ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.4432.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4432/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Agrochov Kasejovice - Smolivec, a. s. , se sídlem v Kasejovicích 379, identifikační číslo osoby 25212931, zastoupené JUDr. Miloslavem Havlenou, advokátem, se sídlem v Blatné, J. P. Koubka 81, PSČ 388 01, proti žalovanému Ing. L. M., jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělské družstvo Kasejovice - Smolivec v likvidaci, identifikační číslo osoby 00669474, zastoupenému Mgr. Michaelou Radoušovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Těšnov 1, PSČ 110 00, za účasti Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 39 Cm 18/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2008, č. j. 15 Cmo 236/2008-278, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobkyně.
III. Ve vztahu mezi vedlejší účastnicí a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 15. dubna 2008, č. j. 39 Cm 18/2007-222 (později ve znění usnesení ze dne 4. srpna 2009, č. j. 39 Cm 18/2007-332), Krajský soud v Plzni vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce Zemědělské družstvo Kasejovice - Smolivec v likvidaci označené nemovitosti a movité věci (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalovaného i žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a změnil jej ve výroku o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Namítá, že odvolací soud formálním posouzením otázky vlastnictví zapsaného majetku do konkursní podstaty a možností prohlášení členské schůze za neplatnou ke dni zápisu majetku do konkursní podstaty dospěl k chybnému závěru, který nekorespondoval s provedenými důkazy, pročež jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, uplatňuje tedy dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
V rozsahu, jímž je rozsudek odvolacího soudu napadán ve výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů, Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, je Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné rovněž odmítl.
Učinil tak proto, že v tomto rozsahu může být dovolání přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož v řízení o žalobě o vyloučení sporných věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce soud nemůže jako předběžnou otázku řešit otázku platnosti vzniku žalobkyně, se podává z ustanovení §68a (dříve §69b) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“); srov. i důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 43/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rovněž závěr odvolacího soudu, podle něhož v projednávané věci nelze posuzovat jako předběžnou otázku platnosti usnesení členské schůze družstva ze dne 7. března 1997, jímž byl udělen souhlas k založení žalobkyně a vložení majetku družstva do jejího základního kapitálu, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 5/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se - ve vztahu k družstvům - Nejvyšší soud přihlásil v usnesení ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Odo 1332/2006, které je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Správný je i závěr, podle něhož usnesení členské schůze družstva není právním úkonem (srov. obdobně závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. 1 Odon 88/97, uveřejněného v časopise Soudní Judikatura číslo 8, ročník 1998, pod číslem 65).
Uvedené závěry tak rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným nečiní.
Přípustnost dovolání v projednávané věci nezakládá ani výtka, podle níž se odvolací soud nezabýval posouzením, zda sporné věci byly majetkem způsobilým být předmětem vkladu ve smyslu ustanovení §58 a §59 obch. zák. Totéž platí ohledně poukazu na to, že odvolací soud se nezabýval otázkou, zda byl úpadce oprávněn vkládat do žalobkyně po jejím založení i další svůj majetek, ani otázkami souvisejícími s akciemi žalobkyně, s jejich upisováním, převoditelností a jejich nabídkou na vypořádání pohledávek, vzniklých dle zákona č. 229/1991 Sb., zákona č. 42/1992 Sb. a na vypořádací podíl podle ustanovení §233 obch. zák.
Posouzení předestřených otázek nebylo pro rozhodnutí odvolacího soudu určující a odvolací soud na něm své rozhodnutí (správně) nezaložil.
Přípustnost dovolání nezakládá ani obecná námitka, podle níž „veškeré právní úkony, které byly úpadcem prostřednictvím jeho statutárního zástupce konány, vedly k obcházení výše uvedených zákonů (rozuměj zákona o půdě, zákona č. 42/1992 Sb. a obchodního zákoníku) a byly i v rozporu s dobrými mravy dle ustanovení §39 občanského zákoníku“. Z této námitky se - právě pro její obecnost - žádná otázka zásadního právního významu nepodává. Samotný fakt, že družstvo založí akciovou společnost, do níž vloží svůj majetek, ani to, že oprávněným osobám na vypořádání jejich nároků z transformace posléze nabídne akcie této společnosti, totiž bez dalšího zákonu neodporuje (obecně jde o chování zákonem dovolené).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Vedlejší účastnici podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Náklady žalobkyně sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč činí celkem 3.060,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 27. dubna 2011
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu