ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1274.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1274/2011 -47
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. října 2011 o dovolání podaném D. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 20/2011 ze dne 16. 2. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 32/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 1 T 32/2010 ze dne 30. 11. 2010 byl dovolatel uznán vinným pod body 1) - 14) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) dílem dokonaným, dílem spáchaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., dále v bodech 6) - 9) trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., v bodě 14) potom trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a konečně v bodě 15) trestnými činy nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře jeden milion sto tisíc korun českých a pro případ, že tento nebude ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikovaných. Bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu způsobené škody, když týmž rozsudkem byl pro další dva označené skutky zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.).
V předmětné věci podal D. H. (stejně jako příslušný státní zástupce a označení poškození) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem sp. zn. 6 To 20/2011 ze dne 16. 2. 2011 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu odnětí svobody a trestu peněžitém a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že D. H. odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou. Dále podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc v rozsahu zrušení výroku o peněžitém trestu soudu prvního stupně k novému rozhodnutí a současně také zamítl odvolání označených poškozených.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal D. H. dovolání a to jako osoba k takovému postupu oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy nesprávně hodnotily (bez bližšího) provedené důkazy s tím, že ve věci vedené důkazy postrádají „vyšší míru validity“ a nedosahují míry nepochybného přesvědčení o správnosti učiněných skutkových zjištění. Poukázal na to, že šlo o množinu neúplných, vedlejších důkazů s tím, že i Policie si počínala nedbale a byť měla možnosti prověřit obhajobu dovolatele, neučinila tak. Má zato, že na základě učiněných skutkových zjištění měly být skutky soudy právně kvalifikované jako trestný čin zatajení věci podle §254 tr. zák. a nikoli jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 3 tr. zák., když jeho jednání není správně (právně) kvalifikován z hlediska souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V doplnění podaného dovolání potom poukázal na další (ryze procesní pochybení), ke kterým podle jeho názoru došlo v rámci přípravného řízení i řízení vedeného před soudem. S poukazem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k tr. ř. zrušil napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem i jemu předcházející (citovaný) rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem a „podle ustanovení §265 l trestního řádu zrušené rozhodnutí přikázal soudu o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
Dne 4. 7. 2011 obdržel Nejvyšší soud přípis Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že to se po seznámení s obsahem podaného dovolání nebude k němu vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že se popsaného trestného jednání (krádeže) nedopustil a soudy hodnotily provedené důkazy jednostranně a nepřesvědčivě v jeho neprospěch s tím, že jejich kvalita nebyla taková, aby mohla spolehlivě vést k soudy nakonec přijatým závěrům. V tomto směru však zejména soud prvního stupně, a to i v důvodech přijatého rozhodnutí přiléhavě a podrobně vysvětlil, z jakých důkazů vycházel a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěl. Takto poukázal na příslušné svědecké výpovědi označených policistů, kteří dovolatele, jako podezřelého z páchání označené trestné činnosti sledovali, stejně jako pohyb vozidla jím vlastněného, když nelze ani přehlédnout výsledky domovní prohlídky či prohlídky nebytových prostor a věci v této souvislosti nalezené, ať už šlo o věci získané uvedenou trestnou činností či věci, které k předmětné trestné činnosti (jejímu páchání) byly prokazatelně určeny. Pokud se jedná o námitky uplatněné v dodatku podaného dovolání, nezbývá než konstatovat, že jde o námitky ryze procesního charakteru, které nelze podřadit nejenom pod zvolený dovolací důvod, ale ani pod žádný jiný. Námitky dovolatele ve svém celku tak nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka