ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.4041.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 4041/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. P. M. , zastoupeného Mgr. Dušanem Zachem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 457/5, PSČ 140 00, proti žalovanému JUDr. L. F., zastoupenému JUDr. Evou Krásnou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Terronská 54, PSČ 160 00, o zaplacení částky 366.091,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 100/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2008, č. j. 58 Co 262/2008-77, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 23. října 2007, č. j. 22 C 100/2006-52, zamítl Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu, kterou se žalobce (Ing. P. M.) domáhal vůči žalovanému (JUDr. L. F.) zaplacení částky 366.091,- Kč s tříprocentním úrokem z prodlení od 1. prosince 2004 do zaplacení (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ však nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení otázky, zda právo konkursního věřitele, jehož pohledávka je zajištěna zástavním právem na nemovitostech úpadce, na oddělené uspokojení z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí vyplývá přímo ze zákona (§28 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - dále též jen „ZKV“), nebo zda ke vzniku tohoto práva je zapotřebí (jak uzavřel odvolací soud), aby konkursní věřitel toto právo výslovně uplatnil v přihlášce pohledávky (dle §20 odst. 1 ZKV), nadto za situace, kdy správci konkursní podstaty úpadce je existence tohoto zajištění známa.
V tomto ohledu však nejde (jak tvrdí dovolatel) o právní otázku posouzenou odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem nebo o právní otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. Letitá judikatura Nejvyššího soudu je naopak ustálena v závěru, že v případě jako byl dovolatelův se i zajištění (oddělení) věřitelé (§28 odst. 1 ZKV) mohou podílet na rozvrhu výtěžku zpeněžení majetku náležejícího do konkursní podstaty úpadce, jen jestliže přihlásili svou (zajištěnou) pohledávku do konkursu postupem podle §20 a násl. ZKV. Srov. již důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 32 Cdo 2584/98, uveřejněného pod číslem 74/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000, uveřejněný pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 938/2006, uveřejněného pod číslem 78/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Napadené rozhodnutí je s touto judikaturou v souladu.
Jiné otázky zásadního právního významu dovolatel Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá.
Pro úplnost lze dodat, že ani dovolatelem tvrzené (byť v režimu zásadní významnosti jím neprosazované) vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2011
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu