ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1764.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 1764/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. J. , zastoupeného JUDr. Radkou Píšťkovou Záhorcovou, advokátkou, se sídlem ve Zlíně, Mostní 5552, PSČ 760 01, proti žalované S MORAVA Leasing, a. s. , se sídlem ve Znojmě, Horní náměstí 264/18, PSČ 669 02, identifikační číslo osoby 16325460, zastoupené Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem, se sídlem ve Znojmě, Jana Palacha 954/4, PSČ 669 02, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 69/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2009, č. j. 12 Cmo 218/2009-133, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalované rozsudek ze dne 24. února 2009, č. j. 13 Cm 69/2005-114, jímž Městský soud v Praze zrušil rozhodčí nález ze dne 25. prosince 2004, vydaný rozhodcem JUDr. V. B. ve věci žalobkyně S MORAVA Leasing, a. s. proti žalovanému J. J. o zaplacení 637.827,- Kč s příslušenstvím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozsudku, nepředkládá.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, přičemž způsobilým dovolacím důvodem je pouze ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (srov. §237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.), jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Z uvedených důvodů nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání námitky, které dovolatelka vznáší proti tomu, že odvolací soud svá skutková zjištění založil na důkazu záznamem o provozu vozidla nákladní dopravy, majíc jej za nevěrohodný (jež jsou podřaditelné dovolacímu důvodu vymezenému v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který dovolatelka nemá k dispozici a jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze).
Námitky, podle nichž odvolací soud nepřihlédl k dovolatelkou vznášeným výhradám proti tomuto důkazu, pak dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, aniž vytýkaná vada zahrnuje jakoukoliv otázku zásadního právního významu. Vystihuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jehož prostřednictvím taktéž založit přípustnost dovolání nelze.
Taktéž výhrada tzv. překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu (jíž dovolatelka dovozuje z výše popsaných námitek) nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, když z hlediska jejího obsahového vymezení nejde o polemiku s výkladem normy hmotného či procesního práva. Bez vlivu na uvedený závěr Nejvyšší soud poznamenává, že neúčinností náhradního doručení rozhodčí žaloby se zabývaly oba soudy, přičemž žalobce od počátku tvrdí, že se na adrese Otrokovice – Kvítovice v době doručování nezdržoval; závěr odvolacího soudu, podle něhož nebyla z tohoto důvodu žalobci rozhodčí žaloba doručena náhradním způsobem, tudíž pro dovolatelku překvapivým být nemohl (srov. k tomu i např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. března 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, číslo 9, ročník 2010, pod číslem 83).
Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí konečně nelze usuzovat ani z pohledu námitek, podřaditelných dovolacímu důvodu vymezenému v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Je tomu tak proto, že závěr, podle něhož je pro posouzení, zda se příslušná osoba (adresát) skutečně zdržuje v místě doručení, rozhodný stav, jaký zde byl v době pokusu doručovatele (pošty) o doručení písemnosti, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil již v usnesení ze dne 17. dubna 2003, sp. zn. 29 Odo 327/2002, uveřejněném pod číslem 75/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jakkoliv byl tento závěr učiněn při výkladu ustanovení §48b o. s. ř. ve znění účinném v květnu 2001, plně se prosadí i pro výklad ustanovení §46 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2004 (pro věc rozhodném); srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. 20 Cdo 4313/2007 či ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 922/2009 (jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. srpna 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu