Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.12.2011, sp. zn. 3 Tdo 1500/2011 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1500.2011.1

sp. zn. 3 Tdo 1500/2011 -87 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2011 dovolání, které podal obviněný M. G. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2011, sp. zn. 39 To 32/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 117/2007, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. G. odmítá . Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 71 T 117/2007 , byl obviněný M. G. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), jehož se dopustil spolu se spoluobviněnými L. K., R. K., F. P. a J. V., jednáním pod bodem 2) rozsudku spočívajícím v tom, že „ spolu s již pravomocně odsouzeným L. G. v době od přesně nezjištěného dne roku 2005, nejpozději od 23. 1l. 2005 do 9. 6. 2006, se po předchozí vzájemné dohodě podíleli na různých místech Moravskoslezského, Olomouckého, Jihomoravského, Středočeského a Ústeckého kraje a hlavního města ve větším rozsahu a s vědomím o jakou látku se jedná, na neoprávněném nakládání s návykovou látkou heroin, a to na jejím opatření, nákupu, převozu, mísení a konečné distribuci, kdy heroin (diacetylmorfin) je uveden v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.), a to takovým způsobem, že obžalovaný M. G. v období nejméně od 23. 11. 2005 do 9. 6. 2006 zakoupil blíže nezjištěné množství omamné látky heroin, a to zejména od již pravomocně odsouzeného I. D., od kterého v období nejméně od 13. 1. 2006 do 31. 3. 2006 koupil na území Moravskoslezského, Jihomoravského a Olomouckého kraje, zejména na území měst O., O., zde například v areálu nákupního střediska Olympie, dále F. a L, blíže nezjištěné množství této omamné látky nejméně za částku 100.000,- Kč, v období nejméně od 23. 12. 2005 do 21. 5. 2006 na území Ústeckého a Moravskoslezského kraje, na přesně nezjištěných místech měst T. a H. či v jejich okolí, zakoupil od obžalovaného Z. I., blíže nezjištěné množství omamné látky heroin nejméně za částku 270.000,- Kč, a dále pak v období od 30. 4. 2006 do 9. 6. 2006, zakoupil od doposud blíže nezjištěné osoby na různých blíže nezjištěných místech v P., na čerpacích stanicích AGIP a Shell u dálnice poblíže B., na čerpací stanici ARAL v O. a na dalších místech výše zmiňovaných regionů v minimálně sedmi případech nejméně 300g heroinu, který pak osobně převážel do místa svého trvalého bydliště v K., popřípadě na další místa měst K., H. a O., přičemž nejméně ve třech případech z čerpacích stanic AGIP a Shell v B. realizovali převoz heroinu společně obžalovaný J. V. a již pravomocně odsouzený L. G., kdy v jednom z těchto případů dne 31. 5. 2006 se s nimi na převozu heroinu podílel i obžalovaný F. P., a dále ve dvou případech, včetně dne 9. 6. 2006, realizovali převoz heroinu již pravomocně odsouzený L. G. společně s obžalovaným L. K., kdy na tato místa je za sebe vyslal obžalovaný M. G., přičemž po převozu heroinu docházelo ze strany M. G. k jeho úpravě mísením s látkou kofein a paracetamol a následné distribuci, kdy M. G. z části takto dovezený a upravený heroin prodával, zčásti sám a to na území Moravskoslezského kraje, například v městské části O.-J., zde v okolí obchodního domu Makro, u ulice D. M. a restaurace S., v O.-­H., u Intersparu na ulici H., u prodejny H. na ulici J., v O.-R. u stanice OMV, v M. O. u Hotelu I., v K. u OD Tesco, řadě osob, mezi nimi J. M., kterému v daném období, do dne 24. 2. 2006, prodal za blíže nezjištěnou částku v nejméně dvaceti případech celkem minimálně 60 g směsi heroinu-kofeinu-paracetamolu, zčásti dovezený a již upravený heroin směsí kofeinu a paracetamolu přenechal již pravomocně odsouzenému L. G., a obžalovaným L. K., J. V. , F. P. a R. K., kteří pak zajišťovali na území Moravskoslezského kraje, zejména v O. a K., distribuci takto získaného heroinu mezi konečné odběratele, a to takovým způsobem, že již pravomocně odsouzený L. G. v období od 23. 11. 2005 do vánoc roku 2005 společně s L. K. , poté do 3. 4. 2006 sám a následně až do 9. 6. 2006 společně s J. V. , prodali zčásti společně, zčásti každý samostatně, směs heroin-kofein-­paracetamol v ceně 700,- Kč - 1.000,- Kč za 1g, zejména u čerpací stanice v O.-R., v M. O., v O.-P. na ulici M. a jejím okolí, v Z. u Hotelu V., a u OD Tesco v K., a to řadě identifikovaných i blíže nezjištěných osob, kdy pravomocně odsouzený L. G. se takto podílel na prodeji celkem nejméně 780 g směsi heroinu-kofeinu-paracetamolu, kdy takto - L. H., prodal nejméně ve čtyřech případech vždy po 5 g směsi heroinu-kofeinu-paracetamolu, celkem tedy 20 gramů této omamné látky, - M. Š., vystupujícímu pod přezdívkou H., kterému takto prodal nejméně v 10-ti případech nezjištěné množství, nejméně vždy 1 g směsi heroinu-kofeinu-paracetamolu, - F. Š., prodal v jednom případě nejméně 5 g směsi heroinu­-kofeinu-paracetamolu, - D. Š., prodal nejméně v 15-ti případech směs heroin-kofein­-paracetamol vždy v množství po 5 g za částku 3.500,- Kč, tedy celkem 75 g směsi heroinu-kofeinu-paracetamolu za částku 52.500,- Kč, - a dále M. B., jemuž v době od února 2006 do 9. 6. 2006 denně, celkem nejméně ve 126-ti případech, prodal vždy minimálně 5 g směsi heroinu-kofeinu-paracetamolu, tedy celkem nejméně 630 g směsi heroinu-kofeinu­-paracetamolu za celkovou částku nejméně 504.000,- Kč, - a dále pravidelně a v blíže nezjištěném množství prodával směs heroinu-kofeinu­paracetamolu J. L. a blíže nezjištěným osobám vystupujícím pod jmény M. a S., kdy v době svého zadržení Policií ČR u sebe v bytě, v místě svého faktického bydliště v O.-P., na ulici V. M., na základě žádosti obžalovaného M. G., držel za účelem dalšího prodeje celkem 187,1467 g směsi heroinu­-kofeinu-paracetamolu, obsahující celkem 27,8758 g čistého heroinu, a dále 147,8 gramů směsi kofeinu-paracetamolu, určené k ředění čistého heroinu, a dále v blíže nezjištěné době na počátku roku 2006 poskytl zdarma H. V., blíže nezjištěné množství marihuany, přičemž obžalovaný J. V. se uvedeným způsobem nejméně od počátku měsíce dubna roku 2006 do 9. 6. 2006 zčásti sám a zčásti s již pravomocně odsouzeným L. G. podílel na prodeji celkem nejméně 300 g směsi heroinu-kofeinu-paracetamolu řadě osob, mezi nimi také - M. B., jemuž takto prodal nejméně v 10-ti případech nejméně 60 g směsi heroinu-kofeinu-paracetamolu, - a dále nezjištěné množství, nejméně však vždy 1 g směsi heroinu-kofeinu-paracetamolu, M. Š., obžalovaný R. K. v období od 23. 11. 2005 do 20. 4. 2006 prodal směs heroinu­-kofeinu-paracetamolu v ceně 700 - 1.000,-- Kč za 1g, zejména v městské části O.- J., v M. O. u radnice, v O.-M. v baru R. a v O.-Z., celkem nejméně 50 g směsi heroinu-kofeinu-paracetamolu řadě osob, mezi nimi - J. M., nejméně v 10-ti případech nejméně celkem 20 g směsi heroinu-kofeinu-paracetamolu za blíže nezjištěnou částku, - a blíže nezjištěné množství této látky F. Š., a blíže neidentifikovaným osobám vystupujícím pod jmény M. a P., a dále v blíže nezjištěné době na počátku roku 2006 poskytl zdarma H. V.,blíže nezjištěné množství marihuany, obžalovaný L. K., v předmětné době prodal na různých místech města O., zejména v městské části O.-M., S. O., zde na zastávce MHD B., v baru R. a v M. O. u P. náměstí, řadě osob celkem nejméně 145 g směsi heroinu-kofeinu-paracetamolu v ceně 700 - 1.000,-- Kč za 1 g, a to zčásti sám, mezi nimi - D. Š., které prodal nejméně 5 g směsi heroinu-kofeinu-paracetamolu za částku 4.000,-Kč, a zčásti od 23. 11. 2005 do vánoc roku 2005 spolu s již pravomocně odsouzeným L. G., s nímž takto prodal nejméně 45 g směsi heroinu-kofeinu-paracetamolu z uvedeného množství, a poté od 4. 4. 2006 do 9. 6. 2006 společně s F. P., který se takto zčásti sám a zčásti společně podílel na prodej i nejméně 100 g směsi heroinu-kofeinu-paracetamolu, a dále v blíže nezjištěné době na počátku roku 2006 poskytl zdarma H. V., blíže nezjištěné množství marihuany , a současně obžalovaný F. P. v období od ledna 2006 do 9. 6. 2006 na různých místech O. opatřil řadě osob také dosud přesně nezjištěné množství návykových látek pervitin a marihuana, kdy takto například - zdarma poskytl E. P., v jednom případě nezjištěné množství pervitinu a v pěti případech celkem nejméně 3 g marihuany, - M. D., v březnu až květnu roku 2006 prodal ve třech případech vždy nejméně 1 g marihuany vždy za částku 250,- Kč, - V. S.,v lednu až dubnu roku 2006 na ulici S. v M. O. nejméně ve dvou případech zdarma poskytl vždy nejméně 0,6 g marihuany, - O. D., prodal v lednu až dubnu roku 2006, například v M. O. na ulici a na ulici H., nejméně ve třech případech vždy 1 g marihuany vždy za částku 250,- Kč, - mladistvému v jarních měsících roku 2006 v O.-M. v šesti případech zčásti zdarma a zčásti za 100,- Kč až 200,- Kč za dávku, poskytl nejméně celkem 3 g marihuany, a - mladistvému, v jarních měsících roku 2006 v O.-M. pravidelně minimálně v deseti případech prodal za částku 100,- Kč až 300,- Kč za jednu dávku, celkem nejméně 7 g marihuany, přičemž při svém jednání si byl vědom věku uvedených mladistvých odběratelů marihuany i skutečnosti, že se jedná o uvedené návykové látky, kdy pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách, a marihuana je drogou z konopí setého a je uvedena v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka zařazená do seznamu č. IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, a obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol neboli THC, který je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách. Za to byl obviněný M. G. odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci a to: - 1 ks mobilního telefonního přístroje zn. Nokia, - 1 ks SIM karty Vodafone s přiřazeným číslem, - 1 ks mobilního telefonního přístroje zn. Nokia 7250, - písemností vztahujících se k mobilních telefonním přístrojům zn. Nokia 6100, - SIM karty T-Mobile s přiřazeným číslem, - SIM karty T-Mobile s přiřazeným číslem, - dobíjecího kupónu terminálu SAZKA k telefonnímu číslu, - písemnosti vztahující se k SIM kartě a k telefonnímu číslo, - SIM karty Vodafone s přiřazeným číslem, - dobíjecího kupónu TWIST na telefonní číslo, - dobíjecího kupónu Vodafone na telefonní číslo, - 1 ks obalu od SIM karty telefonního čísla, - 1 ks útržku papíru s telefonními čísly psanými rukou - 1 ks mobilního telefonního přístroje zn. Nokia 3310, - jež se nacházejí v objektu Policie České republiky, NPC, SKPV O., ul. B., pod ČTS: NPS-18/E6-2006. Dále byl obviněnému uložen trest propadnutí věci podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. a to: - 1 ks dvousloupového elektromechanického zvedáku bez výrobního i evidenčního čísla s elektromotorem 3 kW, - 1 ks vyvažovačky kol s krytem, model C99-01, rok 2005, s příslušenstvím sestávajícím ze 4 kuželů, rychlospínací kliky, plastového kroužku, plastového bubnu, plastového měřidla průměru a šířky disku a 1 ks zatloukacích kleští, - 1 ks stahováku pneumatik se vzduchovou pistolí model BL503, - 1 ks kompresoru model TWISTER 3500 D AGRE, - 1 ks vozidla VW Golf 1.6D, fialové barvy s tažným zařízením, včetně kola na dojetí, klíče na kola, zvedáku a lékárničky a autorádia SYDNEY Car Compact Disc Player, - osvědčení o registraci vozidla VW Golf, - 2 ks klíčů k vozidlu VW Golf, - 3 ks klíčů na kroužku, nacházejících se v objektu Skupiny skladových služeb Hospodářské správy Policejního prezidia Z. Dále bylo rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu obviněných Z. I., K., R. K., F. P., a J. V. Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 71 T 117/2007, podali obvinění M. G., Z. I., L. K., R. K., F. P. a J. V. odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 39 To 32/2009 , a to tak, že z podnětu odvolání obviněného R. K. podle §258 odst. l písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku ve vztahu k tomuto obviněnému výrok o vině pod bodem 3), celý výrok o trestu a navazující výroky o náhradě škody dle §228 odst. l, §229 odst. 2 tr. ř. Z podnětu odvolání obviněných M. G. a Z. I. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil i ve vztahu k těmto obviněným výroky o trestu odnětí svobody a ve vztahu k obžalovanému M. G. též i výrok o trestu propadnutí věci podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za použití §259 odst. 3 tr. ř. obviněného M. G., Z. I. a R. K. nově odsoudil, a to tak, že obviněný M. G. byl podle §187 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků a 2 (dvou) měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Ve výroku o vině pod bodem II., ve výroku o trestu vyhoštění podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a ve výroku o uložení trestu propadnutí věci podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. ohledně obviněného M. G., a ve výroku o vině pod bodem I. a ve výroku o trestu propadnutí věci podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. ohledně obviněného Z. I., jakož i ve výroku o vině pod bodem II. ohledně obviněného R. K., zůstal napadený rozsudek nezměněn. Obviněný Z. I. byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Obviněný R. K. byl odsouzen k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody a dále mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. Současně byl ve vztahu k obviněnému R. K. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2006, č. j. 71 T 117/2006-26, jenž byl obžalovanému doručen dne 6. 10. 2006 a nabyl právní moci dne 20. 1. 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla v rozsahu výroku o vině věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání obviněných L. K., F. P. a J. V. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný k Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a současně byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Dovolací důvody obviněný vztáhl na trest vyhoštění podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák., který mu byl uložen na dobu neurčitou, především pak namítl nesplnění podmínek pro jeho uložení. O dovolání rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1371/2010 , a to tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 39 To 32/2009, v části týkající se obviněného, a to v celém výroku o trestu. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně v souladu s ustanovením §265 l odst. 4 tr. ř. byl obviněný vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. Nejvyšší soud v rámci odůvodnění rozsudku uvedl, že dovolání obviněného bylo důvodné toliko ve vztahu k výroku o trestu vyhoštění. Nejvyšší soud proto celý výrok o uložených trestech zrušil (neboť je vyloučeno, aby při nedotčeném výroku o vině byl zrušen pouze výrok o uložení jen jednoho trestu), přičemž krajskému soudu bylo uloženo, aby se při vázanosti právním názorem Nejvyššího soudu a při respektování zákazu reformace in peius věcí znovu zabýval a náležitě posoudil s ohledem na ustanovení §3 odst. 1 tr. zákoníku, zda jsou v případě obviněného splněny podmínky §80 tr. zákoníku pro uložení trestu vyhoštění (v případě obviněného identického s dřívější právní úpravou dle §57 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona /dále jen „tr. zák.“/), pro což si musel opatřit náležité podklady, a to zejména v otázce zjištění státní příslušnosti obviněného, jeho rodinného života, podnikání či jiných pracovních aktivit a jeho sociálního zázemí na území České republiky. V intencích uvedených požadavků Nejvyššího soudu pak Krajský soud v Ostravě dne 3. 6. 2011 vyhlásil rozsudek, č. j. 39 T 32/2009-7972 , jímž z podnětu odvolání obviněného při nezměněném výroku o vině z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2009, č. j. 71 T 117/2007-5956, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 39 To 32/2009, jimiž byl obviněný uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., znovu rozhodl tak, že se obviněný M. G. odsuzuje podle §187 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků a 2 (dvou) měsíců, pro jehož výkon se v souladu s ustanovením §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazuje do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to: - 1 ks mobilního telefonního přístroje zn. Nokia, - 1 ks SIM karty Vodafone s přiřazeným číslem, - 1 ks mobilního telefonního přístroje zn. Nokia 7250, - písemností vztahujících se k mobilním telefonním přístrojům zn. Nokia 6100, - SIM karty T-Mobile s přiřazeným číslem, - SIM karty T-Mobile s přiřazeným číslem, - dobíjecího kupónu terminálu SAZKA k telefonnímu číslu, - písemnosti vztahující se k SIM kartě a k telefonnímu číslu, - SIM karty Vodafone s přiřazeným číslem, - dobíjecího kupónu TWIST na telefonní číslo, - dobíjecího kupónu Vodafone na telefonní číslo, - 1 ks obalu od SIM karty telefonního čísla, - 1 ks útržku papíru s telefonními čísly psanými rukou, - 1 ks mobilního telefonního přístroje zn. Nokia 3310, jež se nacházejí v objektu Policie České republiky, NPC, SKPV O., pod ČTS: NPS-18/E6-2006. II. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2011, č. j. 39 To 32/2009-7972, podal obviněný prostřednictvím svého právního zástupce dovolání (č. l. 8020-8022, 8073-8074), přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, s tím, že hmotněprávní posouzení předmětného skutku vychází z obviněným nesčetněkrát namítané nesprávnosti překladů důkazních prostředků. Obviněný namítl, že soud vycházel z absolutně neúčinných důkazů a právní kvalifikace trestné činnosti, za kterou jej uznal odvolací soud vinným, je v důsledku tohoto aspektu nesprávná a jednání, pro které byl uznán vinným, tedy není trestným činem pojatým do výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, kdy současně uložené tresty neodpovídají požadavkům fair procesu. Obviněný uvedl, že v předmětném řízení absentuje jeho doznání, neboť se k trestné činnosti nedoznal a tato navíc nebyla spolehlivě prokázána. Namítá dále, že byly nepřesně přeloženy albánské výrazy, zejména v uskutečněných telefonních hovorech a také sms zpráva ze dne 21. 5. 2006, která nebyla přeložena celá. K tomuto v rámci doplnění dovolání soudu předložil překlad jím vybraných albánských slov přeložených jím vybraným tlumočníkem. Uvedl dále, že mu sice bylo umožněno vyjadřovat se k předmětným překladům, nicméně jeho námitky nebyly brány při rozhodování soudu v potaz. V tomto obviněný spatřuje rozpor s ustálenou judikaturou Ústavního soudu České republiky a je přesvědčen, že v případě změny tlumočníka by k prokázání jeho viny nikdy nedošlo. Má za to, že tak nebylo respektováno jeho právo na spravedlivý proces, stejně jako byla porušena zásada ne bis in idem. Obviněný dále uvádí, že pokud odvolací soud částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a v celém výroku o trestu a v tomto rozsahu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, nabyla právní moci jen soudem nedotčená část výroku o vině, proti které není dovolání přípustné, takže je nutno vyčkat ještě rozhodnutí o trestu. Uložený trest pak označuje za nesprávný, protože byl uložen na základě nesprávného právního posouzení věci. Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2011, č. j. 39 To 32/2009-7972, změnil tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby v celém rozsahu. K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že dovolání je zmatečné, neboť k částečnému zrušení výroku o vině ohledně obviněného nedošlo. Navíc je nepřípustné v tom směru, že obviněný jím napadá výrok o vině, který však nabyl právní moci již dne 30. 7. 2009. Krajskému soudu v Ostravě totiž bylo dovolacím soudem uloženo pouze znovu rozhodnout o trestu, přičemž výroku o vině se citované usnesení Nejvyššího soudu nikterak nedotýká. Pokud pak obviněný v souvislosti s „nesprávným právním posouzením“ napadá výrok o trestu, pak je třeba konstatovat, že jeho konkrétní výhrady žádným způsobem nemohou uložený trest zpochybnit. Výroky o trestu odnětí svobody, způsobu jeho výkonu a o propadnutí věci zcela konvenují zákonným podmínkám. Při jejich ukládání soud neporušil žádnou směrnici vymezenou normami trestního práva a nemohl tedy založit svým rozhodnutím vadu spadající pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce uvedl, že představa obviněného, že údajným nesprávným vyhodnocením důkazů došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci, kdy se navíc jedná o námitku výlučně skutkové povahy, a že na tom základě uložený trest vykazuje vadu podřaditelnou pod výše citovaný dovolací důvod, je zcela mylná. Takto formulované námitky se s uplatněným důvodem dovolání zcela míjejí a nejsou způsobilé naplnit žádný ze zákonem definovaných dovolacích důvodů. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. G. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením. Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. G. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod. Předně je však namístě odkázat na §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. , dle něhož může dovolání podat obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný tak má právo podat dovolání jen ve svůj prospěch a pouze proti takovému výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká, resp. který je obsažen v napadeném rozhodnutí. Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Nepřípustné je dovolání i za situace, jestliže se jím dovolatel domáhá přezkoumání takové části rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací soud nebo stížnostní soud. Tak např. pokud bylo odvolání podáno výlučně proti výroku o trestu odsuzujícího rozsudku a z důvodů, které neopodstatňovaly, aby odvolací soud přezkoumával postupem podle §254 odst. 2 tr. ř. i výrok o vině, nelze dovoláním napadat správnost výroku o vině. V projednávaném případě se obviněný nesprávně domnívá, že rozsudkem odvolacího soudu došlo k částečnému zrušení výroku o vině a celého výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně, a že snad nabyla právní moci jen soudem nedotčená část výroku o vině. V projednávané trestní věci však ohledně obviněného k žádnému zrušení výroku o vině, byť částečnému, nedošlo. Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 19. 11. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1371/2010, zrušil toliko výrok o trestu a v tomto rozsahu přikázal dle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl. Změny se tak týkaly pouze výroku o trestu. Jelikož je dovolání mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocným rozhodnutím soudů, rozsudkem Nejvyššího soudu nedotčený výrok o vině tak nabyl právní moci již dne 30. 7. 2009, kdy byl vyhlášen předešlý rozsudek odvolacího soudu v této věci. V napadeném rozsudku Krajského soudu v Ostravě je výslovně stanoveno „při nezměněném výroku o vině z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2009, č. j. 71 T 117/2007“. V tomto směru je tedy dovolání nepřípustné ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností: V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. G. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení, resp. provedení důkazů a na to navazujících vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Pod námitky procesního charakteru lze s dávkou tolerance podřadit i námitku porušení zásady ne bis in idem soudy. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007). Obviněný napadl hodnocení důkazů a z nich vyplývající skutkový stav s tím, že dané vedlo k uložení trestu neodpovídajícímu „fair procesu“. Teoreticky lze pod (jiné) hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnout i otázky ukládání trestu . Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k tomuto zákonnému dovolacímu důvodu je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (varianta uplatněná obviněným). Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Dovolání je mimořádným opravným prostředkem sloužícím k napravení skutečně zásadních a podstatných vad, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát a kdy na právní moci není možno trvat, neboť by to bylo ohrožením zákonného a spravedlivého rozhodování, přičemž v tomto smyslu je koncipován i předmětný dovolací důvod. Námitky obviněného uplatněné v dovolání se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nejsou způsobilé naplnit ani žádný jiný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby stanovené za trestný čin, jímž byl uznán vinným. IV. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 14. prosince 2011 Předseda senátu: JUDr. Petr Šabata