ECLI:CZ:NS:2011:29.NSCR.16.2009.1
KSPH 39 INS 1852/2008
sp. zn. 29 NSČR 16/2009-P35-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka ELMON, s. r. o. , se sídlem v Praze 5 - Smíchově, U Demartinky 1792/6, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25083635, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 39 INS 1852/2008, o přihlášce pohledávky věřitele č. 35, o procesním nástupnictví na straně věřitele č. 35, o dovolání společnosti Českomoravský beton, a. s. , se sídlem v Berouně 660, PSČ 266 01, identifikační číslo osoby 49551272, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Musilem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Škroupova 1325/34, PSČ 430 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2008, č. j. KSPH 39 INS 1852/2008, 2 VSPH 240/2008-P35-10, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 14. října 2008, č. j. KSPH 39 INS 1852/2008-P35-3, zamítl Krajský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) návrh společnosti Českomoravský beton, a. s. (dále též jen „společnost Č“), aby na straně věřitele č. 35 TBG Čechy a Morava a. s. (dále též jen „věřitel T“) identifikační číslo osoby 25360841, bylo nadále jednáno se společností Č.
K odvolání společnosti Č. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud - odkazuje na ustanovení §2 písm. h/, §7 odst. 1, §18, §19 §173 odst. 1 a 4, §184 a §185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a na ustanovení §19, §103, §104 odst. 1 a §107 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - uzavřel že:
1/ Insolvenční zákon neobsahuje úpravu postupu soudu pro případ, že přihlášku podá osoba, jež postrádá způsobilost být účastníkem řízení, takže je namístě postup podle ustanovení §19, §103 a §104 odst. 1 o. s. ř., tj. zastavení řízení ohledně této přihlášky.
2/ Podle ustanovení §17 insolvenčního zákona není v insolvenčním řízení přípustný vstup do řízení ani záměna účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 a 2 o. s. ř.
3/ Ustanovení §18 insolvenčního zákona upravuje (odlišně od ustanovení §107a o. s. ř.) postup v případě, kdy v průběhu insolvenčního řízení nastane skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky z původního věřitele na nabyvatele pohledávky, aniž původní věřitel ztrácí způsobilost být účastníkem řízení.
4/ Dojde-li ke ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení po podání přihlášky do insolvenčního řízení, je třeba aplikovat - vzhledem k absenci odlišné úpravy v insolvenčním zákoně - ustanovení §107 o. s. ř.
5/ V daném případě však ustanovení §107 o. s. ř. nelze použít, neboť přihlášku pohledávky podal 9. října 2008 u insolvenčního soudu věřitel, jenž zanikl k 7. říjnu 2008. Přihláška byla podána osobou postrádající způsobilost být účastníkem řízení, nejsou splněny podmínky posledně označeného citovaného ustanovení (ke ztrátě způsobilosti věřitele být účastníkem řízení nedošlo po podání přihlášky), a insolvenční soud proto návrhu společnosti Č správně nevyhověl.
Společnost Č. podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že je tedy dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podstatou dovolací argumentace (tak jak je podrobně obsažena i v dovolání společnosti Č v typově shodné věci vedené u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 12/2009 a rozebrána v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2009) je přesvědčení dovolatelky, že nebyly splněny podmínky pro zamítnutí jejího návrhu, když:
1/ Postup soudů byl „příliš formalistický“ a „velmi přísně procedurální“ s ohledem na skutečnost, že přihláška pohledávky byla podána řádně a včas ve lhůtě určené k podávání přihlášek a že v téže lhůtě bylo oznámeno i právní nástupnictví dovolatelky (podáním předaným k poštovní přepravě 9. října 2008).
2/ Dovolatelka se v plném rozsahu a „bez jakýchkoliv pochybností“ přihlásila k původní přihlášce pohledávky a k jejímu obsahu, přičemž tak učinila ještě ve lhůtě stanovené pro přihlášení pohledávek.
3/ Vůle dovolatelky účastnit se insolvenčního řízení a vystupovat jako věřitel s přihlášenou pohledávkou (a to právě s pohledávkou dle přihlášky věřitele T) je „zcela jasná a zřejmá“.
4/ Soud mohl a měl na základě nepochybně projevené vůle dovolatelky považovat její podání z 9. října 2010:
a/ buď za přihlášku pohledávky a v takovém případě měla být dovolatelka vyzvána k odstranění vad přihlášky,
b/ anebo za podání, jímž dovolatelka „odstraňuje odstranitelné vady původní přihlášky pohledávky spočívající v nesprávném označení věřitele, k čemuž došlo v důsledku pouhého a zcela zřejmého administrativního pochybení při zpracování a podávání (odesílání) přihlášky, kterýžto okamžik se fakticky kryje s okamžikem právní moci rozhodnutí o povolení fúze věřitele T a s okamžikem, kdy toto rozhodnutí bylo doručeno na vědomí právnímu zástupci dovolatelky.
S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení (15. prosince 2008) se rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném do 30. června 2009) podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Insolvenční zákon je na danou věc uplatnitelný ve znění účinném do 31. prosince 2008 (tj. naposledy ve znění zákona č. 362/2007 Sb.).
Podle ustanovení §7 odst. 1 insolvenčního zákona pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou tudíž ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle §7 odst. 1 insolvenčního zákona.
Dovolání v této věci, jež je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že otázky předkládané mu k řešení dovolatelkou již zodpověděl v typově shodné věci, ve které společnost Č vystupovala též jako dovolatelka, ve výše označeném usnesení sen. zn. 29 NSČR 12/2009. Tam uzavřel, že:
1/ Nemá-li účastník řízení způsobilost být účastníkem řízení již v době zahájení řízení, jde ve smyslu ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, jenž nutně vede k zastavení řízení.
2/ Procesní postupy popsané v ustanoveních §104 odst. 1 a §107 o. s. ř. pro případ nedostatku podmínky řízení spočívající v nedostatku způsobilosti být účastníkem insolvenčního řízení (jímž je ve smyslu §2 písm. h/ a §14 odst. 1 insolvenčního zákona také věřitel, který uplatňuje uspokojení svých práv vůči dlužníku v insolvenčním řízení přihláškou), jsou ve smyslu §7 odst. 1 insolvenčního zákona přiměřeně uplatnitelné i v insolvenčním řízení, když takový postup není v intencích posledně označeného ustanovení ani v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
3/ Závěr, že přihláška pohledávky odevzdaná orgánu, který měl povinnost ji doručit insolvenčnímu soudu, v době (8. října 2008), kdy již byl přihlašovatel pohledávky (věřitel T) vymazán z obchodního rejstříku (od 7. října 2008), byla podána někým, kdo neměl způsobilost být účastníkem řízení, není výrazem přepjatého formalismu, nýbrž přiléhavým uplatněním procesních předpisů způsobem, jenž odpovídá právní teorii i letité judikatuře.
4/ Důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí není argument, že některé soudy (na rozdíl od soudu, který napadené rozhodnutí vydal) nepostupují v souladu s judikaturou.
5/ Podání dovolatelky datované 9. října 2008 k postupům dle §107 o. s. ř. nemohlo vést, neboť věřitel T neztratil způsobilost být účastníkem řízení po zahájení řízení o jeho přihlášce, nýbrž předtím. Toto podání též nebylo podáním, jímž by mohla být zhojena vada původní přihlášky spočívající v nesprávně označeném věřiteli.
6/ Záměnu účastníka řízení vylučuje pro insolvenční řízení (včetně té jeho fáze, jež se týká procesu přihlašování pohledávek věřiteli) ustanovení §17 insolvenčního zákona.
K tomu lze doplnit, že napadené rozhodnutí není v závěru, že dovolatelka se nestala procesní nástupkyní věřitele T v insolvenčním řízení, nesprávné jen proto, že v době jeho vydání ještě nebylo rozhodnuto o zastavení řízení o přihlášce pohledávky věřitele T. (zjevně nejde o vadu, která by mohla mít vliv na správnost rozhodnutí). Jestliže totiž pohledávku do insolvenčního řízení přihlásil někdo, kdo nemá způsobilost být účastníkem insolvenčního řízení, pak je vyloučeno, aby insolvenční soud postupem dle §107 o. s. ř. určil (a návrhu dovolatelky v této věci vyhověl) procesního nástupce takového „přihlašovatele“ na základě skutečnosti, jež nastala před podáním přihlášky.
Pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší soud nepřehlédl ani to, že konkurs na majetek dlužníka byl v mezidobí zrušen z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující (usnesením insolvenčního soudu ze dne 4. srpna 2010, č. j. KSPH 39 INS 1852/2008-B-37, které nabylo právní moci 22. října 2010), čímž se dovolání v této věci stalo rovněž bezpředmětným.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolatelce, dlužníku insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. března 2011
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu