ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.2288.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 2288/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatelky M. Š. , zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 39, P.O.Box 2, PSČ 779 00, za účasti 1) BYT A SERVIS ND DRUŽSTVO OLOMOUC , se sídlem v Olomouci, Lazce, U sportovní haly 542/3, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 60792639, 2) P. G. , a 3) M. G. , obou zastoupených JUDr. Milanem Holomkem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Lešetín II/385, PSČ 760 01, o určení členství navrhovatelky v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 30 Cm 167/2008, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2010, č. j. 8 Cmo 229/2009-138, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2010, č. j. 8 Cmo 229/2009-138, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 30 Cm 167/2008-71, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 28. ledna 2010, č. j. 8 Cmo 229/2009-138, potvrdil Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky usnesení ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 30 Cm 167/2008-71, ve výroku ve věci samé, kterým Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je členkou družstva BYT A SERVIS ND DRUŽSTVO OLOMOUC (dále jen „družstvo“) s právem nájmu ve výroku označeného družstevního bytu (dále jen „družstevní byt“).
Vyšel přitom z toho, že:
1) Dne 25. července 2005 podepsali navrhovatelka jako převodkyně a P. a M. G. jako nabyvatelé písemnou dohodu o převodu členských práv a povinností v družstvu (dále jen „dohoda“). Téhož dne byla dohoda doručena družstvu.
2) Uvedenou dohodu navrhovatelka podepsala „dle instrukcí Š. H.“, která jí opakovaně ujišťovala, že jde „fakticky o zástavu bytu s tím, že v prosinci 2005 dojde ke zpětnému převodu bytu“. Za to slíbila Š. H. navrhovatelce „vyřízení půjčky“ na rekonstrukci družstevního bytu.
3) Dohoda obsahuje ujednání, podle kterého její účastníci provedli „vzájemné majetkové vypořádání a nemají vůči sobě žádné finanční nároky“.
4) P. G. zaplatil družstvu téhož dne poplatek za převod ve výši 3.000,- Kč, dluh navrhovatelky vůči družstvu ve výši 15.343,- Kč a dále složil „na vkladní knížku“ navrhovatelky, vedenou Českou spořitelnou, a. s., částku 384.657,- Kč. Tuto částku navrhovatelka vybrala a předala paní Š. H., která ji použila na umoření dluhu svého známého P. J..
5) P.G. tvrdí, že cena za převod členských práv a povinností byla celkem 800.000,- Kč, neboť navrhovatelce vyplatil 25. července 2005 dalších 400.000,- Kč v hotovosti. Navrhovatelka zaplacení této další částky popírá.
6) Š. H. byla rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. října 2008, č. j. 9 T 49/2008-159, uznána vinnou ze spáchání trestného činu podvodu podle ustanovení §250 odst. 1 a odst. 3 písm. b/ trestního zákona, mimo jiné i za jednání, kterého se dopustila vůči navrhovatelce.
7) Navrhovatelka tvrdí, že dohoda je neplatná (mimo jiné) proto, že od samého počátku nechtěla „družstevní byt“ převést (naopak měla v úmyslu získat finanční prostředky na jeho rekonstrukci), ale pouze jím zajistit půjčku známému Š. H.. Zdůrazňuje, že zaplacená částka 400.000,- ani neodpovídá skutečné hodnotě družstevního bytu.
Odvolací soud – poukazuje na ustanovení §230 a §269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) – shodně se soudem prvního stupně dovodil, že písemnou dohodou k převodu členských práv a povinností v družstvu nedošlo, neboť dohoda neobsahuje ujednání, zda je uzavřena úplatně či bezúplatně, a pro případ úplatné dohody ani výši sjednané úplaty. Současně však přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož „dohodli-li se navrhovatelka a účastníci 2) a 3) dne 25. července 2005 na převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v družstvu (…), přičemž se zřejmě dohodli i na finančním vypořádání (mimo písemnou dohodu), neboť jinak by sotva předmětnou dohodu podepsali, a předložili-li tuto dohodu družstvu, splňuje tato dohoda podmínky oznámení dosavadního člena družstva o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství (§230 věta poslední obch. zák.)“.
K námitce navrhovatelky, podle níž je dohoda neplatná podle ustanovení §49a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť navrhovatelka byla uvedena v omyl (majíc za to, že bytem toliko zajišťuje půjčku), odvolací soud uvedl, že navrhovatelka „zcela vědomě uzavřela smlouvu o převodu členských práv a povinností se všemi jejími důsledky a převzala finanční plnění, jehož výše nebyla v tomto řízení zkoumána, neboť to pro posouzení uplatněného nároku nebylo nezbytné. Její tvrzená subjektivní domněnka, že uzavřela pouze jakousi „zástavní smlouvu“, je vyvrácena už samotným vyjádřením navrhovatelky v návrhu na zahájení řízení, že následně měla být uzavřena dohoda o převodu členských práv a povinností znovu, v její prospěch. Navrhovatelka si tedy bezesporu byla vědoma toho, že uzavírá smlouvu o převodu členských práv a povinností a očekávala, že v budoucnu bude uzavřena další podobná smlouva, v níž měla jako nabyvatelka vystupovat ona. Pokud navrhovatelka opakovaně argumentuje tím, že byla podvedena, tohoto jednání se vůči ní nedopustili pan P. G. a paní M.G., nýbrž třetí osoba, Š. H.“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc naplnění všech dovolacích důvodů vymezených v §241a odst. 2 a odst. 3 o. s. ř. a navrhujíc, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatelka přisuzuje řešení otázky, „zda v případě, že soud písemnou dohodu o převodu členských práv a povinností shledá neplatnou pro neurčitost, je možno dovozovat, že platně došlo k uzavření smlouvy ústně či konkludentně, když obchodní zákoník nestanoví pro smlouvu o převodu členských práv a povinností písemnou formu“. Tento postup považuje za rozporný s ustanovením §40 odst. 1 obč. zák., „když dohoda účastníků byla taková, že úkon měl být učiněn v písemné formě a pokud v této formě nebyl uzavřen platně, pak nelze bez dalšího dovozovat uzavření smlouvy v jiné formě“. V projednávané věci navíc ani nebylo „nijak řádně prokázáno, že by byla uzavírána dohoda v ústní či konkludentní formě, s jakým obsahem a pod.“.
Poukazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2006, sp. zn. 21 Cdo 826/2005, dovolatelka dále zdůrazňuje, že byla ujišťována, že se jedná pouze o zajišťovací úkon, z čehož při podpisu dohody vycházela.
Konečně dovolatelka namítá, že jednání Š.H. i manželů G. bylo v rozporu s dobrými mravy a poctivým obchodním stykem.
P. a M. G. ve vyjádření k dovolání argumentují ve prospěch správnosti napadeného usnesení a navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a je i důvodné.
Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že nezbytnou náležitostí dohody o převodu členských práv a povinností je ujednání o tom, zda jde o převod úplatný či bezúplatný a v případě úplatného převodu i výše úplaty (ceny za převod) či způsob jejího určení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2097/2008).
Správný je taktéž závěr, podle něhož dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřená podle ustanovení §230 obch. zák. nemusí mít písemnou formu a jestliže písemnou formu nemá, musí dosavadní člen družstva písemně oznámit družstvu převod členských práv a povinností a nabyvatel musí vyslovit s převodem písemný souhlas (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 225/2001).
V rozsudku ze dne 28. srpna 2001, sp. zn. 29 Odo 14/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2001, pod číslem 139, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že není-li předepsána nebo některým z účastníků požadována (§272 odst. 1 obch. zák.) písemná forma smlouvy, není vyloučeno, aby ji účastníci uzavřeli zčásti písemně a zčásti ústně.
V usnesení uveřejněném pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek konečně Nejvyšší soud dovodil, že účastníci písemně uzavřené dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu se mohou platně dohodnout o formě a výši úplaty ústně, je-li z obsahu dohody zjistitelné, že šlo o převod úplatný.
V projednávané věci podepsali navrhovatelka a P. G.listinu označenou jako dohoda o převodu členských práv a povinností v družstvu, jež sice obsahovala ujednání, podle něhož její účastníci provedli „vzájemné majetkové vypořádání a nemají vůči sobě žádné finanční nároky“ (z čehož lze usuzovat, že převod měl být úplatný), nicméně již neobsahuje ani výši úplaty (ceny), ani způsob jejího určení.
Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) správně vycházel z toho, že listina označená jako „dohoda o převodu členských práv a povinností“ nemá všechny nezbytné náležitosti a pouze na jejím základě k převodu členských práv a povinností dojít nemohlo. Taktéž správně vzal v úvahu, že k dohodě o výši úplaty či způsobu jejího určení mohlo dojít ústně. Přesto však již nezjišťoval, zda mezi účastníky došlo k dohodě o výši ceny za převod členských práv a povinností a pokud ano, k jaké, a pouze konstatoval, že se účastníci dohody „zřejmě dohodli i na finančním vypořádání (mimo písemnou dohodu), neboť jinak by sotva předmětnou dohodu podepsali“. Přitom (jak plyne z výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2097/2008) nedojde-li v případě úplatného převodu členských práv a povinností k dohodě o výši úplaty (ceny) či způsobu jejího určení, není dohoda o převodu členských práv a povinností platně uzavřena. Skutečnost, že k dohodě o výši úplaty či způsobu jejího určení došlo, musí být v případě sporu prokázána.
Z dosavadních výsledků řízení v projednávané věci je zřejmé, že podle navrhovatelky k žádné dohodě o ceně za převod členských práv a povinností nedošlo a částku 384.657,- Kč převzala proto, aby jí mohla předat dále Š. H., a podle P.G. měla navrhovatelka obdržet za převod členských práv a povinností celkem 800.000,- Kč. To, zda mezi stranami došlo k dohodě o výši úplaty (či způsobu jejího určení) a pokud ano, k jaké, tak v řízení zůstalo neobjasněno. Pouhá skutečnost, že P. G. složil na vkladový účet navrhovatelky 384.657,- Kč s ohledem na okolnosti projednávané věci k závěru, že mezi účastníky byla dohodnuta tato výše úplaty (resp. při zohlednění částky 15.343,- Kč zaplacené na úhradu dluhu navrhovatelky vůči družstvu 400.000,- Kč), nepostačuje; ostatně sám P. G. takovou úvahu vylučuje, když tvrdí, že navrhovatelce zaplatil dalších 400.000,- Kč.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož navrhovatelka a manželé G. uzavřeli dne 25. července 2005 platnou dohodu o převodu členských práv, je tudíž předčasný (bez posouzení, zda se dohodli na výši úplaty /či způsobu jejího určení/, a v kladném případě jaká výše či způsob jejího určení byly ujednány, jej nelze učinit), a rozhodnutí odvolacího soudu není správné.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu