ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1504.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1504/2011 -21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2011 o dovolání podaném T. N. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 267/2011 ze dne 11. července 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 3 T 56/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 3 T 56/2011 ze dne 17. 5. 2011 byl dovolatel uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoníku) dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zák. v bodě 7, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí, a to věcí přesně ve výroku označeného rozsudku citovaných. Naproti tomu byl dovolatel podle §226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován dílčí útok pokračujícího zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
O odvolání T. N. V. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 8 To 267/2011 ze dne 11. července 2011 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený (citovaný) rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (bod 6), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byl dovolatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí, a to věcí přesně ve výroku označeného rozsudku citovaných. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vedená pod bodem 4) výroku o vině napadeného rozsudku vrácena okresnímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Proti výše uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal T. N. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájcem a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v jeho věci byla nesprávně aplikována kvalifikovaná skutková podstata zvlášť závažného zločinu §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku s tím, že dovolatel vyjádřil nesouhlas s odůvodněním aplikace takto kvalifikované skutkové podstaty, neboť dle jeho přesvědčení nebyl naplněn kvalifikační znak „ve značném rozsahu“. Poukázal v dané souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyššího soudu) sp. zn. 7 Tdo 1337/2010 ze dne 24. 11. 2010, podle kterého je množstevní hranice kvalifikačního znaku „značného rozsahu“ dána 600 gramy heroinu s nejméně 80 gramy čisté látky, přičemž jak vyplývá z napadeného rozsudku měl k dispozici 341, 86 gramů heroinu s 44, 44 gramy účinné látky (současně však množství účinné látky zpochybnil). Vyjádřil přesvědčení, že kvalifikační znak „značného rozsahu“ je nutno vykládat striktně dle množství drogy (jako je tomu například u peněžitých částek) s tím, že nelze připustit, aby soud v důsledku dalších okolností případu redukoval rozsah množství stanovené pro použití kvalifikované podstaty, kdy je kvalifikační znak převážen jinými okolnostmi, což nelze akceptovat. Shrnul tedy, že jeho jednání popsané v napadeném rozsudku mělo být kvalifikováno podle základní skutkové podstaty jemu přisuzovaného trestného činu, což by se dozajista promítlo i do výroku o trestu. S ohledem na výše uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud „napadený rozsudek ve výroku o vině i trestu zrušil, a dle ustanovení §365m odst. 1 trestního řádu sám rozhodl nově tak, že odsouzený je vinen skutky popsanými pod body 1 - 6 rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterými se měl dopustit pokračujícího přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to se odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, se zařazením do věznice s dozorem a k trestu propadnutí věci – sypké látky s obsahem heroinu, podrobně popsané ve výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že těžiště uplatněných námitek se týká otázky, zda byl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty spáchání činu „ve značném rozsahu“. K tomu státní zástupce uvedl, že trestní zákoník neobsahuje žádné výkladové pravidlo vztahující se k tomuto pojmu a jeho výklad zákonodárce plně ponechal soudní judikatuře. Dovolatel svoje námitky opírá o závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, k čemuž je namístě nutno uvést, že soudní rozhodnutí není podle českého právního řádu pramenem práva (tzv. precedentem), a to ani v případě, že jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu. Citované rozhodnutí Nejvyššího soudu tudíž bylo pro soudy závazné pouze ve věci, ve které bylo vydáno (§265s odst. 1 tr. ř.). Navíc poukázal na skutečnost, že v některých svých jiných rozhodnutích, a to např. i v rozhodnutí publikovaném pod R 12/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl Nejvyšší soud k poněkud jiným závěrům, když zdůraznil nutnost přihlížet i k jiným okolnostem než k množství a kvalitě nedovolené látky a shledal zákonný znak „značného rozsahu“ naplněný i v případech, kdy pachatel disponoval menším množstvím drogy, než jak by vyplývalo z rozhodnutí, o které se opírá dovolatel. Dovolateli lze nicméně dle státního zástupce do určité míry přisvědčit v tom směru, že znak „značného rozsahu“ by neměl být vykládán příliš rozšiřujícím způsobem; takovýmto postupem nelze podle názoru státního zástupce „opravovat“ zákonodárce, pokud do trestního zákoníku nezařadil ustanovení plně korespondující dřívějšímu ustanovení §187 odst. 2 písm. a) trestního zákona. O „značný rozsah“ trestné činnosti proto může jít pouze tehdy, jestliže pachatel nakládal s výrazně větším množstvím nedovolené látky, než by odpovídalo „většímu rozsahu“. Současně je ovšem dle státního zástupce nutno konstatovat, že dovolatel nejen že nepřihlíží k další judikatuře Nejvyššího soudu, ale i závěry rozhodnutí ve věci sp. zn. 7 Tdo 1337/2010 vykládá poněkud mechanicky a zjednodušujícím způsobem, když v posledně citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že je namístě, aby mezi znaky „většího rozsahu“ a „značného rozsahu“ byla z kvantitativního hlediska stejná relace jako mezi znaky „většího rozsahu“ a „množství většího než malého“. Současně Nejvyšší soud uvedl, že při posuzování vztahu znaků „většího rozsahu“ a „množství většího než malého“ lze vycházet z výkladu, na kterém se soudní praxe ustálila již v rámci výkladu trestního zákona účinného do 31. 12. 2009. Další úvahy Nejvyššího soudu týkající se kvantifikace pojmu „značného rozsahu“ se pak týkaly konkrétně drogy pervitinu, u které rozhodovací praxe před účinností zákona č. 40/2009 Sb. vycházela z toho, že „větší rozsah“ je orientačně dvacetinásobkem „množství větší než malého“ (0,5 gramů - 10 gramů). Státní zástupce zdůraznil, že dovolatel ovšem nakládal s jinou nedovolenou látkou, a to s heroinem. U této látky s ohledem na míru nebezpečí, které představuje pro lidský život a zdraví, rozhodovací praxe již před 1. 1. 2010 vycházela z toho, že „větším rozsahem“ je již orientačně desetinásobek množství většího než malého (0,15 gramu - 1,5 gramu). Podle Přílohy 2 nyní platného nařízení vlády č. 467/2009 Sb. je u heroinu množstvím větším než malým nejméně 1,5 gramu drogy obsahující nejméně 0,2 gramu účinné látky. Pokud by bylo vycházeno ze zásad rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, pak při zachování relací tam naznačených by bylo v případě heroinu „větším rozsahem“ orientačně nejméně 15 gramů drogy s obsahem nejméně 2 gramů účinné látky a „značným rozsahem“ 150 gramů drogy s obsahem 20 gramů účinné látky, přičemž podle skutkových zjištění učiněných odvolacím soudem podatel nakládal s celkem 341,86 gramů heroinu s obsahem 44,44 gramů účinné látky. Uvedl tedy, že takovéto množství nedovolené látky z kvantitativního hlediska zakládá znak „značného rozsahu“ dokonce i podle zásad rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, jehož aplikace se obviněný domáhá. Pokud podatel tvrdí, že obsah účinné látky činil pouze 16,43 gramů, jde již o námitku skutkovou, která neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu, nicméně i toto množství se přibližuje výše zmíněné hodnotě 20 gramů; v takovéto situaci i podle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu nabývají na významu podpůrná kritéria jako je způsob, jakým pachatel s látkou nakládal, doba, po kterou tak činil, počet osob, kterým prodal drogu apod. Státní zástupce vyjádřil přesvědčení, že tato kritéria vyznívají jednoznačně v neprospěch dovolatele a zvyšují společenskou škodlivost jeho jednání. Uzavřel tedy, že vzhledem k množství heroinu, se kterým dovolatel disponoval, a s ohledem na další okolnosti případu proto podle jeho názoru společenská škodlivost takového jednání výrazně přesahuje rámec společenské škodlivosti obvyklé nedovolené dispozice s drogami vymezené v ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku a naplňuje kvalifikační moment spáchání trestného činu ve značném rozsahu, a to i ve světle závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterého se podatel dovolává. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
V rámci předmětného dovolacího důvodu tak lze namítat, že skutek tak, jak je uveden v tzv. skutkové větě rozhodnutí soudu prvního stupně (případně soudu odvolacího), byl nesprávně posouzen jako daný trestný čin, přestože se jedná o trestný čin jiný nebo popsaný skutek není vůbec trestným činem.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu jsou tak námitky dovolatele týkající se absence kvalifikačního znaku „ve značném rozsahu“ uplatněny právně relevantně a k nim je namístě uvést následující:
Přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
Zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo spáchá čin uvedený v odst. 1 ve značném rozsahu.
Co se týká pojmu „značného rozsahu“ jedná se o pojem relativně nový a tento pojem není nikde přesně definován. Při stanovování stupňů rozsahu podle nového trestního zákoníku se v případě jakékoli množstevní hranice jedná pouze o hranici orientační a v každém konkrétním případě je třeba posoudit i další okolnosti každého případu v jeho jedinečnosti. K tomu lze odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 463/2010 ze dne 12. května 2010, podle kterého při stanovení jednotlivých typů rozsahů omamné nebo psychotropní látky je třeba vzít v úvahu zmíněné stupně rozsahu činu, který může být větší, značný či velký. Přitom lze posoudit jejich vzájemnou proporcionalitu a společenskou škodlivost, která je vyjádřena sazbami trestu odnětí svobody v kvalifikovaných skutkových podstatách. Existence určitého typu rozsahu nezávisí jen na konkrétním množství a kvalitě omamné nebo psychotropní látky, ale je ji třeba vyvodit i z dalších okolností (např. z toho, o jakou z uvedených látek se jednalo, jaká byla její kvalita, jaké bylo její množství, jaká byla intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala apod .). Tyto závěry lze vyvodit i z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 620/2003 ze dne 28. 5. 2003, které se týkalo kriterií pro stanovení „většího rozsahu“, lze je však analogicky vztáhnout i na stanovení „značného rozsahu“. Podle tohoto rozhodnutí kvalifikační znak prodeje a držení omamných a psychotropních látek ve "větším rozsahu" ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. vyjadřuje jednak kvantitativní a jednak kvalitativní stránku prodeje a držení takových látek ve svém celku a míru ohrožení života a zdraví jejich uživatelů. Z hlediska naplnění této okolnosti je proto 1) zásadní vedle množství též druh účinných látek a četnost osob, jejichž potřebu mohou potencionálně uspokojit. (Musí přitom jít o množství, které značně přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku a zároveň je tak velké, že je potencionálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob) 2) významné je také finanční vyjádření hodnoty prodávané nebo držené látky, způsob provedení činu a kvalita takové látky. Není přitom vyloučeno, že s ohledem na konkrétní specifické okolnosti případu může převážit význam i některého jiného kriteria, například délka doby, po kterou pachatel uvedené látky prodával či držel nebo pravidelnost zásobování určité osoby těmito látkami.
V naznačených souvislostech je tak namístě uvést, zákonodárce mohl hranici mezi jednotlivými skutkovými podstatami zmiňovaného trestného činu vyjádřit přesným množstvím drogy (jak je tomu například u dovolatelem uváděném stanovení škody – peněžitých částek). Vzhledem ke specifické problematice drog však byla tato hranice určena rozsahem činnosti, kterou je třeba posuzovat (i vzhledem k výše uváděné judikatuře) podle dalších okolností jednotlivých případů a zejména tehdy, když je otázka orientační množstevní hranice na hraně, je nutné pečlivě zvážit i další okolnosti, které mohou pomoci právně kvalifikovat popsané jednání.
V posuzovaném případě lze však (pro stručnost) odkázat na velmi přiléhavou argumentaci státního zástupce týkající se množstevní hranice v případě heroinu v souvislosti s dovolatelem uváděným rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1337/2010 ze dne 24. 11. 2010 s tím, že v posuzovaném případě bylo splněno i kriterium množstevní hranice (k námitce dovolatele týkající se množství účinné látky nelze přihlížet, neboť se jedná o námitku ryze skutkového charakteru, která nemůže být právně relevantně uplatněna nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným z dalších, ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů).
Nezbývá tedy než uzavřít, že vzhledem k posouzení všech okolností případu (množství drogy, typu drogy, kdy se jedná o drogu mimořádně návykovou, s vysokou škodlivostí pro lidský organismus, době, po kterou dovolatel předmětnou trestnou činnost páchal a v neposlední řadě i vzhledem k počtu osob, kterým byla droga distribuována) nemá ani Nejvyšší soud jakékoli pochyby o tom, že se dovolatel dopustil jemu přisuzovaného pokračujícího zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny zákonné podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka