ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1339.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1339/2011 -12
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 19. října 2011 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného T. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2011, č. j. 6 To 121/2011-102, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 134/2010, a rozhodl za podmínek §265p odst. 1 tr. ř., takto:
Podle §265 l odst. 2 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby doplnil neúplný výrok o uloženém trestu domácího vězení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 1. 2011, č. j. 1 T 134/2010-81, byl obviněný T. M. uznán vinným dvěma přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 / dále jen „tr. zákoník“/) na tom skutkovém základě, že „1) v období od ledna 2008 do května 2009 na různých místech v K., okres B., nejméně v 50ti případech prodal za částky v rozmezí 250 – 300,- Kč H. B. přesně nezjištěné množství metamfetaminu, vždy v množství jedné dávky o váze cca 0,1 g, přičemž metamfetamin je psychotropní látka zařazená do seznamu č. II přílohy č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., a 2) v období měsíců února a března 2010 na různých místech v K., okres B., nejméně ve 3 případech prodal vždy za částku 500,- Kč J. B. přesně nezjištěné množství metamfetaminu, vždy v množství jedné dávky, přičemž metamfetamin je psychotropní látka zařazená do seznamu č. II přílohy č. 5 zákona č. 167/1998 Sb.“ Za to byl podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen zároveň trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na tři roky. Soud současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 28. 6. 2010, č. j. 1 T 55/2010-35, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující do výroků o vině i trestu, které ve druhém stupni projednal Krajský soud v Ostravě. Rozsudkem ze dne 8. 4. 2011, č. j. 6 To 121/2011-102, zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek pouze ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že se obviněný podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, §60 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku nově odsuzuje k souhrnnému trestu domácího vězení v trvání patnácti měsíců a dále podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel v trvání tří let. Současně zrušil výrok o trestu z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 28. 6. 2010, č. j. 1 T 55/2010-35, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 8. 4. 2011 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezrušené části právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. per analogiam).
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl následně dovoláním nejvyšší státní zástupce, a to v neprospěch obviněného T. M. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že odvolací soud poté, co uložil obviněnému trest domácího vězení, nesplnil povinnost učinit zároveň též výrok o náhradním trestu odnětí svobody podle §61 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by výkon uloženého trestu domácího vězení byl zmařen. Tím naplnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., v posuzovaném případě spočívající v tom, že „v rozhodnutí některý výrok chybí“. Stanovení náhradního trestu odnětí svobody podle §61 odst. 1 tr. zákoníku je přitom podle dovolatele v rámci uložení trestu domácího vězení obligatorní postup, neboť znění zákona zde nepřipouští žádné výjimky, resp. nestanoví žádné další omezující podmínky.
Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle §265l odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby rozhodl o chybějícím výroku. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil státní zástupce i pro případ, že by dovolací soud hodlal rozhodnout jiným než navrženým způsobem (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Opisy dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedkyní senátu (zde samosoudkyní) soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému (odsouzenému) T. M. i jeho obhájkyni JUDr. Dagmar Žilkové, kteří je shodně obdrželi dne 15. 8. 2011 (č. l. 118 verte spisu). K dnešnímu dni však Nejvyšší soud České republiky neobdržel vyjádření obviněného k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání nejvyššího státního zástupce či práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. per analogiam.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se tedy o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud do výrokové části pojmout. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. V případě výroku o nepodmíněném trestu odnětí svobody bude výrok neúplný, jestliže soud nerozhodne o způsobu jeho výkonu (§56 tr. zákoníku), ohledně peněžitého trestu nebo trestu domácího vězení pak neúplnost výroku bude mj. zakládat ta skutečnost, že soud nestanovil náhradní trest odnětí svobody (§69 odst. 1 tr. zákoníku, §61 odst. 1 tr. zákoníku), ač tak učinit měl.
Se zřetelem k výše rozvedenému obsahu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je zřejmé, že dovolání nejvyššího státního zástupce se opírá o skutečnosti, které lze z hlediska tohoto dovolacího důvodu považovat za právně relevantní . Protože Nejvyšší soud v projednávané věci zároveň neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému bylo podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
Podle §61 odst. 1 tr. zákoníku ukládá-li soud trest domácího vězení, stanoví pro případ, že by výkon tohoto trestu byl zmařen, náhradní trest odnětí svobody až na jeden rok. Z dikce citovaného zákonného ustanovení jednoznačně vyplývá, že jestliže soud ukládá trest domácího vězení, je zároveň povinen uložit obviněnému pro případ, že by byl výkon této sankce zmařen, náhradní trest odnětí svobody. V tomto smyslu je rozhodnutí soudu podle §61 odst. 1 tr. zákoníku postupem obligatorním . To znamená, že není-li o stanovení náhradního trestu rozhodnuto, stává se tím výrok o trestu domácího vězení podle §60 tr. zákoníku výrokem neúplným .
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací postupoval v rozporu s výše uvedenými zásadami, protože poté, kdy z podnětu podaného řádného opravného prostředku obviněného zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a nově rozhodl tak, že obviněnému v rámci souhrnného trestu uložil trest domácího vězení v trvání patnácti měsíců, zároveň nestanovil náhradní trest odnětí svobody pro případ, že by výkon trestu domácího vězení byl zmařen (§61 odst. 1 tr. zákoníku). Tím výrok o trestu zatížil vadou zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., byť oproti názoru dovolatele v jeho druhé alternativě, tj. že „některý výrok rozhodnutí je neúplný“.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce, podaného důvodně v neprospěch obviněného (srov. 265p odst. 1 tr. ř.), Krajskému soudu v Ostravě podle §265 l odst. 2 tr. ř. přikázal, aby neúplný výrok o uloženém trestu domácího vězení doplnil , a to o stanovení náhradního trestu odnětí svobody podle §61 odst. 1 tr. zákoníku. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Krajský soud v Ostravě bude v dalším řízení povinen rozhodnout v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Přitom bude postupovat podle skutkového a právního stavu platného v době rozhodování o doplnění neúplného výroku (ex nunc). Při stanovení náhradního trestu odnětí svobody bude také zapotřebí, aby soud v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. odůvodnil jeho výměru.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler