ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3642.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3642/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, proti žalovanému Mgr. N.T., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce Konstruktiva Ústí n. Labem, státní podnik „v likvidaci“, identifikační číslo osoby 00 17 01 01, zastoupenému Mgr. Alešem Podrábským, advokátem, se sídlem v Děčíně, Oblouková 243/64, PSČ 405 01, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 77 Cm 9/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. května 2010, č.j. 15 Cmo 39/2010-128, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. května 2010, č. j. 15 Cmo 39/2010-128, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 13. listopadu 2009, č. j. 77 Cm 9/2009-93, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení ve výroku rozhodnutí specifikovaných nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.
Odvolací soud shledal zcela správným závěr soudu prvního stupně, podle něhož žaloba o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce byla podána po uplynutí lhůty určené ustanovením §19 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), včetně toho, že ustanovení §66b odst. 4 ZKV zapovídá prominutí zmeškání lhůty.
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že posouzení otázky, zda žalovaný správce konkursní podstaty „připojil“ u sporných nemovitostí „poznámku spornosti“ ve smyslu ustanovení §19 odst. 1 ZKV po právu či nikoli, nemá na posouzení otázky včasnosti vylučovací žaloby žádný vliv, nehledě na to, že zmíněné ustanovení bez jakýchkoli pochybností umožňuje správci konkursní podstaty učinit do soupisu podstaty poznámku nejen v souvislosti s nároky uplatněnými jinými osobami, nýbrž i tehdy, je-li přesvědčen, že zde jsou jiné důvody, které zpochybňují zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu.
Bylo pouze a jen na rozhodnutí žalobkyně, zda žalobu o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty podá či nikoli, když případné pochybnosti, zda Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (jako organizační složce státu, které byla výzva podle ustanovení §19 odst. 2 ZKV doručena) v dané věci vskutku přísluší jednat jménem České republiky, je z hlediska (ne)dodržení lhůty pro podání žaloby Českou republikou, jednající touto organizační složkou, podle zmíněného ustanovení irelevantní (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 12/2005, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2007, pod číslem 106).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalobkyni vznikla povinnost hradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), která podle ustanovení §8, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky činí 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 3.060,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. ledna 2011
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu