ECLI:CZ:NS:2011:29.NSCR.39.2011.1
MSPH 88 INS XY
MSPH 88 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 39/2011-P10-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníků a/ L. B. , narozeného XY, bytem XY, a b/ L. B. , narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS XY, MSPH 88 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 9, o dovolání věřitele č. 9 Citibank Europe plc , se sídlem v Dublinu, North Wall Quay 1, identifikační číslo osoby 132781, zastoupené JUDr. Janem Brožem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2011, č. j. MSPH 88 INS XY, MSPH 88 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2011, č. j. MSPH 88 INS XY, MSPH 88 INS XY, 2 VSPH XY, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2011, č. j. MSPH 88 INS XY, MSPH 88 INS XY, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 5. května 2011, č. j. MSPH 88 INS XY, MSPH 88 INS XY- 3, Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) odmítl - cituje ustanovení §173 odst. 1 a §185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění pozdějších předpisů - přihlášku pohledávky P10 věřitele č. 9, Citibank Europe plc (bod I. výroku) a určil, že právní mocí tohoto rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).
Insolvenční soud vyšel z toho, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č. j. MSPH 88 INS XY, MSPH 88 INS XY , jímž tento soud zjistil úpadek dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením a vyzval věřitele, aby pohledávky za dlužníky přihlásili do insolvenčního řízení do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku, bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne, a to pod sp. zn. MSPH 88 INS XY.
Dovolatel, který podal přihlášku své pohledávky u soudu až 3. května 2011, tak učinil opožděně, neboť konec třicetidenní lhůty počítané ode dne rozhodnutí o úpadku, jehož účinky nastaly dne 23. března 2011, připadl na 22. dubna 2011.
K odvolání věřitele č. 9 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ze dne 14. června 2011 potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud, poté co přitakal závěru insolvenčního soudu o opožděnosti přihlášky odvolatele, doplnil, že na tomto závěru nic nemění ani okolnost, že rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníků zveřejnil soud prvního stupně „bez zřejmého důvodu“ v insolvenčním řízení „ještě jednou“ dne 4. dubna 2011 pod sp. zn. MSH 88 INS XY, tedy v řízení, v němž „od zveřejnění usnesení ze dne 16.3.2011 o spojení věcí nebylo možné samostatně pokračovat“.
Věřitel č. 9 podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, podle něhož podal přihlášku své pohledávky opožděně, ale naopak má za to, že tato byla podána včas.
Poukazuje na to, že má pohledávku pouze za dlužnicí L. B., v rámci jejíhož insolvenčního spisu bylo usnesení o úpadku zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 4. dubna 2011. Podal-li dovolatel přihlášku své pohledávky za dlužnicí elektronickým podáním „doplněným elektronickým podpisem zástupce žalobce“ dne 3. května 2011, podal ji dle jeho názoru v zákonné lhůtě, neboť tato počala běžet dne 5. dubna 2011 a skončila 4. května 2011.
Dovolatel podotýká, že vyhledávací systém insolvenčního rejstříku umožňuje vyhledávat pouze podle identifikačních údajů dlužníka a při jejich zadání tento systém není schopen vyhledat insolvenční řízení, s nímž bylo insolvenční řízení na majetek hledaného dlužníka spojeno ke společnému projednání. Po věřiteli tak dle názoru dovolatele nelze spravedlivě požadovat, aby „sledoval rodinné příslušníky všech svých dlužníků, s nimiž by mohlo být dané insolvenční řízení spojeno“, když takovou povinnost věřiteli zákon neukládá a toto ani není technicky možné.
S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení se rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. července 2009) podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Insolvenční zákon je na danou věc uplatnitelný ve znění účinném do 14. července 2011, tj. naposledy ve znění zákona č. 139/2011 Sb.
Podle ustanovení §7 odst. 1 insolvenčního zákona pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou tudíž ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle §7 odst. 1 insolvenčního zákona.
Dovolání je (bez dalšího) přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam, formulovanou ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití §237 odst. 1 a 3 o. s. ř., má Nejvyšší soud za obsoletní (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 17/2010, jež je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže a vydaná po 1. lednu 2001 - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §71 odst. 1 insolvenčního zákona se soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění nebo jiná písemnost insolvenčního soudu nebo účastníků v insolvenčním řízení doručují pouze vyvěšením písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu a jejím současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku (dále jen „doručení vyhláškou“), ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení.
Z ustanovení §89 odst. 1 insolvenčního zákona přitom vyplývá, že není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku.
Podle ustanovení §136 insolvenčního zákona rozhodnutí o úpadku musí obsahovat i výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání (odstavec 2 písm. d/). Lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců (odstavec 3).
Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů (odstavec 4).
Ustanovení §173 odst. 1 insolvenčního zákona pak určuje, že věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.
Dle ustanovení §185 insolvenčního zákona, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.
Podle §112 o. s. ř. v zájmu hospodárnosti řízení může soud spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.
Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2011, č. j. MSPH 88 INS XY, a MSPH 88 INS XY, byla dříve samostatně vedená insolvenční řízení ve věci dlužníků L. B. a L. B. spojena ke společnému projednání s tím, že nadále budou vedena pod (společnou) sp. zn. MSPH 88 INS XY.
Rozhodnutí o úpadku obou dlužníků ze dne 23. března 2011, č. j. MSPH 88 INS XY, MSPH 88 INS XY , jež obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, tedy i výzvu věřitelům, aby své pohledávky za dlužníky přihlásili do insolvenčního řízení do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku, bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno téhož dne, a to pod sp. zn. MSPH 88 INS XY, a následně též 4. dubna 2011 pod sp. zn. MSPH 88 INS XY.
Jsou-li řízení dle §112 o. s. ř. spojena ke společnému projednání, je soud povinen zakládat všechna vydaná rozhodnutí nejen do spisu, pod jehož spisovou značkou je v daném řízení nadále pokračováno, ale taktéž do všech ostatních „připojených“ spisů (srov. §179a odst. 1 věta první instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy /dále jen „kancelářský řád“/, podle níž jestliže v průběhu řízení dojde ke spojení věcí, usnesení o spojení se založí také do spojených spisů a až do skončení řízení se do nich zakládají opisy /fotokopie/ všech protokolů a rozhodnutí, které jsou součástí původního spisu).
To platí též pro insolvenční soud, spojí-li ke společnému projednání insolvenční řízení, neboť k odlišnému postupu v tomto případě není žádný důvod. Z požadavku na totožný obsah insolvenčního spisu vedeného v listinné podobě a elektronického spisu zveřejňovaného v insolvenčním rejstříku (§215i odst. 1 kancelářského řádu) lze přitom dovodit i povinnost insolvenčního soudu zveřejnit dané dokumenty v „připojených“ elektronických spisech též v insolvenčním rejstříku.
Této povinnosti může insolvenční soud dostát buď tím, že všechny dotčené dokumenty zveřejní bez dalšího v „připojených“ elektronických spisech vždy tak, aby lhůta k uplatnění práv a ke splnění povinností z těchto rozhodnutí plynoucích začala běžet stejně jako v elektronickém spisu, pod jehož spisovou značkou je v řízení pokračováno, případně tak, že při zveřejnění rozhodnutí v „připojeném“ elektronickém spise zřetelně vyznačí údaj, z nějž bude patrno, že toto zveřejnění nemá z hlediska běhu lhůty obvyklé účinky, a upozorní, od jakého zveřejnění se lhůta počítá.
Insolvenční soud proto pochybil, zveřejnil-li v projednávané věci rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku pod sp. zn. MSPH 88 INS XY dne 23. března 2011, avšak pod sp. zn. MSPH 88 INS XY teprve dne 4. dubna 2011, přičemž toto pochybení soudu při zveřejňování údajů v insolvenčním rejstříku nelze přičítat k tíži účastníků insolvenčního řízení, o to více v situaci, kdy je s tímto okamžikem spojen tak závažný důsledek, jako je stanovení počátku běhu (prekluzivní) lhůty pro podávání přihlášek jejich pohledávek.
Jinak řečeno, zveřejnil-li insolvenční soud v projednávané věci rozhodnutí o úpadku dlužnice pod sp. zn. MSPH 88 INS XY chybně (teprve) dne 4. dubna 2011, je nutné počátek běhu třicetidenní lhůty stanovené jejím věřitelům pro podání přihlášek jejich pohledávek vztáhnout k tomuto datu, nikoliv k 23. březnu 2011, kdy bylo dané rozhodnutí zveřejněno pod sp. zn. MSPH 88 INS XY.
Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž není správné a dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2011
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu