vyhověno a konkurz na majetek úpadce byl prohlášen. První a třetí skutkové zjištění byla mezi účastníky zcela nesporná a žalobce z nich sám ve své žalobě vychází (srov. č. l. 1 a 2). Jak již bylo uvedeno výše, v podstatě nesporné bylo mezi účastníky i to, že návrh na prohlášení konkurzu na majetek byl podán nejpozději v roce 1997 (mimo jiné i samotným dovolatelem), přičemž tato skutečnost plyne také z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2001, č. j. 8 K 64/97-233 (přístupný na www.justice.cz ) a dovolatel tuto skutečnost během řízení ani nijak nerozporoval. Jakékoliv další informace obsažené v konkurzním spise jsou pak pro posouzení nároku dovolatele zcela nerozhodné a jeho námitky, že soudy nezjistily skutkový stav a neprovedly důkaz konkurzním spisem přípustnost dovolání proto taktéž založit nemohou.
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, neboť je v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou dovolacího soudu a dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalované prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 10. května 2011
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu