ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1620.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 1620/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Z. K., proti žalovanému Ing. F. S., zastoupenému JUDr. Antonínem Kočendou, advokátem, se sídlem v Uherském Hradišti, Františkánská 172, PSČ 686 01, o odvolání samosprávy společenství a určení samosprávy jiné, o návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 5 C 4/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 26. ledna 2011, č. j. 59 Co 518/2010-353, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, potvrdil k odvolání žalobkyně usnesení ze dne 9. září 2010, č. j. 5 C 4/2005-306, jímž Okresní soud v Uherském Hradišti postupem podle ustanovení §75b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) odmítl návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření.
Proti usnesení odvolacího soudu brojila žalobkyně podáním ze dne 4. března 2011, jež Nejvyšší soud posoudil podle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) jako dovolání a jež podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není v dané věci dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (usnesení o odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření není usnesením ve věci samé).
Podle ustanovení §238, §238a ani §239 o. s. ř. pak dovolání není přípustné proto, že je nelze podřadit pod žádný z tam vymezených případů.
Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a a 75b) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§78d). Ustanovení §237 odst. 1 a 3 platí obdobně.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, není přípustné.
Jelikož v mezidobí bylo ukončeno řízení ve věci samé, rozhodl dovolací soud i o nákladech dovolacího řízení. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu