ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.2120.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 2120/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně PETRONEL spol. s r. o. , se sídlem v Desné III, Riedlova 919, PSČ 468 61, identifikační číslo osoby 25005138, zastoupené JUDr. Ivanem Krutským, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Výstaviště 67, PSČ 170 00, proti žalované Ing. J. H. , jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně Národní stavební společnost a. s., identifikační číslo osoby 61324892, zastoupené Mgr. Lenkou Vitebskou, advokátkou, se sídlem v Liberci, Měsíčná 256/2, PSČ 460 01, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 25 Cm 62/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2009, č. j. 15 Cmo 122/2009-222, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 22. ledna 2009, č. j. 25 Cm 62/2008-172, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu, kterou se žalobkyně (PETRONEL spol. s r. o.) domáhala vůči žalované (správkyni konkursní podstaty úpadkyně Národní stavební společnosti a. s.) vyloučení označených nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, není objektivně přípustné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Žalobkyně v dovolání nezpochybňuje správnost právního posouzení věci soudy nižších stupňů založeného na závěru, podle kterého kupní smlouva ze dne 20. prosince 2002, uzavřená mezi úpadkyní jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující, je pro rozpor s ustanovením §196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (ve znění účinném ke dni uzavření kupní smlouvy), absolutně neplatným právním úkonem a žalobkyně se tudíž na jejím základě vlastníkem předmětných nemovitostí nestala. Podstata dovolací argumentace tkví v kritice závěru soudů nižších stupňů, že pro rozhodnutí dané věci není významný okamžik, kdy nemovitosti byly sepsány do konkursní podstaty úpadkyně a zda se tak stalo předtím, než žalobkyně uzavřela se společností DONA reality s. r. o. kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k těmto nemovitostem (resp. dříve, než byl podán podle uzavřené kupní smlouvy příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na vklad vlastnického práva označené společnosti do katastru nemovitostí).
Výše uvedená argumentace je přitom z hlediska posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. právně bezcenná již proto, že byla-li by opodstatněná (rozuměj převedla-li by žalobkyně vskutku vlastnické právo k nemovitostem, jejichž vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty se domáhá, na společnost DONA reality s. r. o.), nemohla by vylučovací žaloba ohledně týchž nemovitostí obstát právě proto, že osobě, která se domáhá vyloučení, tedy žalobkyni, potud nesvědčí (tvrzené) právo vylučující zařazení nemovitostí do soupisu majetku konkursní podstaty (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002, sp. zn. 29 Cdo 342/2000, uveřejněného pod číslem 67/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000, uveřejněného pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nositelem takového práva by byla podle těchto tvrzení označená společnost, na níž by bylo domáhat se případné ochrany práva vylučovací žalobou.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2011
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu