ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1473.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1473/2011 -46
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2011 o dovolání podaném T. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 To 45/2010 ze dne 19. 7. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 31/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 17 T 31/2009 ze dne 26. 1. 2010 byl dovolatel uznán vinným (vedle dalších obviněných) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí a to ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikovaných.
V předmětné věci podal T. K. a v jeho prospěch i R. K. odvolání, stejně jako další obviněný V. G. a příslušný státní zástupce v jeho neprospěch. O takto podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením sp. zn. 11 To 45/2010 ze dne 19. 7. 2010 tak, že všechna podaná odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodná zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal T. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy neopatřily a neprovedly důkazy (jichž se dovolatel domáhal), které by na jisto postavily skutkový děj. Takto mělo jít o tachografické kotoučky z kamionu, se kterým dovolatel jezdil a jejich zkoumání znalcem, vyžádání účetních dokladů od příslušné spediční firmy a vyhodnocení elektronické karty řidiče (dovolatele), když z uvedeného mělo vyplynout, kdy se dovolatel nacházel v zahraničí a nemohl tedy páchat označenou trestnou činnost. Dále potom nebyl zajištěn výslech označených osob, které by mohly zpochybnit výpovědi svědků V. a K., kteří uvedli, kdy a jak jim dovolatel poskytoval drogu. Poukázal i na to, že soudy nedůvodně (jako nevěrohodnou) odbyly výpověď svědkyně T. H. a nevzaly v úvahu, že při domovní prohlídce či prohlídce auta nebyly nalezeny žádné předměty pro výrobu pervitinu. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil označený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a navazující (citované) usnesení Vrchního soudu v Praze „a dále, aby postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že veškeré námitky dovolatele směřují do oblasti skutkových zjištění resp. procesu dokazování, čehož se s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu v rámci uplatněného dovolacího důvodu nelze domáhat. Poukázal i na to, že dovolatel opakuje svou obhajobu uplatňovanou po celé trestní řízení ve své věci, přičemž soudy se jeho výhradami zabývaly a v tomto směru je namístě odkázat na důvody obsažené v (citovaném) rozhodnutí odvolacího soudu, který se obšírně zabýval hodnocením výpovědí jednotlivých svědků a vyjádřil se i k námitkám stran zmíněných tachografických kotoučků. Zmínil i to, že dovolací soud je povolán pouze ke zjištění, zda ve věci není dána dovolatelem specifikovaná vada odpovídající některém z důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. s tím, že důvod k takové úvaze zjištěn nebyl. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení (a neúplnost) učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech svých (přijatých) rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě dovolatele a naopak uvěřily svědeckým výpovědím S. Z., R. D., L. P., D. V., F. K., L. K., O. N., D. S. i T. H., tedy osobám, kterým dovolatel poskytoval či prodával pervitin, který vyráběl. Stejně tak se soudy podrobně zabývaly námitkami dovolatele stran jeho pobytu či pohybu v rozhodné době, ať už v souvislosti s jeho činností jako řidiče kamionu či jeho činností v souvislosti s opravou bytu v obci S. H. Konečně je namístě uvést, že oba soudy se zabývaly také důkazními návrhy učiněným dovolatelem a vysvětlily, které a proč (jejich provedení) neakceptovaly. S ohledem na uvedené tak nezbývá než uzavřít, že námitky dovolatele ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tak zjevné, že učiněná skutková zjištění, co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i ty jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka