ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.278.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 278/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky PHL - G.E.N. s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1062/58, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 28162684, zastoupené JUDr. Alešem Pejchalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21, PSČ 120 00, za účasti společnosti OPZ PLUS, a. s., se sídlem v Praze 1, Hradební 3, identifikační číslo osoby 45274835, zastoupené JUDr. Lambertem Halířem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kroftova 1, PSČ 150 00, o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. B 1593, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. srpna 2009, č. j. 7 Cmo 357/2008-881, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti OPZ PLUS, a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.800,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. února 2008, č. j. F 23509/2008, B 1593-248, zapsal v obchodním rejstříku změnu podoby 113 579 ks akcií společnosti OPZ PLUS, a. s. (dále jen „společnost“) na majitele ve jmenovité hodnotě po 1.000,- Kč (dále jen „akcie“) z listinné na zaknihovanou.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na zápis změny podoby akcií odmítl.
Soudy vyšly z toho, že:
1/ Náhradní valná hromada společnosti konaná dne 4. srpna 1999 rozhodla o změně podoby akcií ze zaknihovaných na listinné. Toto usnesení valné hromady nebylo napadeno návrhem na vyslovení jeho neplatnosti.
2/ Rozsudkem ze dne 25. dubna 2005, č. j. 14 Cmo 361/2004-177, Vrchní soud v Praze rozhodl o neplatnosti emise akcií společnosti v listinné podobě ISIN CS 0008442209 o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč.
3/ Navrhovatelka se návrhem ze dne 15. února 2008 domáhala zápisu změny podoby akcií z listinné na zaknihovanou, odvolávajíc se na závěry obsažené v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o neplatnosti emise akcií.
Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatelka jakožto akcionářka společnosti je osobou mající právní zájem na provedení zápisu. Jelikož bylo Vrchním soudem vydáno rozhodnutí o neplatnosti emise akcií, ve kterém tento soud zároveň uvádí, že společnost má stále akcie v zaknihované podobě, rozhodl o změně zápisu ohledně podoby akcií v obchodním rejstříku.
Odvolací soud naproti tomu uvedl, že navrhovatelka není s ohledem na §31 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), k podání daného návrhu aktivně legitimována, neboť jakožto osoba odlišná od podnikatele, jehož se změna zápisu v obchodním rejstříku týká, neprokázala, že společnosti povinnost podat návrh na zápis změn vůbec vznikla.
Rozhodnou skutečností, se kterou je tato povinnost společnosti spojena, je dle názoru odvolacího soudu v případě změny podoby akcií společnosti usnesení valné hromady (popř. rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady) o změně stanov v části uvádějící podobu akcií, nebo pravomocné rozhodnutí soudu o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (či rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady) o změně podoby akcií, popř. pravomocné rozhodnutí soudu určující neplatnost stanov v části týkající se podoby akcií.
Podle názoru odvolacího soudu není rozhodnutí soudu o neplatnosti emise akcií právní skutečností, v jejímž důsledku by došlo ke změně podoby akcií, a není proto ani skutečností zakládající povinnost společnosti podat návrh na zápis změny podoby akcií do obchodního rejstříku. Nadto, emise listinných akcií, které se daná žaloba týkala, vůbec neexistovala.
Navrhovatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc přitom dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Odvolací soud dle dovolatelky nesprávně zjistil skutkový stav věci, neboť opomenul, že je akcionářkou společnosti, jak vyplývá - dle jejího názoru - např. z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. dubna 2005, č. j. 14 Cmo 361/2004-177, jakož i dalších v dovolání citovaných rozhodnutí tohoto soudu. Mylně ji proto pokládá za osobu, která nedoložila svůj právní zájem na podání daného návrhu, ačkoliv je osobou aktivně legitimovanou k jeho podání v souladu s §31 odst. 2 obch. zák.
Skutečnost, že je majoritní akcionářkou společnosti, přitom dle dovolatelky vyplývá nejen z výpisů ze Střediska cenných papírů a projektu rozdělení společnosti CIMEX PRAHA, a. s., ale též z výpisu evidence vlastníků Střediska cenných papírů ohledně „oznámení hlasovacích práv, ze kterého vyplývá, že počet 90.316 ks akcií představuje celkem 79,43% podíl na hlasovacích právech žalované“.
Dovolatelka dále vytýká odvolacímu soudu, že se patřičně nevypořádal se závěry, k nimž dospěl Vrchní soud v Praze v rozhodnutí o neplatnosti emise listinných akcií, z něhož vyplývá, že „žalovaná společnost (OPZ PLUS, a. s.) má stále akcie v zaknihované podobě a pokud je v evidenci SCP veden žalobce (CIMEX HOLDING a. s., nyní PHL - G.E.N., s. r. o.) jako akcionář společnosti s 90.133 ks akcií, lze to mít za odpovídající skutečnosti“.
Nové akcie společnosti, podle rozhodnutí valné hromady společnosti dne 19. července 2000, být platně emitovány nemohly, jelikož této valné hromady se zúčastnili pouze akcionáři prokazující se (neplatnými) akciemi v listinné podobě, a valná hromada tudíž nebyla usnášeníschopná. Dovolatelka, jež má stále akcie v zaknihované podobě, je proto akcionářkou společnosti. Namítá rovněž, že zaknihované akcie nabyla již smlouvou o převodu cenných papírů ze dne 17. dubna 2000, poukazujíc rovněž na své „legitimní očekávání“, že je akcionářkou.
Společnost ve vyjádření k dovolání uvádí, že dovolatelka není osobou aktivně legitimovanou k podání daného návrhu, neboť není akcionářkou společnosti, a navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl a zavázal dovolatelku nahradit jí náklady dovolacího řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř; není však důvodné.
S ohledem na okamžik podání návrhu je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad obchodního zákoníku ve znění účinném k 15. únoru 2008, tedy naposledy ve znění zákona č. 36/2008 Sb.
Z ustanovení §31 odst. 1 obch. zák. vyplývá, že návrh na zápis nebo změnu anebo výmaz zápisu v obchodním rejstříku (dále jen „návrh na zápis“) může podat pouze osoba uvedená v §34, případně osoba, o které tak stanoví zákon.
Dle §34 odst. 1 obch. zák. se do obchodního rejstříku se zapisují: a/ obchodní společnosti a družstva, b/ zahraniční osoby podle §21 odst. 4, c/ fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou občany České republiky nebo některého z členských států Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, pokud o zápis požádají; to platí obdobně pro fyzické osoby, které jsou podnikateli a mají v některém z uvedených států trvalý pobyt, a d/ další osoby, stanoví-li povinnost jejich zápisu zvláštní právní předpis.
Z ustanovení §32 odst. 3 obch. zák. vyplývá, že návrh na zápis zapisovaných údajů musí být podán bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti.
Podle §31 odst. 2 obch. zák. nesplní-li osoba podle odstavce 1 povinnost podat návrh na zápis do patnácti dnů ode dne, kdy jí tato povinnost vznikla, může návrh na zápis podat osoba, která na něm doloží právní zájem a k návrhu přiloží předepsané listiny (přílohy).
Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu se podává závěr, podle něhož podmínkou návrhu podaného jinou osobou podle ustanovení §31 odst. 2 obch. zák. je, že osoba určená v odstavci 1 nesplní svou povinnost do 15 dnů ode dne, kdy jí tato povinnost vznikla (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 52/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
K uvedenému závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 24. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 4993/2008, jež je veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách, v němž dále zdůraznil, že rozhodnou skutečností (ve smyslu §32 odst. 3 obch. zák.), zakládající povinnost osoby uvedené v §34 obch. zák. (zde společnosti) podat návrh, je vždy právní skutečnost, v jejímž důsledku dochází ke změně údajů zapisovaných do obchodního rejstříku.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož v projednávané věci je touto rozhodnou skutečností usnesení valné hromady (popř. rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady) o změně stanov v části upravující podobu akcií, nebo pravomocné rozhodnutí soudu o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (či rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady) o změně stanov v části upravující podobu akcií, popř. pravomocné rozhodnutí soudu určující neplatnost stanov v části týkající se podoby akcií, je v souladu s hmotným právem (§183 odst. 1 obch. zák. ve spojení s §131 odst. 8 obch. zák.) a taktéž dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž platnost usnesení valné hromady nelze, nejsou-li splněny podmínky vymezené v ustanovení §131 odst. 9 obch. zák., po pravomocném zápisu skutečností z usnesení vyplývajících do obchodního rejstříku přezkoumávat jinak, než v řízení dle §131 a §183 obch. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 5/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu rejstříkového spisu společnosti však nevyplývá, že by jakékoliv z výše uvedených rozhodnutí bylo vydáno, přičemž dovolatelkou akcentované rozhodnutí o neplatnosti emise listinných akcií podkladem pro provedení navrhované změny v obchodním rejstříku není.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož společnosti nevznikla povinnost podat návrh na zápis změn do obchodního rejstříku, pročež se navrhovatelka nemohla stát osobou aktivně legitimovanou k jeho podání, je tudíž správný.
Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani žádná z dovolacích námitek, jimiž dovolatelka - posuzováno dle jejich obsahu - poukazuje pouze na to, že je akcionářkou společnosti. Tato otázka není za dané situace pro posouzení její aktivní legitimace rozhodující, neboť - ať akcionářkou společnosti je, či nikoliv - jde o osobu odlišnou od společnosti, a tudíž je k podání návrhu aktivně legitimována (při splnění dalších předpokladů) pouze v případě, nesplní-li tuto povinnost sama společnost. V projednávané věci však nebylo zjištěno, že by společnosti povinnost podat návrh na zápis změny podoby akcií vůbec vznikla.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo zamítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení §8, §10 odst. 3, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 4.500,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů za dovolací řízení tedy celkem činí 4.800,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. dubna 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu