ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.68.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 68/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně D. N. , proti žalovanému J. D., zastoupenému JUDr. Jiřím Suškou, advokátem, se sídlem v Teplicích, U Soudu 7, 415 01, o zaplacení částky ve výši 72.000,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 20 C 406/2009, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 3. 2010, č. j. 11 Co 168/2010-25, takto:
I. Řízení o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí na Labem ze dne 10. 3. 2010, č. j. 11 Co 168/2010-25, se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení před Nejvyšším soudem.
Odůvodnění:
(§243c odst. 2 o. s. ř.)
Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 26. 11. 2009, č. j. 20 C 406/2009-16, zastavil řízení o žalobě pro zaplacení částky ve výši 72.000,- Kč s příslušenstvím, a to z důvodu překážky probíhajícího řízení v téže věci (litispendence). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 10. 3. 2010, č. j. 11 Co 168/2010-25, usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 11. 2009, č. j. 20 C 406/2009-16, změnil tak, že žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně odvolání, v němž žádala soud, aby ze sociálních důvodů dle ustanovení §150 o. s. ř. změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že se náhrada žalovanému nepřiznává.
Nejvyšší soud s přihlédnutím k obsahu podání (§41 odst. 2 o. s. ř.) dospěl k závěru, že žalobkyně podala proti usnesení Krajského soud v Ústí nad Labem ze dne 10. 3. 2010, č. j. 11 Co 168/2010-25, odvolání ve smyslu §201 a násl. o. s. ř.
Podle §201 o. s. ř. je odvolání opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně. O odvoláních proti rozhodnutí okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodoval jako soud odvolací – srov. ustanovení §9, 9a a 10 o. s. ř.). Opravným prostředkem, jímž lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, připouští-li to zákon, je dovolání (§236 odst. 1 o. s. ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.).
Jelikož odvolání není opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, občanský soudní řád neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu k jeho projednání. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jenž má ve smyslu §104 odst. 1 a §243c odst. 1 o. s. ř. za následek zastavení řízení o takovém odvolání.
Nejvyšší soud, jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, je příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení, jestliže proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. SJ 85/2001).
Protože zde není – jak je výše uvedeno – soudu, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 3. 2010, č. j. 11 Co 168/2010-25, Nejvyšší soud řízení o tomto podání žalobkyně zastavil (§243c, §104 odst. 1 věta první o. s. ř.)
Nad rámec uvedeného dovolací soud uvádí, že i kdyby žalobkyně své podání obsahově formulovala jako dovolání, takové dovolání by nebylo přípustné, neboť napadený nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1133/2005) a přípustnost nelze dovodit ani z ustanovení §238 odst. 1, §238a odst. 1, §239 o. s. ř. (srov. též usnesení ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovanému v řízení před Nejvyšším soudem prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 24. března 2011
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu