ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1736.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 1736/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobců a) V. K. a b) T. K. , obou zastoupených JUDr. Hanou Šupákovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Nové Sady 988/2, PSČ 602 00, proti žalovanému Mgr. V. V. , advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně MEDIEKOS, a. s. - v likvidaci, identifikační číslo osoby 44 96 51 68, za účasti Ing. J. M. , zastoupeného Mgr. Richardem Merkunem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 Cm 14/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 9 Cmo 88/2009-232, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 9 Cmo 88/2009-232, mimo jiné, potvrdil rozsudek ze dne 3. listopadu 2008, č. j. 4 Cm 14/2003-170, ve znění usnesení ze dne 4. srpna 2009, č. j. 4 Cm 14/2003-203 a usnesení ze dne 4. srpna 2009, č. j. 4 Cm 14/2003-205, ve výroku, jímž Krajský soud v Brně zamítl „návrh na určení“, že „žalovaný je povinen vyloučit“ ze soupisu konkursní podstaty úpadkyně MEDIEKOS, a. s. v likvidaci ve výroku specifikované nemovitosti (dále jen „sporné nemovitosti“).
Odvolací soud – odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně, jakož i na ustanovení §19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) a výklad tohoto ustanovení podaný v rozsudcích Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 58/1998, 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žalobě o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty nelze vyhovět již proto, že ke dni rozhodnutí odvolacího soudu (i ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně) již nebyly sepsány v konkursní podstatě. Současně poukázal na skutečnost, že žalobci ani po poučení soudem nezměnili žalobu o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty na žalobu o „vydání výtěžku zpeněžení“ a za této situace shledal nadbytečným zabývat se okolnostmi, za kterých byly sporné nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty vyřazeny a otázku platnosti dražby (rozuměj dražby, jejímž prostřednictvím správce konkursní podstaty úpadkyně zpeněžil sporné nemovitosti ve smyslu ustanovení §27 odst. 1 ZKV) posuzovat jako otázku předběžnou.
Podle odvolacího soudu přitom řízení před soudem prvního stupně nebylo zatíženo ani žalobci tvrzenou vadou, spočívající v tom, že soud prvního stupně „nepřipustil změnu excindační žaloby na žalobu o určení, že potvrzení o nabytí předmětu dražby je neplatné a že správce konkursní podstaty je povinen předmět dražby sepsat zpět do konkursní podstaty“.
Dovolání žalobců proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Jde-li o předpoklady, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty příslušného úpadce, tyto – jak správně uvedl odvolací soud – Nejvyšší soud formuloval např. v rozhodnutích uveřejněných pod čísly 58/1998, 27/2003 a 9/2005, přičemž o tom, že mezi ně patří i skutečnost, že v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci, trvají účinky konkursu a sporný majetek je nadále sepsán v konkursní podstatě, nejsou žádné pochybnosti (v dané věci se sporné nemovitosti nenacházely v konkursní podstatě již v době podání žaloby).
Současně nelze přehlédnout, že závěr, podle něhož veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud, Nejvyšší soud přijal již v rozsudcích uveřejněných pod čísly 52/2006 a 53/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále se k nim přihlásil, a to v situaci, kdy správce konkursní podstaty úpadce zpeněžil majetek konkursní podstaty podle ustanovení §27 odst. 1 ZKV formou veřejné dražby dobrovolné, např. v rozsudku uveřejněném pod číslem 10/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v rozsudku ze dne 22. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 1441/2007, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2010, pod číslem 107.
Konečně na zásadní právní rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska výhrady dovolatelů, podle níž soudy nepřipustily změnu incidenční žaloby na žalobu o určení, že potvrzení o nabytí předmětu dražby je neplatné a že správce konkursní podstaty je povinen předmět dražby sepsat zpět do konkursní podstaty. Jednak (viz argumentace shora) neplatnost dražby nebyla vyslovena rozhodnutím soudu (naopak, jde-li o spornou dražbu, byla žaloba o určení její neplatnosti zamítnuta – viz rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. října 2004, č. j. 33 C 417/2002-61, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. prosince 2005, č. j. 38 Co 3/2005-104 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2007, sp. zn. 21 Cdo 1403/2006), jednak proto, že z obsahu spisu se nepodává žádná skutková či právní okolnost, v jejímž důsledku by se vydražitel (vedlejší účastník na straně žalovaného) nestal vlastníkem sporných nemovitostí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému ani vedlejšímu účastníku v dovolacím řízení podle obsahu spisu náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2011
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu