ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.2633.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 2633/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce B. K. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kovářem, advokátem, se sídlem v Praze 4, V Horkách 9/1388, PSČ 140 00, proti žalovanému MUDr. J. Ř. , zastoupenému JUDr. Ivanou Velíškovou, advokátkou, se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 287, PSČ 511 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 323/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2011, č. j. 9 Cmo 295/2010-122, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho advokáta.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 19. května 2010, č. j 39 Cm 323/2009-80, jímž Krajský soud v Hradci Králové zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 21. července 2009, č. j. 39 Cm 323/2009-18, kterým původně uložil žalovanému zaplatit (společně a nerozdílně s O. K., jemuž byla tato povinnost uložena směnečným platebním rozkazem téhož soudu ze dne 29. května 2007, č. j. 39 Sm 88/2007-21) žalobci částku 1,000.000,- Kč s 6% úrokem od 21. února 2007 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 3.333,- Kč a náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. §10, §32 odst. 1, §69, §75 bod 5., §76 odst. 1 a §77 odst. 1 a 3 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) – přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého směnka, jejíhož zaplacení se žalobce v dané věci domáhá, je neplatná, neboť v době jejího vystavení neobsahovala označení remitenta (tj. uvedení jména toho, komu nebo na jehož řad má být podle směnky placeno).
V řízení přitom bylo prokázáno, že osoby podepsané na směnce neměly v úmyslu vystavit ani blankosměnku s chybějícím označením remitenta, když výstavce směnky (O. K.) ani žalovaný jako směnečný rukojmí neuzavřeli se žalobcem dohodu o vyplnění blankosměnky a vystavenou listinu považovali za směnku úplnou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jakkoli dovolatel avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti nesouhlasí s hodnocením důkazů, jak je provedly soudy nižších stupňů, tj. polemizuje se závěrem, podle něhož žalovaný v řízení prokázal, že mezi ním (jako směnečným rukojmím), výstavcem a žalobcem nebyla při vystavení směnky uzavřena dohoda o udělení vyplňovacího práva, na jejímž základě by byl žalobce oprávněn doplnit do směnky chybějící údaj remitenta. Uplatňuje tak (posuzováno podle obsahu) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
Jelikož dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 dost. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby žalovanému nahradil náklady dovolacího řízení v celkové výši 12.360,- Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni, jež podle §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 10.000,- Kč, z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.) ve výši 2.060,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. srpna 2011
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu