ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3502.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3502/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Euromilk s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Staré Město, Týnská 1053/21, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 62956752, zastoupené JUDr. Borisem Vacou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, PSČ 110 00, proti žalovanému J. P. , zastoupenému JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem, se sídlem v Kolíně III, Politických vězňů 98, PSČ 280 02, o zaplacení 6,651.476,- Kč a 240,90 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 246/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2010, č. j. 14 Cmo 517/2008-101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 12.360,- Kč, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalovaného rozsudek ze dne 28. června 2007, č. j. 48 Cm 246/2006-42, jímž Krajský soud v Praze uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 6,651.476,- Kč a 240,90 EUR s příslušenstvím.
Odvolací soud – cituje ustanovení §114b a §153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož byly v projednávané věci splněny podmínky, za nichž soud ve věci rozhodne rozsudkem pro uznání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v „odpovědi na otázku, jaké jsou předpoklady vydání usnesení podle §114b odst. 1 o. s. ř., zda vydání rozhodnutí podle §114b odst. 1 o. s. ř. spočívá na libovolné úvaze soudu nebo zda (a především jak) posuzovat otázku, zda povaha věci nebo okolnosti případu skutečně vyžadují použití domněnky uznání nároku“.
V projednávané věci bylo usnesení o výzvě k vyjádření podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř. vydáno společně s platebním rozkazem, tj. postupem podle ustanovení §114b odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 30. června 2009).
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 382/2004, uveřejněném pod číslem 65/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil (při výkladu ustanovení §114b o. s. ř. ve znění účinném do 30. června 2009, rozhodném i pro projednávanou věc) závěr, podle něhož vydání usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř. není v případě, kdy se usnesení vydává společně s platebním rozkazem, podmíněno tím, že to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu.
Od účinnosti novely občanského soudního řádu, provedené zákonem číslo 7/2009 Sb. (tj. od 1. července 2009), se pak tento závěr podává z výslovného znění ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelem předestřená právní otázka tudíž napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní a dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), a z náhrady hotových výdajů.
Podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož zástupce žalobkyně učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatele celkem 12.360,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 18. srpna 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu