ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3030.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3030/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Volksbank CZ, a. s., se sídlem v Praze 4, Nuslích, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25 08 33 25, zastoupené Mgr. Alešem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Brně, Panská 12/14, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) S.V., a 2) J.V., oběma zastoupeným JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Dvořákova 26, PSČ 728 84, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 110/2008, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. ledna 2010, č. j. 7 Cmo 183/2009-70, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhé žalované rozsudkem ze dne 19. ledna 2010, č. j. 7 Cmo 183/2009-70, potvrdil rozsudek ze dne 23. října 2008, č. j. 3 Cm 110/2008-33, jímž Krajský soud v Brně ponechal (i) proti druhé žalované v plném rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 22. července 2008, č. j. 3 Sm 166/2008-12, kterým oběma žalovaným uložil společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 3,665.608,67 Kč s 6% úrokem od 20. května 2008 do zaplacení, směnečnou odměnu 12.219,- Kč a náklady řízení, a odmítl námitku druhé žalované „o vyplnění žalované směnky v rozporu s dohodou o vyplnění, a to jak v částce (směnečné sumě), tak i datu splatnosti a platebním místě“.
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně o neodůvodněnosti námitky, že blankosměnka byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplnění, a to jak v částce, tak i datu splatnosti a platebním místě, když shrnul, že pouhé shora uvedené „vágní konstatování“ druhé žalované „nesplňuje kritérium odůvodněnosti, neboť z jeho obsahu není zřejmý žádný individuálně určený skutek, na němž druhá žalovaná hodlala vybudovat svou obranu proti povinnosti platit směnečný peníz“.
V případě výhrady vznesené druhou žalovanou až při jednání před soudem prvního stupně, podle níž „nenastala splatnost úvěru směnkou zajištěného, v důsledku čehož nenastala splatnost směnky“, ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že se „jednalo o tvrzení nové, jdoucí nad rámec lhůty, jež občanský soudní řád stanovil pro podání námitek“, a proto „soud prvního stupně správně postupoval, když k námitce vznesené až v průběhu námitkového řízení již nepřihlédl“.
Závěrem dodal, že za dané situace bylo povinností druhé žalované coby avala „dovolávat se případného smluvního vztahu týkajícího se avalu, tj. za jakých podmínek směnečné rukojemství za předmětnou blankosměnku převzala“, avšak třebaže by tak učinila, „nebylo by toto tvrzení, byť prokázané, schopno ji povinnosti zaplatit směnečný peníz zprostit, neboť námitky týkající se vyplnění blankosměnky v rozporu s dohodou, byly odmítnuty pro neodůvodněnost, případně k nim z důvodu opožděnosti nebylo přihlédnuto“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož se v případě námitky, že „nenastala splatnost úvěru zajištěného směnkou, v důsledku čehož nenastala splatnost směnky, a proto do jejího textu nemělo být žádné datum splatnosti doplněno“ jednalo o nové tvrzení, k němuž nemohlo být přihlíženo, akcentujíc, že „takováto interpretace námitky a tudíž i následná aplikace příslušného právního předpisu není správná“.
Výhradu, že „blankosměnka byla žalobcem vyplněna v rozporu s dohodou o vyplnění, a to jak v částce (směnečné sumě), tak v datu splatnosti a platebním místě“ přitom považuje za úplnou a projednatelnou, když podle dovolatelky „znamená, že blankosměnka byla vyplněna neprávem (v rozporu s dohodou) a tedy že neměla vůbec vzniknout směnka“.
Rozpor spatřuje dovolatelka i ve stanovisku, jež odvolací soud zaujal odlišně od soudu prvního stupně při řešení otázky, zda byla dovolatelka „oprávněna jakožto aval vůbec namítat neoprávněnost vyplnění směnky“.
Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.
Dovolání druhé žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že závěr, podle něhož v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá, jednoznačně vyplývá z ustanovení §175 o. s. ř. (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1799/2006 a ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 2936/2008, jakož i rozsudku uveřejněného pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dále k odůvodnění námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku) a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit.
Bez právního významu je i řešení otázky, zda byla dovolatelka jakožto aval oprávněna namítat neoprávněnost vyplnění směnky, když jde o právní posouzení, na němž odvolací soud rozhodnutí nezaložil a pro rozhodnutí ve věci samé proto zásadní právní význam nemá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 3833/2008).
Nejvyšší soud odmítl dovolání druhé žalované [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.] i v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. V této části totiž dovolání není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu upravujících přípustnost dovolání (shodně srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2011
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu