ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.2069.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 2069/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně NLB Factoring, a. s., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Gorkého 3037/2, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 47 67 78 81, proti žalovaným 1) D – GRYF s. r. o., se sídlem v Praze 4 – Braníku, Jasná II 1394/2, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 25 66 38 36, 2) TRILOBIT REAL s. r. o., se sídlem v Říčanech, Kolovratská 1367, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 61 50 17 86 a 3) L. R., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 229/2009, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. února 2010, č. j. 14 Cmo 41/2010 – 136, takto:
Dovolání druhé žalované se odmítá .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením připustil Vrchní soud v Olomouci, aby do řízení namísto dosavadní žalobkyně NLB Factoring, a. s. vstoupila společnost B. D. Q. s. r. o., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Příkopě 859/22, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26 76 23 07 (dále též jen „společnost“).
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že podáním ze dne 12. ledna 2010 oznámila žalobkyně, že došlo k převedení směnky vystavené společností D – GRYF s. r. o., identifikační číslo osoby 25 66 38 36 dne 29. února 2008 na řad žalobkyně na směnečnou částku 7,569.053,- Kč s doložkou „bez protestu“ (dále jen „směnka“) rubopisem na společnost a současně navrhla vstup společnosti do řízení namísto žalobkyně.
Souhlas společnosti se vstupem do řízení byl odvolacímu soudu doručen spolu s návrhem. Z úředního záznamu odvolací soud zjistil, že dne 12. ledna 2010 se žalobkyně dostavila ke Krajskému soudu v Ostravě a požádala o předložení originálu směnky za účelem indosace. Žalobkyně učinila na rub směnky zápis: „Za nás na řad B. D. Q. s. r. o., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Příkopě 859/22, PSČ 110 00, identifikační číslo 26 76 23 07, Sine obligo“. Tento zápis na směnce je opatřen vlastnoručními podpisy členů představenstva žalobkyně Ing. J. M. a M. S. Poté žalobkyně směnku předala zmocněnci společnosti J. Š., který ji předal soudu zpět do úschovy.
Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání z důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že na majitele směnky, který prokázal způsobem stanoveným v čl. I §16 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) své právo k ní a který je osobou odlišnou od osoby oprávněné ze směnečného platebního rozkazu, vydaného na základě směnky, která byla indosována, nepřechází právo z takového rozhodnutí. Tento závěr podporuje odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004 a ze dne 23. srpna 2007, sp. zn. 20 Cdo 2833/2005. Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Jak již Nejvyšší soud opakovaně uzavřel (viz např. obdobně důvody rozhodnutí uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2011 pod č. 97) je dovolání (bez dalšího) přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (podmínku, aby šlo o usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam, formulovanou v označeném ustanovení, má Nejvyšší soud za obsoletní z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1.vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904).
Nejvyšší soud je nicméně i tak odmítl podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Otázku, zda lze rozhodnout o vstupu indosatáře do řízení na místo žalujícího indosanta podle §107a o. s. ř., jestliže indosant převedl směnku po vydání směnečného platebního rozkazu, řešil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1083/2004, usnesení ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. 29 Odo 1285/2006 nebo usnesení ze dne 29. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 252/2009, veřejnosti dostupných na webových stránkách Nejvyššího soudu), od níž není důvodu se odchýlit.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. srpna 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu