ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.418.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 418/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Nové bydlení Nymburk, družstvo , se sídlem v Liberci 1, Zeyerova 891/35, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 25451588, zastoupeného Mgr. Janem Hraškem, advokátem, se sídlem v Liberci, Revoluční 123, PSČ 460 01, proti žalovaným 1) H. K. , a 2) M. K. , obou zastoupeným JUDr. Bohuslavem Sedlatým, advokátem, se sídlem v Nymburce, Boleslavská 137, PSČ 288 02, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 15 C 408/2007, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2009, č. j. 28 Co 458/2009-250, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem změnil odvolací soud k odvolání žalobce rozsudek ze dne 26. května 2009, č. j. 15 C 408/2007-180, kterým Okresní soud v Nymburce zamítl žalobu o určení vlastnického práva k nemovitostem specifikovaným ve výroku (dále jen „sporné nemovitosti“), tak, že určil, že vlastníkem sporných nemovitostí je žalobce (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
Odvolací soud – posuzuje, zda došlo k zániku kupní smlouvy o převodu sporných nemovitostí v důsledku odstoupení žalobce (prodávajícího) pro nezaplacení části kupní ceny – uzavřel, že pohledávka žalovaných ve výši 120.000,- Kč z titulu smluvní pokuty za pozdní uzavření kupní smlouvy o převodu bytové jednotky neexistovala, neboť smlouva o smlouvě budoucí (z níž žalovaní svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty dovozovali) je neplatná. V důsledku toho pak pohledávka žalobce za žalovanými na doplatek kupní ceny za převod sporných nemovitostí nezanikla jednostranným započtením, učiněným žalovanými, žalovaní byli v prodlení s doplacením kupní ceny a žalobce tak oprávněně od kupní smlouvy odstoupil.
I kdyby však žalovaným pohledávka na zaplacení smluvní pokuty ve výši 120.000,- Kč svědčila – pokračoval odvolací soud – nebyla v době započtení pohledávkou splatnou. A jelikož ustanovení §581 odst. 2 věty druhé zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neumožňuje proti splatné pohledávce jednostranně započíst pohledávku nesplatnou, nebylo by započtení v rozsahu částky 120.000,- Kč ani tak účinné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, namítajíce nesprávnost právního závěru odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí a překvapivost postupu odvolacího soudu, který žalobce nevyzval k „doplnění žaloby“ a nevázal určení vlastnického práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, jehož se žalobci dostalo částečným zaplacením kupní ceny. Závěrem pak dovolatelé kladou otázku, zda s ohledem na okolnosti případu nebylo na místě s odkazem na ustanovení §3 obč. zák. „nepřiznat účinnost žalobcovu odstoupení od kupní smlouvy (pro nezaplacení zlomku kupní ceny) a dát tak příležitost kupní cenu doplatit“.
Dovolání, jež je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že zpochybnění postupu odvolacího soudu, který určení vlastnického práva žalobce ke sporným nemovitostem nevázal na vrácení části kupní ceny, jíž dovolatelé žalobci za převod sporných nemovitostí zaplatili, je pouhou polemikou se závěry formulovanými a odůvodněnými Nejvyšším soudem v rozsudku velkého senátu občanskoprávního kolegia ze dne 28. června. 2006, sp. zn. 31 Cdo 1836/2005, uveřejněném pod číslem 53/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterých existence naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví prodávajícího k nemovitosti po odstoupení od kupní smlouvy ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. není podmíněna tím, zda sám kupní cenu vrátil kupujícímu anebo zda podal žalobu na vyklizení kupujícího oproti vrácení kupní ceny. Nejvyšší soud nevidí důvodu se od těchto závěrů odchýlit ani v projednávané věci.
Věcně rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na posouzení dvou právních otázek – platnosti smlouvy o smlouvě budoucí (a tedy i toho, zda žalovaným svědčila pohledávka za žalobcem z titulu smluvní pokuty podle této smlouvy) a možnosti jednostranně započítat proti splatné pohledávce pohledávku nesplatnou – z nichž každé samo o sobě (v případě jeho správnosti) obstojí jako samostatný důvod pro závěr, že pohledávka žalobce za žalovanými z titulu nedoplatku kupní ceny za převod sporných nemovitostí v důsledku jednostranného započtení (učiněného žalovanými) nezanikla a žalobce oprávněně od kupní smlouvy odstoupil (v důsledku čehož se obnovilo jeho vlastnické právo ke sporným nemovitostem). Správnost druhého závěru odvolacího soudu, podle něhož pohledávka dovolatelů na zaplacení smluvní pokuty, i kdyby existovala, nebyla splatná a nebylo jí možno proti pohledávce žalobce na doplacení kupní ceny započíst, dovolatelé nenapadají a dovolacímu přezkumu jej tak neotvírají. Dovolací soud je totiž vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení a z jiných než dovolateli uplatněných důvodů nemůže rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 560/08).
Jelikož dovoláním nezpochybněný závěr odvolacího soudu o tom, že pohledávka dovolatelů na zaplacení smluvní pokuty, i kdyby existovala, nebyla splatná a nebylo jí možno proti pohledávce žalobce na doplacení kupní ceny započíst, obstojí jako samostatný důvod pro závěr, podle něhož v důsledku započtení nezanikla pohledávka žalobce na doplacení kupní ceny, a žalobce od kupní smlouvy odstoupil oprávněně, nemůže mít věcný přezkum dovoláním zpochybněného závěru o neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí vliv na výsledek řízení a neprojeví se tak v poměrech dovolatelů; i kdyby byl dovolateli zpochybněný závěr odvolacího soudu shledán nesprávným, Nejvyšší soud by z tohoto důvodu nemohl napadené rozhodnutí zrušit (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).
Konečně Nejvyšší soud považuje za naprosto zjevné, že v situaci, kdy dovolatelé své sporné pohledávky za žalobcem započetli proti pohledávce žalobce na doplacení kupní ceny za převod sporných nemovitostí, nelze postup žalobce (který pohledávky dovolatelů nepovažoval za oprávněné), spočívající v odstoupení od kupní smlouvy o převodu sporných nemovitostí pro nedoplacení kupní ceny, považovat za rozporný s dobrými mravy (a nepřiznat tak odstoupení právní účinky). Na tomto závěru nemůže změnit nic ani skutečnost, že následně (v projednávané věci) byla část pohledávek dovolatelů shledána oprávněnými.
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), a náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení §5 písm. b/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky činí sazba odměny 10.000,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 5.000,- Kč, jelikož zástupce žalobce učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.060,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalobci k tíži dovolatelů celkem 6.360,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. října 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu