ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1125.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1125/2011 -28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2011 o dovolání podaném R. S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 73/2011 ze dne 24. 3. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 25/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 17 T 25/2009 ze dne 24. 11. 2010 byl dovolatel uznán vinným pod body ad 3, 4, 5 a) – c) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), dílem dokonaným, dílem nedokonaným a ukončeným pod bodem ad 5 ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., pod body ad 3, 4, 5 a) – c) trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., pod bodem ad 6 jednak trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., pod body ad 7, 9, 10, 12, 17 trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. zák. a konečně pod bodem ad 11) jednak trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a jednak trestným činem útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody a z dalších (označených) skutků byl dovolatel zproštěn obžaloby.
V předmětné věci podal R. S. (stejně jako spoluobvinění M. M. a P. J.) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem sp. zn. 10 To 73/2011 ze dne 24. 3. 2011, a to tak, že napadený rozsudek stran jeho osoby a z podnětu jeho odvolání podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že R. S. uznal vinným v bodech ad 1, 2, 3 a)-c) trestným činem krádeže dle §247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dílem dokonaným, dílem nedokonaným, ukončeným pod bodem ad 3 b) ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zák., v bodech ad 1, 2, 3 a) - c) trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., v bodě ad 4) jednak trestným činem vydírání dle §235 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem ublížení na zdraví dle §221 odst. 1 tr. zák., v bodech ad 5, 6 7, 8) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. zák. a konečně v bodě ad 9) jednak trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák., jednak trestným činem útoku na veřejného činitele dle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a tří měsíců a pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody, přičemž z dalšího (označeného) skutku byl dovolatel obžaloby zproštěn a konečně byl rozhodnuto i o odvoláních podaných spoluobviněnými.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal R. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy nesprávně hodnotily ve věci učiněná skutková zjištění s tím, že současně nebyla ani jeho trestná činnost jednoznačně prokázána. Postupem obou soudů tak došlo ke zkrácení jeho práva na obhajobu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. v tom směru, že orgány činné v trestním řízení braly v úvahu pouze tvrzení svědčící proti dovolateli. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený (citovaný) rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně jemu předcházející a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, „případně, aby sám rozhodl o zmírnění výroku o jeho trestu“.
Dne 2. 8. 2011 obdržel Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přípis státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že ten se po seznámení s obsahem dovolání nebude k němu věcně vyjadřovat a nevyužije tak svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze současně přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že jeho (předmětná) trestná činnost nebyla plně a jednoznačně prokázána. V tomto směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých (citovaných) rozhodnutí přesvědčivě a podrobně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily, jak se jednotlivými námitkami dovolatele zabývaly, s poukazem na jednotlivé (konkrétní) výpovědi ať již jednotlivých spoluobviněných či označených svědků a poškozených, včetně výpovědi samotného dovolatele. Stejně tak vycházely i z dalších, ve věci provedených důkazů, jako je pořízený videozáznam z bezpečnostní kamery, provedená rekognice i výsledek daktyloskopické expertízy, když zejména i odvolací soud vysvětlil případné rozpory ve výpovědích jednotlivých obviněných. Jeho námitky ve svém celku tak nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka