ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.651.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 651/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele RNDr. J. Z., CSc., zastoupeného Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, PSČ 110 00, o zrušení společnosti IG Ateliér, s. r. o., se sídlem v Hřensku 89, PSČ 407 17, identifikační číslo osoby 25 01 20 70, zastoupené JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 21, PSČ 591 01, s likvidací a jmenování likvidátora, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 21 Cm 127/2004, o dovolání společnosti IG Ateliér, s. r. o., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. srpna 2009, č. j. 14 Cmo 423/2008 – 124, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Společnost je povinna zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč do rukou jeho zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. června 2008, č. j. 21 Cm 127/2004 – 73, tak, že zamítl návrh na zrušení společnosti IG Ateliér, s. r. o. (dále jen „společnost“) s likvidací (výrok I.), potvrdil výrok usnesení soudu prvního stupně, kterým byl jmenován likvidátorem společnosti RSDr. J. B., (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že z notářského zápisu sepsaného dne 24. ledna 2007 notářem JUDr. M. J., osvědčujícího rozhodnutí valné hromady společnosti konané dne 19. ledna 2007, zjistil, že rozhodla o zrušení společnosti s likvidací. V průběhu řízení účastníci učinili nesporným, že likvidátor dosud jmenován nebyl.
Dle ustanovení §71 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) jmenuje likvidátora statutární orgán společnosti, není-li zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami určeno jinak. Není-li likvidátor jmenován bez zbytečného odkladu, jmenuje ho soud.
Vzhledem k tomu, že o zrušení společnosti s likvidací rozhodla valná hromada společnosti již dne 19. ledna 2007, odvolací soud napadené usnesení ve výroku I. změnil tak, že návrh na zrušení společnosti s likvidací zamítl. V souladu s ustanovením §71 odst. 1 pak ve výroku, jímž byl ustanoven likvidátor, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání. Co do jeho přípustnosti, odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že je pravdou, že se společníkům společnosti nepodařilo uzavřít dohodu, kterou by byly narovnány veškeré mezi nimi sporné záležitosti, mezi tyto sporné záležitosti však nepatřilo jmenování likvidátora poté, co valná hromada rozhodla o zrušení společnosti. Likvidátor sice dosud nebyl jmenován, ovšem společník RNDr. J. S. CSc. navrhl, aby byla likvidátorkou jmenována M. H., která se v dřívější době zabývala vedením účetnictví společnosti a k tomuto návrhu nevznesl společník RNDr. J. Z. CSc. žádné negativní připomínky. Dle mínění dovolatelky lze tedy předpokládat, že společníci jsou schopni se shodnout i o osobě likvidátora.
Dovolatelka zastává názor, že právní úprava obchodních společností spadá do odvětví práva soukromého a z tohoto pohledu by měly orgány veřejné moci respektovat autonomní vůli subjektů soukromého práva. Autoritativně by tyto orgány měly vstupovat do těchto právních vztahů pouze a jedině na základě zákonného zmocnění a v jeho mezích. Dovolatelka má za to, že za této situace měl být společníkům poskytnut prostor, aby dosáhli dohody. Závěry odvolacího soudu o neschopnosti účastníků shodnout se na osobě likvidátora nemají oporu ve spise a v provedeném dokazování. Za této situace bylo rozhodnutí o jmenování likvidátora rozhodnutím naprosto předčasné a zasahujícím do práv společníků a společnosti.
Proto navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Navrhovatel ve vyjádření k dovolání akcentuje, že závažnost neporozumění obou společníků zcela znemožnila rozhodování společnosti. To ostatně také bylo důvodem, proč podal návrh na jmenování likvidátora. Popírá, že je schopen se s druhým společníkem na osobě likvidátora dohodnout. Navrhuje, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, anebo aby bylo zamítnuto.
Likvidátor společnosti ve vyjádření k dovolání uvádí, že navrhovatel mu neposkytuje jakoukoliv součinnost.
Dovolání není přípustné.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zásadní právní význam dovolací soud neshledal.
Dovolatelka žádnou otázku zásadního právního významu nepředkládá. Dovolání založila na tom, že soud jmenoval likvidátora společnosti přesto, že její společníci jsou schopni se na jeho osobě shodnout, čímž polemizuje se skutkovým zjištěním soudů obou stupňů o tom, že jsou splněny podmínky pro jmenování likvidátora soudem. Zákonnou podmínkou pro jmenování likvidátora soudem však není to, že mezi společníky jsou rozpory, ale to, že společnost nejmenovala likvidátora bez zbytečného odkladu (§71 odst. 1 obch. zák.). Splnění této podmínky v projednávané věci dovolatelka nezpochybňuje.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když Nejvyšší soud dovolání společnosti odmítl a navrhovateli vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Jeho náklady sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení §7 písm. g), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 3.750,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tak činí 4.050,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. dubna 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu