ECLI:CZ:NS:2011:29.NSCR.26.2011.1
MSPH 99 INS 1516/2009
sp. zn. 29 NSČR 26/2011-A-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka THEMOS, s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Vinohradská 10, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 40766683, zastoupeného Mgr. Milošem Hrdinou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1515/22, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 1516/2009, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ AVERSEN ENTERPRISES LIMITED , se sídlem Simi 12, Kiti, P. C. 7550, Larnaca, Kyperská republika, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, Ph. D., LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, a 2/ RED & BLUE s. r. o. , se sídlem v Praze 8 - Dolních Chabrech, Na Dolíku 14/2a, PSČ 184 00, identifikační číslo osoby 13503022, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze , se sídlem v Praze 5, Náměstí 14. října 2188/9, PSČ 150 00, o návrhu, druhého insolvenčního navrhovatele na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Jindřich Havlovec, JUDr. Michal Kubín a Mgr. Ivana Mlejnková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. MSPH 99 INS 1516/2009, 3 VSPH 578/2010.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále též jen „ insolvenční soud “) usnesením ze dne 31. března 2010, č. j. MSPH 99 INS 1516/2009-A-106, zamítl insolvenční návrh prvního (tehdy jediného) insolvenčního navrhovatele . Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání první insolvenční navrhovatel (č. l. A-109) a (ve vztahu k výroku o nákladech řízení) dlužník (č. l. A-110).
Poté, co na základě dalšího insolvenčního návrhu z 12. května 2010 (č. l. A- 111) přistoupila k řízení jako další (druhý) insolvenční navrhovatel společnost RED & BLUE s. r. o. a co tato společnost podala téhož dne odvolání (č. l. A-112) proti usnesení insolvenčního soudu z 31. října 2010 (jež je v souladu s účinky ustanovení §107 odst. 1 až 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenčního zákona/, závazné i pro ni), insolvenční soud usnesením ze dne 17. května 2010,
č. j. MSPH 99 INS 1516/2009-A-113, „insolvenční návrh“ tohoto druhého insolvenčního navrhovatele odmítl pro vady.
Také proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 17. května 2010 podal druhý insolvenční navrhovatel odvolání (č. l. A-115). V průběhu odvolacího řízení (jež je u odvolacího soudu vedeno pod sen. zn. 3 VSPH 578/2010), uplatnil druhý insolvenční navrhovatel podáním ze dne 10. března 2011, doručeným odvolacímu soudu 18. března 2011 (č. l. A-124), doplněným podáním ze dne 7. dubna 2011 (č. l. A-130), námitku podjatosti soudců odvolacího soudu JUDr. Jaroslava Bureše, JUDr. Jindřicha Havlovce, JUDr. Michala Kubína a Mgr. Ivany Mlejnkové, kteří jsou členy senátu 3 VSPH, respektive zástupčích senátů 1 VSPH a 2 VSPH.
Druhý insolvenční navrhovatel namítá, že dlužník je vlastníkem budovy č. p. 1435 v katastrálním území Nové Město, obci Praha, zapsané na listu vlastnictví 1425 vedeném Katastrálním úřadem Praha - město, která se nachází na Národní třídě v Praze v areálu budov Národního divadla. Tvrdí, že Česká republika, respektive Národní divadlo v Praze, má zájem získat tuto budovu do vlastnictví. Podle insolvenčního navrhovatele je dlužník „spojen se zájmy hlavního města Prahy“ a Městský soud v Praze návrh „zamítl“, aniž by se celou věcí podrobně zabýval. Domnívá se, že soudci Vrchního soudu v Praze mají „vazby na město Prahu“, a mohou proto upřednostnit své zájmy před uspokojením pohledávek věřitelů v insolvenčním řízení dlužníka, pročež je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Všichni označení soudci ve vyjádřeních k uplatněné námitce podjatosti uvedli, že k věci, k účastníkům a jejich zástupcům nemají žádný poměr, který by zakládat důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučení i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučení také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti výše označených soudců odvolacího soudu. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření - žádný z hlediska §14 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné odvolací věci.
Takový vztah přitom nelze - oproti přesvědčení druhého insolvenčního navrhovatele - dovodit ani z okolností, které popsal v námitce podjatosti.
Výhrada spočívající v poukazu na to, že insolvenční soud odmítl insolvenční návrh druhého insolvenčního navrhovatele, se osob označených soudců nikterak nedotýká.
Insolvenčním navrhovatelem tvrzená „vazba na město Prahu“ pak v uplatněné nemůže založit žádný poměr označených soudců k účastníkům projednávané věci či jejich zástupcům (hlavní město Praha účastníkem insolvenčního řízení v projednávané věci není) ani jejich poměr k věci. Pouhá skutečnost, že jde o soudce Vrchního soudu v Praze, tu žádný význam nemá (srov. rovněž i závěry usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009, uveřejněného pod číslem 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jinak řečeno, soudce soudu, který má sídlo na území hlavního města Prahy, není vyloučen z projednávání a rozhodování insolvenční věci pro poměr k věci jen proto, že toto město má nebo může mít s dlužníkem společné majetkové zájmy.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 1516/2009, 3 VSPH 578/2010 (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; druhému insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. května 2011
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu