ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.128.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 128/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci úpadce Ing. J. Č. , vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 K 25/97, o zproštění výkonu funkce správce konkursní podstaty, o dovolání Ing. Z. Z. , zastoupeného JUDr. Evou Zajíčkovou, advokátkou, se sídlem v Českém Krumlově, Tovární 66, PSČ 381 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2009, č. j. 1 Ko 188/2009, 1 Ko 191/2009-2212, takto:
I. Řízení o dovolání proti třetímu výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2009, č. j. 1 Ko 188/2009, 1 Ko 191/2009-2212, se zastavuje .
II. Ve zbytku se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 25. září 2009, č. j. 11 K 25/97-2131 (dále též jen „první usnesení“), rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen „konkursní soud“) o hlasovacích právech konkursních věřitelů přítomných na schůzi věřitelů konané 25. září 2009.
Usnesením ze dne 25. září 2009, č. j. 11 K 25/97-2133 (dále též jen „druhé usnesení“), schválil konkursní soud usnesení schůze věřitelů z 25. září 2009, o odvolání Ing. Z. Z. z funkce správce konkursní podstaty a ustanovení nové správkyně konkursní podstaty JUDr. I. R..
O odvoláních Ing. Z. Z. proti oběma výše označeným usnesením rozhodl Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením tak, že:
1/ Odvolání proti prvnímu usnesení odmítl podle §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako objektivně nepřípustné (první výrok).
2/ Druhé usnesení konkursního soudu potvrdil v tom znění, že zprostil Ing. Z. Z. funkce správce konkursní podstaty úpadce a novou správkyní konkursní podstaty úpadce ustavil JUDr. I. R. (druhý výrok).
Dále určil, že soudkyně JUDr. M. Č. není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u konkursního soudu pod sp. zn. 11 K 25/97.
Ing. Z. Z. podal proti usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu dovolání.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti třetímu výroku napadeného usnesení (jenž Vrchní soud v Praze vydal ve smyslu §16 odst. 1 o. s. ř. jako nadřízený soud, není dána funkční příslušnost soudu k projednání dovolání (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 641/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2001, pod číslem 129). Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto v popsaném rozsahu zastavil řízení o dovolání (§104 odst. 1 o. s. ř.).
Ve zbývající části Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
K odmítnutí dovolání proti prvnímu výroku napadeného usnesení srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2006, pod číslem 174. Nejde o měnící ani o potvrzující usnesení odvolacího soudu ve věci samé.
K odmítnutí dovolání proti druhému výroku napadeného usnesení srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 586/2003, uveřejněné v časopise uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2003, pod číslem 155. Není splněna podmínka, aby šlo o usnesení „ve věci samé“.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. ledna 2011
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu