ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.595.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 595/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce D. K. , správce konkursní podstaty úpadkyně NEVA-NEKUT&MÜLLER, spol. s r. o. v likvidaci, se sídlem ve Štěpánovicích, Třeboňská 169, PSČ 373 73, zastoupeného JUDr. Eugenem Zálišem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská 34, PSČ 370 01, proti žalovaným 1) Ing. V. H., CSc ., zastoupenému JUDr. Karlem Šetkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova 1321/1, PSČ 370 01 a 2) Ing. V. M. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Slaninou, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 1113/II., PSČ 377 01, o zaplacení 350.000,- Kč s příslušenstvím vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 874/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2010, č. j. 7 Cmo 82/2010-109, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobce a druhý žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. prosince 2009, č. j. 13 Cm 874/2008-81, kterým tento soud zamítl žalobu o zaplacení 350.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Žalobce se domáhal zaplacení částky 350.000,- Kč s příslušenstvím vůči prvnímu žalovanému coby likvidátorovi společnosti NEVA-NEKUT&MÜLLER, spol. s r. o. v likvidaci (dále jen „úpadkyně“) z titulu náhrady škody, kterou měl způsobit tím, že nad rámec svých oprávnění uzavřel s druhým žalovaným dohodu o provedení práce, na jejímž základě měla z majetku žalobce ujít žalovaná částka. Vůči druhému žalovanému se pak domáhal uvedené částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení, když žádné práce podle dohody o provedení práce neprovedl a ani provést nemohl.
Odvolací soud vzal za prokázané, že žalovaná částka nebyla fakticky nikdy druhému žalovanému vyplacena. Z toho dovodil, že žalobce neprokázal vznik škody coby jednoho ze zákonných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. Samotné zúčtování částky 350.000,- Kč v účetním deníku, jehož výpis žalobce v průběhu řízení předložil, podle odvolacího soudu bez dalšího neprokazuje, že došlo ke zmenšení majetku úpadkyně, a tedy ke vzniku škody. Nebyla-li druhému žalovanému vyplacena žalovaná částka, pak ani jemu nemohl vůči žalobci vzniknout závazek z bezdůvodného obohacení podle §451 odst. 1 občanského zákoníku.
Odvolací soud dále uvedl, že pokud by závazek z platné dohody o provedení práce převzala jiná osoba, jak tvrdil žalobce, pak by tím také nedošlo ke zmenšení majetku úpadkyně, když žalobce ani netvrdil, natož prokazoval, že by se tak stalo za „kompenzaci“ ve stejné výši, kterou by úpadkyně této osobě poskytla.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatel namítá, že není vůbec rozhodné, zda k faktickému vyplacení odměny druhému žalovanému došlo či nikoliv. Vyplacení odměny by mělo význam pouze pro posouzení nároku žalobce na bezdůvodné obohacení na straně druhého žalovaného. Dovolatel zdůrazňuje, že druhý žalovaný ve vyjádření k žalobě výslovně prohlásil, že mu odměna podle dohody o provedení práce vyplacena byla a opak začal tvrdit až v průběhu řízení. Při určení výše škody dovolatel vycházel z účetnictví úpadkyně, kde byla odměna z dohody o provedení práce ze dne 3. února 2006 zaúčtována jako vyplacená a z ní byla odvedena i srážková daň, přičemž ke vzniku škody došlo již samotným uzavřením dohody o provedení práce s druhým žalovaným, čímž první žalovaný porušil své zákonné povinnosti likvidátora.
Vzhledem k výše uvedenému je dovolatel přesvědčen, že ke škodě ve výši 350.000,- Kč došlo; pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že vznik škody musí být vázán pouze na výplatu odměny, pak je podle dovolatele nepochybné, že vznikla škoda v minimální výši 108.269,- Kč odvedením srážkové daně.
Proto dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
První žalovaný ve vyjádření k dovolání považuje napadené rozhodnutí za správné, neboť žalobce neprokázal, že by došlo ke zmenšení majetku úpadkyně, když v tomto směru nepředložil žádný důkaz. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Dovolání není přípustné.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na skutkových zjištěních, že odměna sjednaná v dohodě o provedení práce nebyla úpadkyní vyplacena a že srážkovou daň z příjmu odvedl na účet finančního úřadu subjekt odlišný od úpadce. Námitkami, jimiž dovolatel vytýká odvolacímu soudu nedostatky skutkových zjištění, vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jež, jak shora uvedeno, nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadně k dispozici.
Přípustnost dovolání nezakládá ani závěr soudu, že škoda úpadkyni nevznikla již uzavřením dohody o provedení práce, když vznik škody jako nezbytné podmínky vzniku povinnosti k její náhradě se připíná až k okamžiku úhrady závazku vzniklého v důsledku protiprávního jednání škůdce – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2003, sp. zn. 25 Cdo 986/2001, 25 Cdo 987/2001, uveřejněný pod číslem 14/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proto Nejvyšší soud podané dovolání jako nepřípustné odmítl aniž se zabýval námitkou dovolatele, že úpadkyni vznikla škoda v minimální výši 108.269,- Kč odvedením srážkové daně, neboť tuto námitku dovolatel vznesl až v dovolacím řízení (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl a prvnímu žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše činí podle ustanovení §3 odst. 1, bodu 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. 10.000,- Kč, a náhrady hotových výdajů určené podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (za podané vyjádření k dovolání). Společně s náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.060,- Kč tak dovolací soud přiznal prvnímu žalovanému k tíži žalobce celkem 12.360,- Kč.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 8. prosince 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu