ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1477.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1477/2011 -29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. prosince 2011 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný J. Ž., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 4 To 9/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 21/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 42 T 21/2008, byl obviněný J. Ž. uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), k §210 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že „ v blíže nezjištěný den v prosinci 2004 u Pojišťovny Uniqa, a. s., písemně nahlásil pojistnou událost, kterou před tím, v přesně nezjištěný den, nejpozději však 8. 11. 2004, nahlásil též telefonicky prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. Miloslava Černocha, se sídlem AK ve Z., současně s ohlášením pojistné události nárokoval pojistné plnění, a to telefonicky k rámcové pojistné smlouvě, kterou uzavřel dne 6. 5. 2003 jako fyzická osoba J. Ž., M. E. I., se sídlem K. J., V. B., s Uniqa pojišťovnou, a. s., se sídlem v P., B., s počátkem pojištění dne 7. 5. 2003 a koncem pojištění dne 6. 5. 2004, prodlouženým na žádost pojištěného do 30. 5. 2004, a též písemně k nové rámcové pojistné smlouvě, uzavřené dne 1. 6. 2004 s dobou platnosti od 1. 6. 2004 do 31. 5. 2005, když nahlásil, že dne 23. 6. 2004 mělo dojít k odcizeni přepravované zásilky, údajně obsahující podavač čipů D. N. S. W. S. v hodnotě 10 125 000,- Kč, který měl zakoupit od dodavatele W. W. T. P., I., W. s. C., se sídlem E. R. W. H., USA, což dokladoval fotokopií fiktivní faktury ze dne 4. 2. 2004, vystavené údajným dodavatelem na částku 375 000,- USD, opatřené razítkem "PAID", na základě těchto nepravdivých údajů se pokusil od spol. Uniqa pojišťovna, a. s., se sídlem P., B., neoprávněně vylákat pojistné plnění ve výši 10 125 000,- Kč, k pojistnému plnění však nedošlo “.
Za to byl odsouzen podle §210 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný J. Ž. odvolání, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 4 To 9/2011 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. Vrchní soud v Praze znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokusem zvlášť závažného zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §210 odst. 1 písm. c), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil dle skutkových zjištění tím, že „ v blíže nezjištěný den v prosinci 2004 u Pojišťovny Uniqa, a. s., písemně nahlásil pojistnou událost, kterou předtím v přesně nezjištěný den, nejpozději však 8. 11. 2004, nahlásil též telefonicky prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. Miloslava Černocha, se sídlem AK ve Z., současně s ohlášením pojistné události nárokoval pojistné plnění, a to telefonicky k rámcové pojistné smlouvě, kterou uzavřel dne 6. 5. 2003 jako fyzická osoba J. Ž., M. E. I., se sídlem K. J., V., B., s Uniqa pojišťovnou, a. s., se sídlem v P., B., s počátkem pojištění dne 7. 5. 2003 a koncem pojištění dne 6. 5. 2004, prodlouženým na žádost obžalovaného do 30. 5. 2004 a též písemně k nové rámcové pojistné smlouvě uzavřené dne 1. 6. 2004 s dobou platnosti od 1. 6. 2004 do 31. 5. 2005, kdy nahlásil, že dne 23. 6. 2004 mělo dojít k odcizení přepravované zásilky údajně obsahující podavač čipu D. N. S. W. S. v hodnotě 10 125 000 Kč, který měl zakoupit od dodavatele W. T. P., I., W. w. s. C., se sídlem E., R., W. H., USA, což dokladoval fotokopií fiktivní faktury ze dne 2. 4. 2004 vystavené údajným dodavatelem na částku 375 000 USD, opatřené razítkem" PAID", na základě těchto nepravdivých údajů se pokusil od společnosti Uniqa pojišťovna, a. s., se sídlem P., B. neoprávněně vylákat pojistné plnění ve výši 9 741 625 Kč, avšak k pojistnému plnění nedošlo “.
Za to byl odsouzen podle §210 odst. 6 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 527 - 530) opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. maje za to, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze spočívá na nesprávném právním posouzení skutku v důsledku chybného vyřešení předběžné otázky.
Obviněný namítl, že odvolací soud pochybil v hodnocení rozhodnutí celních orgánů jako orgánů státních, které jsou zákonem č. 182/2004 Sb. povolány k jednání a rozhodování věcí v oblasti cel a daní při dovozu. Soudy včetně soudů trestních takovou pravomocí nadány nejsou. Celní úřad Benešov ve spojení s celním ředitelstvím jako odvolacím orgánem rozhodl platebním výměrem č. j. 2465/05-1766-021/PV ze dne 6. 10. 2006 o vyměření cla a daně z přidané hodnoty hlavnímu povinnému v dané věci PST Ostrava, a. s. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že v rámci celního řízení byla provedena kontrola zboží, při které byly pořízeny dvě fotografie. Deklarované zboží bylo dle fotodokumentace zabaleno v kartonu a poté obaleno igelitovou fólií. Zároveň byl zkontrolován štítek na obalu stroje. Údaje ze štítku byly ztotožněny s údaji na faktuře. Konstatovaly-li orgány celní správy jako kompetentní státní orgány pravomocně, že na dovezeném zařízení se údaje ze štítku shodovaly s údaji na faktuře a akceptovaly-li celní hodnotu dovezeného zboží podle dokladů dovozce, pak Vrchní soud v Praze nemůže tvrdit, že soud není těmito závěry vázán. Podle názoru obviněného je soud takovým rozhodnutím vázán a za existence pravomocného rozhodnutí státního orgánu mu v trestním řízení přísluší pouze posuzování viny v rámci tohoto rozhodnutí, v ostatním je tímto rozhodnutím vázán. Posuzování viny obviněného v rámci pravomocného rozhodnutí jiného státního orgánu neznamená, že soud může v trestním řízení vyvracet nebo dokonce negovat samotný výrok takového pravomocného rozhodnutí. Soud si však počínal jako by pravomocné rozhodnutí orgánů celní správy vůbec neexistovalo a jeho obsah řešil jako otázku předběžnou ve smyslu §9 odst. 1 části věty před středníkem trestního řádu. O takový případ však v dané věci nejde, neboť orgány celní správy danou věc pravomocně vyřešily a soud tak měl postupovat ve smyslu §9 odst. 1 části věty za středníkem tr. ř. Chyběl tedy podklad v podobě pravomocného rozhodnutí orgánů celní správy, jehož obsahem by bylo konstatování, že deklarované zboží je jiné, než je uvedeno v průvodních dokladech a tudíž i jeho celní hodnota je jiná než dovozcem uvedená. Vyměřil-li tento orgán clo a DPH ze zboží dovezeného ze zahraničí v částce vyplývající z dokladů obviněným předložených, tedy zařízení jím tvrzeného a deklarovaného, pak nemohl pojišťovně uvést nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčet při uplatnění práva na plnění z pojištění, a tedy způsobit tak škodu velkého rozsahu. Obviněný se proto domnívá, že žádný ze znaků skutkové podstaty trestného činu resp. zločinu pojistného podvodu tak nebyl z hlediska trestního práva hmotného naplněn. Soudy však postupovaly tak, jako kdyby v dané věci pravomocné rozhodnutí jiného státního orgánu, orgánů celní správy, neexistovalo a na věc si utvořily vlastní názor, zcela odlišný od správního rozhodnutí. Tím dle obviněného způsobily, že dvě pravomocná rozhodnutí dvou orgánů státu si zcela odporují. Má za to, že v dané věci nepochybil on, ale zaměstnanci celní správy, kdy on sám nemohl po pojišťovně požadovat jinou částku, než právě částku určenou celní správou. Postup odvolacího soudu proto považuje za ústavně nekonformní a odporující principům právního státu.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 4 To 9/2011, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 42 T 21/2008, zrušil a obviněného zprostil obžaloby.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že posouzení určité okolnosti jako předběžné otázky ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř, kterou je třeba primárně vyřešit pro rozhodnutí o vině, zapadá do rámce uplatněného dovolacího důvodu. Předběžná otázka je taková otázka, která sama není předmětem prováděného řízení, ale její vyřešení je předpokladem rozhodnutí o vlastním předmětu řízení. Pokud by předběžná otázka zůstala nezodpovězenou, nebylo by možno pokračovat v řízení a rozhodnout o jeho předmětu. Rozhodnutí celního úřadu o vyměření cla a daně z přidané hodnoty však ve vztahu k jednání obviněného neodpovídá na žádnou otázku, bez jejíhož vyřešení by nebylo možno o věci rozhodnout. Rozhodnutí celního úřadu není rozhodnutím, jež má na mysli §9 odst. 1 věta první za středníkem tr. ř., není předběžnou otázkou a soudy jím nejsou vázány. Oběma soudům nic nebránilo v tom, aby rozhodnutí celního úřadu posoudily jako jeden z důkazů podle vlastního uvážení a v souvislosti s dalšími důkazy provedenými v této věci. Námitku obviněného proto označila za neopodstatněnou. Současně shledala námitky obviněného týkající se způsobu hodnocení důkazů oběma soudy jako nenaplňující dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupkyně na závěr uvedla, že podle dostupných spisových materiálů nejsou v projednávané trestní věci skutková zjištění v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného.
Vzhledem k shora uvedeným zjištěním státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. Ž. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 4 To 9/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. Ž. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (především námitky směřující vůči samotnému rozhodnutí celního úřadu a jeho obsahu) a poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (týkající se okolností, za kterých bylo zboží dovezeno do České republiky, a dále okolností a průběhu samotného proclení a následné zaplacení cla), kdy současně prosazoval vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný uvedl, že se žádného protizákonného jednání nedopustil, a pokud někdo chyboval, byl to orgán celní správy, resp. její zaměstnanci a tito se tedy měli ocitnout v postavení obviněných, neboť on sám nemohl po pojišťovně požadovat jinou částku, než částku určenou celní správou).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit ani námitku obviněného, v rámci níž namítl, že byla chybně vyřešena předběžná otázka, resp. že soudy pochybily v hodnocení rozhodnutí celních orgánů jako kompetentních státních orgánů povolaných zákonem č. 185/2004 Sb. k jednání a rozhodování věcí v oblasti cel a daní při dovozu, neboť soudy včetně soudů trestních takovou pravomocí nadány nejsou.
Podle §9 odst. 1 tr. ř. orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného.
Předběžnou otázkou se rozumí taková otázka, která sama není předmětem prováděného řízení, avšak její vyřešení je předpokladem rozhodnutí o vlastním předmětu řízení. Poněvadž vyřešení takové otázky musí předcházet rozhodnutí o předmětu trestního řízení, nazývají se tyto otázky předběžnými či prejudiciálními. Předběžnými mohou být otázky procesní , otázky hmotněprávní z oboru trestního práva nebo i jiného odvětví práva . Předběžné otázky posuzují orgány činné v trestním řízení, až na některé výjimky, zásadně samostatně. Nikdy nemohou řešit samostatně předběžné otázky týkající se osobního stavu , o nichž se rozhoduje v řízení ve věcech občanskoprávních.
Jde-li o jinou předběžnou otázku a je-li tu zároveň o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného. Tedy jinak řečeno, jestliže není o takové otázce jiné než shora uvedené pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu, řeší takovou předběžnou otázku orgány činné v trestním řízení vždy samy. Jestliže existuje o takové předběžné otázce pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu, pak je nutno rozlišit, zda jde o otázku viny či nikoli.
a) Jestliže jde o otázku viny , musí ji orgán trestního řízení posoudit samostatně i v případě, že tu již je pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu o takové předběžné otázce.
b) Nejde-li o otázku viny , pak je orgán činný v trestním řízení pravomocným rozhodnutím příslušného soudu nebo jiného státního orgánu o předběžné otázce vázán a předběžnou otázku má tím závazně vyřešenu ( nemůže ji posuzovat samostatně) .
Obviněný měl v projednávané trestní věci zato, že soudy měly být vázány rozhodnutím celního úřadu o vyměření cla a daně z přidané hodnoty jakožto pravomocným rozhodnutím příslušného státního orgánu rozhodujícího o vyměření cla za dovezené zboží.
Rozhodnutí celního úřadu o vyměření cla a daně z přidané hodnoty je ale toliko rozhodnutím o propuštění zboží do navrženého celního režimu za současného uplatnění příslušných tarifních či netarifních, obchodně politických a fiskálních opatření. Obviněný byl uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu pojistného podvodu, kterého se dopustil jednáním spočívajícím v tom, že uvedl nepravdivé údaje při uplatnění práva na plnění z pojištění a způsobil tím škodu velkého rozsahu. Rozhodnutí celního úřadu o vyměření cla a daně z přidané hodnoty ve vztahu k tomuto jednání obviněného bylo toliko a pouze jedním z důkazů osvědčujících skutečnosti rozhodné pro posouzení viny obviněného. Jinými slovy se nejednalo o předběžnou otázku ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 věta za středníkem tr. ř., jak se nesprávně domnívá obviněný. Sama skutečnost, že je určité rozhodnutí vydáno některým státním orgánem, ještě neznamená, že je soud takovýmto rozhodnutím automaticky vázán. Rozhodující zde je, zda má takové rozhodnutí přímý vliv na posouzení otázky, bez jejíhož vyřešení by nebylo možno o věci rozhodnout. Odvolací soud v rámci odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že „ pokud obžalovaný namítá, že Celní úřad Benešov potvrdil, že do ČR bylo dovezeno zařízení v hodnotě 10 143 118 Kč, které však bylo v režimu tranzit odcizeno, a proto vyměřil hlavnímu povinnému PST Ostrava, a. s., clo i DPH z tohoto zařízení, není soud těmito závěry vázán, na rozdíl od Celního úřadu nesprávnosti v průvodních dokladech shledal “ (str. 18 napadeného rozsudku).
Námitka obviněného je svou podstatou námitkou procesního charakteru, a tudíž ji nelze pod jím uplatněný, a ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., podřadit.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud neshledal ani existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy . Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, která se stala podkladem napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé nejedná. Odvolací soud uvedl, že „ v řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, nebyly zjištěny vady, které by měly vliv na jeho správnost a zákonnost. … Odvolací soud shledal, že závěr Městského soudu v Praze o vině obžalovaného je podložený výsledky provedených důkazů, které Městský soud hodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. “ Současně uvedl, že „ i když odvolací soud považuje skutková zjištění Městského soudu v zásadě za správná a úplná, současně je třeba uvést, že soud prvního stupně na provedené důkazy zejména listinného charakteru a na obhajobu obžalovaného a jím předložený důkazní materiál měl reagovat a vypořádat se s nimi důslednějším způsobem, než jak to vyplývá z odůvodnění rozsudku. To však na správnosti jeho skutkových závěrů nic nemění “ (str. 6 napadeného rozsudku). Vrchní soud v Praze následně podrobně rozebral skutková zjištění i soudem nalézacím provedené důkazy.
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění rozsudku odvolacího soudu plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud se jedná o obhajobu obviněného. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je rovněž patrno, jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.
Obviněný sice vznesl obecně formulovanou námitku, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty pokusu zvlášť závažného zločinu pojistného podvodu podle §21 tr. zákoníku k §210 odst. 1 písm. c), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, kteroužto lze formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, nicméně námitka obviněným vznesená je založena na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů (rozhodnutí celního úřadu o vyměření cla a daně z přidané hodnoty) a vlastní verzi skutkového stavu věci, a tedy čistou spekulací, částečně je zcela neopodstatněná. S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, došel k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění a právní kvalifikaci nelze ničeho vytknout.
IV.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a