ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1585.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1585/2010 -33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. března 2011 o dovolání podaném Ing. M. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 61/2010 ze dne 28. července 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 5 T 27/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě sp. zn. 5 T 27/2006 ze dne 16. 9. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl dovolatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu R. H. a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání Ing. M. P. (a R. H.) proti výše uvedenému rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 4 To 61/2010 ze dne 28. července 2010 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) z podnětu podaných odvolání zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal Ing. M. P. vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl dovolatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu R. H. a o vznesených nárocích na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podal Ing. M. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že odvolací soud stanovil jako spornou otázku, kdo elektrické vedení do stánků instaloval, užíval ho a zejména, kdo měl povinnost provádět revize. Poukázal na zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, v tehdy platném znění (dále jen zákon o požární ochraně), konkrétně na §2 odst. 2 citovaného zákona, podle kterého právnické osoby a podnikající fyzické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti, přičemž za plnění povinností na úseku požární ochrany u právnických osob odpovídá statutární orgán a u podnikajících fyzických osob tyto osoby nebo jejich odpovědný zástupce. Provozuje-li činnost v prostorách více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku požární ochrany na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou mezi nimi sjednáno jinak. Součástí smlouvy musí být i určení osoby odpovědné za plnění povinností na úseku požární ochrany. Dále poukázal na §6 odst. 1 písm. c) zákona o požární ochraně, který stanoví, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby provozující činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím jsou dále povinny zajišťovat údržbu, kontroly a opravy technických a technologických zařízení způsobem a ve lhůtách stanovených podmínkami požární bezpečnosti nebo výrobcem zařízení. To s tím, že užíval předmětné prostory jako podnájemce na základě Smlouvy o podnájmu nebytových prostor ze dne 10. 1. 2002 uzavřené s nájemcem prostor Zemskou správcovskou společností, a. s., přičemž se na základě Všeobecných podmínek ke smlouvě a Provozního řádu, které byly přílohou uvedené smlouvy, zavázal dodržovat veškeré právní předpisy a normy vztahující se k prováděné činnosti a byl dále povinen dbát na to, aby byly dodrženy předpisy na ochranu zdraví a protipožární předpisy. Uvedl, že při své podnikatelské činnosti využíval prodejní stánek uvnitř budovy, přičemž tento stánek nebyl nijak stavebně oddělen od ostatních prostor budovy, které užívali ostatní podnájemci k provozování své podnikatelské činnosti, všichni tak užívali jeden společný nebytový prostor ve smyslu §2 odst. 2 zákona o požární ochraně. Dále zdůraznil, že ze Smlouvy o podnájmu nebytových prostor uzavřené jím jako podnájemcem nevyplývá, že by mezi účastníky došlo k přenesení povinností na úseku požární ochrany z nájemce na podnájemce, to i s tím, že z ustanovení §2 odst. 2 zákona o požární ochraně navíc vyplývá, že v případě společných prostor odpovídá za plnění povinností na úseku požární ochrany vlastník nemovitosti, avšak tento není účastníkem smlouvy o podnájmu, a bylo by tedy nutné doložit i postoupení těchto povinností z vlastníka na nájemce, neboť nájemce nemůže platně převést víc práv a povinností, než má sám. V další části dovolání Ing. M. P. uvedl, že se soudy nedostatečně zabývaly skutečností, zda jeho činnost splňuje podmínky §4 odst. 2 písm. h) zákona o požární ochraně, když budova slouží k provozování obchodu a dále slouží ke shromažďování většího počtu osob, přičemž v tomto posouzení vycházel z dodatku k odbornému vyjádření Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje ze dne 18. 5. 2005, aniž by tuto činnost hodnotil ve vztahu k ustanovením k §3 písm. e) a písm. f) vyhl. MMR ČR č. 137/1998 Sb. Podle názoru dovolatele se na něj nevztahují povinnosti uvedené v §6 zákona o požární ochraně. V souvislosti s vlastnictvím předmětných kabelů dovolatel uvedl, že provádět jejich revize byl povinen vlastník nemovitosti, jak vyplývá z výpovědi svědka M. a znalce Antonína Gelnara. Vyloučeno je dle jeho názoru i souběžné pachatelství se spoluobviněnou H. Z výpovědi svědků dle jeho názoru jasně vyplývá, že předmětné kabely byly nainstalovány ještě předtím, než začal stánek užívat. Současně neprovedení revize nemůže být porušením důležité povinnosti ve smyslu §180 odst. 2 písm. b) tr. zák., protože porušení této povinnosti nemá za následek vznik bezprostředního ohrožení a neprovedení revize nebylo příčinou vzniku požáru. Z výpovědi experta Hasičského záchranného sboru České republiky M. vyplynulo, že nelze stanovit, zda příčinou zkratu v kabelu a následného požáru bylo jeho přetížení či mechanické poškození. Dovolatel dospěl k závěru, že mezi neprovedením revize a vznikem požáru není příčinná souvislost. Dále poukázal na skutečnost, že dle vyjádření Ing. T. a svědka M. neměli nájemci jinou možnost napájení svých stánků než pomocí prodlužovacích kabelů, lze tedy přinejmenším spatřovat spoluzavinění vlastníka budovy. Napadenému rozhodnutí tedy vytkl, že spočívá na nesprávném právním posouzení, když soud dospěl k právnímu závěru, že porušení povinnosti provádět revize je porušením důležité povinnosti ve smyslu ust. §180 odst. 2 písm. b) tr. zák. a že porušení této povinnosti je v příčinné povinnosti se vznikem požáru. Za nesprávné právní posouzení pak dovolatel označil i aplikaci ustanovení §134a odst. 1 písm. c) zák. č. 65/1965 Sb., zákoníku práce (dále jen zákoníku práce), neboť vztah vlastníka objektu a nájemce a podnájemce části objektu není pracovně právním vztahem a ustanovení zákoníku práce se proto na tento vztah nevztahují. Odůvodnění předmětného rozhodnutí odvolacího soudu označil za nelogické s tím, že samotná skutečnost, že podnikatel vykonává svou činnost prostřednictvím zaměstnanců, nemůže být rozhodující pro posouzení trestní odpovědnosti. S ohledem na výše uvedené proto závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „dle ustanovení §265k ve spojení s ustanovením §265m tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 4 To 61/2010, a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 16. 9. 2009, čj. 5 T 27/2006-776, zrušil a sám rozhodl ve věci tak, že se obžalovaný dle ustanovení §226 písm. c) tr. ř. zprošťuje obžaloby v celém rozsahu.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolání považuje za zjevně neopodstatněné. Úvodem zdůraznil, že skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukázal na skutečnost, že námitky dovolatele jsou shodné s obhajobou, uplatněnou již v jeho odvolání, s níž se odvolací soud v plném rozsahu vypořádal a s jehož závěry se lze ztotožnit. Shrnul, že stánky obou obviněných byly vybaveny pevnými zásuvkami k odběru elektrické energie. Vlastníkem objektu byly pravidelně prováděny revize elektrických zařízení v objektu včetně pevně zabudované elektroinstalace (tj. včetně zmíněných zásuvek). Avšak závada, jejímž konečným důsledkem byl požár, vznikla užíváním české státní normě odporující rozvětvené soustavy prodlužovacích kabelů oběma obviněnými. Ohledně této soustavy sice soud nezjistil, kdo je jejím vlastníkem, nicméně učinil skutková zjištění, že vlastníkem objektu instalována nebyla a tento o ní ani nebyl informován, neboť jinak by uvedené při provádění revizí zjistil a její další užívání by zakázal. Dále poukázal na skutečnost, že jako možné příčiny vzniku požáru byly expertízou stanoveny buď (objektivně zjištěné) mechanické poškození izolace prodlužovacího kabelu, které zapříčinilo vznik elektrického oblouku nebo přetížení elektrické sítě. Soudy nižších stupňů však na základě takto učiněných skutkových zjištění dospěly k závěru, že jelikož k požáru došlo v noci, kdy jsou prakticky všechny spotřebiče mimo provoz, je příčinou požáru mechanické poškození izolace prodlužovacího kabelu. Z toho pak dle státního zástupce jasně vyplývá, že pokud by byly revize prodlužovacích kabelů prováděny, bylo by jejich mechanické poškození zjištěno (případně by bylo jejich používání zakázáno pro rozpor s ČSN) a k požáru by tak nedošlo. K další námitce dovolatele uvedl, že prodej v obchodním domě s vysokou koncentrací současně přítomných osob je činností se zvýšeným požárním nebezpečím, tak jak to konstatoval již odvolací soud. Ustanovení, na něž dovolatel odkazuje (§3 písm. e/, f/ vyhl. č. 137/1998 Sb.) a z nichž dovozuje, že tomu tak není, se týkají zcela jiné problematiky. Odkaz na porušení příslušných ustanovení zákoníku práce ve skutkové větě dle státního zástupce není vadou, neboť v důsledku neprovádění revizí a následného vzniku požáru došlo i k ohrožení zaměstnanců obou obviněných, byť toto ohrožení zůstalo jen v teoretické rovině, protože k požáru došlo v noci, kdy na pracovišti nikdo nebyl. Ze všech shora uvedených důvodů je tedy dle názoru státního zástupce zřejmé, že soudem zvolená právní kvalifikace označeného skutku je přiléhavá. Navrhl proto, aby podané dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Zdůraznil, že navrhované rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, což současně navrhl. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší obecné nebezpečí anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění.
Trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 2 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo spáchá takový čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Konečně trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 3 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo způsobí činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) škodu velkého rozsahu.
Úvodem je nutno vyjádřit souhlas s tvrzením státního zástupce, že námitky obsažené v podaném dovolání jsou sice uplatněny z valné většiny právně relevantně, jedná se však současně o námitky zjevně neopodstatněné, když se s nimi již řádně, v rámci odvolacího řízení, vypořádal soud odvolací a pro stručnost lze na jeho odůvodnění v podrobnostech odkázat.
Pod deklarovaný dovolací důvod nelze podřadit námitky dovolatele, ve kterých předložil vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje a vlastní výklad jednotlivých svědeckých výpovědí (např. svědka M., spoluobviněné R. H., svědka T. H.), z nichž vyvodil svou nevinu. Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě zdůvodnily, z jakých důkazů vycházely, jak které (jednotlivé) důkazy hodnotily a z jakých poznatků a závěrů vycházely při rozhodování o vině dovolatele (svědecké výpovědi, výpovědi znalců, znalecké posudky, listinné důkazy). Ohledně těchto námitek je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího. Pokud by byly obsahem dovolání pouze tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Co se týká právně relevantně uplatněných námitek v rámci deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., k těm je třeba uvést následující:
Neobstojí námitka dovolatele, že obecné soudy měly na daný případ aplikovat §2 odst. 2 zákona o požární ochraně, podle kterého právnické osoby a podnikající fyzické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti. Je tak namístě zopakovat a zdůraznit, že za plnění povinností na úseku požární ochrany u právnických osob odpovídá statutární orgán a u podnikajících fyzických osob tyto osoby nebo jejich odpovědný zástupce. Provozuje-li činnost v prostorách více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku požární ochrany na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou mezi nimi sjednáno jinak. Součástí smlouvy musí být i určení osoby odpovědné za plnění povinností na úseku požární ochrany. Jak vyplynulo z provedených skutkových zjištění, předmětná soustava prodlužovacích kabelů, která byla podle učiněných skutkových zjištění příčinou vzniku požáru, nebyla nainstalována vlastníkem nemovitosti, tento o ní nebyl ani informován (kdyby tomu tak bylo, její používání by s největší pravděpodobností zakázal), kabely byly skryty pod kobercem a vlastník nemovitosti tak objektivně nemohl revize provádět (když o jejich existenci ani nevěděl). Z výše uvedených důvodů je proto i naprosto neopodstatněná námitka dovolatele, že na něj nebyly smlouvou o podnájmu přeneseny povinnosti na úseku požární ochrany, neboť jak vyplývá zejména z Všeobecných podmínek ke smlouvě a dále z Provozního řádu, dovolatel jako podnájemce byl povinen dodržovat veškeré právní předpisy a normy vztahující se k prováděné činnosti (ochrana bezpečnosti práce, požární ochrana, ochrana životního prostředí, hygiena apod.) a zavázal se rovněž dodržovat Provozní řád nájemce, přičemž za účelem kontroly dodržování ujednání z uzavřené smlouvy a za účelem výkonu oprávnění nájemce, vyplývajících z podnájemní smlouvy, pak byl dovolatel jako podnájemce povinen umožnit nájemci přístup do předmětu pronájmu. Dále byl dovolatel povinen dbát na to, aby byly dodrženy předpisy na ochranu proti úrazu či protipožární předpisy a v rámci své provozovny měl povinnost zajistit preventivní a jinou potřebnou protipožární ochranu. Je tedy zřejmé, že pokud dovolatel užíval prodlužovací kabely, které nebyly obsahem předávacího protokolu, který dovolatel podepsal, byly skryty pod kobercem, a tím, že jejich existenci nikomu neoznámil a neumožnil tak provádění jejich revizí, zcela jednoznačně porušil svoje povinnosti na úseku požární ochrany, které mu byly zcela jednoznačně stanoveny v rámci smlouvy podnájemní. Navíc je nutno zdůraznit, že vlastníci Obchodního domu B. si takto zákonem stanovené povinnosti plnili prostřednictvím revizního technika J. N., přičemž k předmětným prodlužovacím kabelům revize prováděny nebyly, neboť tyto nebyly ve vlastnictví Obchodního domu B. a tento neměl povědomí o jejich existenci.
Co se týká dovolatelovy další námitky, že se na něj nevztahují povinnosti uložené ustanovením §6 odst. 1 písm. c) zákona o požární ochraně, neboť jeho činnost nespadá pod režim ustanovení §4 odst. 2 písm. h) zákona o požární ochraně, i v tomto případě se jedná o námitku zcela neopodstatněnou. Podle §6 odst. 1 písm. c) zákona o požární ochraně právnické osoby a podnikající fyzické osoby provozující činnosti zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím jsou povinny zajišťovat údržbu, kontroly a opravy technických a technologických zařízení způsobem a ve lhůtách stanovených podmínkami požární bezpečnosti nebo výrobcem zařízení, přičemž za provozované činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím se podle §4 odst. 2 písm. h) zákona o požární ochraně považují činnosti ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob, ve stavbách pro obchod, ve stavbách ubytovacích zařízení a ve stavbách, které jsou na základě kolaudačního rozhodnutí určeny pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace. Dovolatel poukázal na skutečnost, že obecné soudy nehodnotily výše uvedené ustanovení v souvislosti s vyhláškou č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, v tehdy platném znění. Lze souhlasit s tvrzením státního zástupce, že se tato vyhláška dotýká zcela jiné problematiky, když samo ustanovení §4 odst. 2 písm. h) zákona o požární ochraně na tuto vyhlášku sice odkazuje, a to konkrétně co se týče stavby pro shromažďování většího počtu osob na §3 písm. e) vyhlášky a co se týče stavby pro obchod na §3 písm. f) této vyhlášky, avšak úvod samotného ustanovení §3 vyhlášky zní „Pro účely této vyhlášky se rozumějí…“ , navíc tato vyhláška, která stanoví základní požadavky na územně technické řešení staveb a na účelové a stavebně technické řešení staveb, které náleží do působnosti obecných stavebních úřadů a orgánů obcí podle §117, 118, 119, 123 a 124 stavebního zákona, je účinná od roku 1998, tedy až několik desetiletí po výstavbě obchodního domu B. Lze však pro úplnost uvést, že podle §3 písm. f) této vyhlášky stavbou pro obchod je stavba, která obsahuje celkovou prodejní plochu větší než 2000 m2 (například velkoprodejny, nákupní střediska, obchodní domy) a z veřejně dostupných zdrojů je patrno, že prodejní plocha obchodního domu B. činí přes 10.000 m2. Proto také není pochyb o tom, že v případě tohoto obchodního domu se jedná o činnost se zvýšeným požárním nebezpečím.
Obsahem další námitky dovolatele byla skutečnost, že dle jeho přesvědčení neprovedení revize nemůže být porušením důležité povinnosti ve smyslu ustanovení §180 odst. 2 písm. b) tr. zák., neboť porušení této povinnosti samo o sobě nemá za následek vznik bezprostředního ohrožení, když z provedeného dokazování nešlo ani jednoznačně stanovit, zda příčinou požáru bylo mechanické poškození kabelu nebo jeho přetížení. Porušení povinnosti provádět revize tedy dle dovolatele není v příčinné souvislosti se vznikem požáru. S touto argumentací dovolatele však nelze souhlasit, a proto je i tato námitka zjevně neopodstatněnou, když se jí zabýval i odvolací soud, který uvedl, že jak vyplývá ze znaleckého posudku A. Gelnara, z oboru elektrotechnika a energetika, pokud by byla revize elektrických prodlužovacích šňůr provedena, mohlo být nalezeno mechanické poškození kabelu, a i pokud by toto nalezeno nebylo, zcela nepochybně by byl revizním technikem zakázán dlouhodobě protiprávně udržovaný stav sítě do sebe vzájemně napojených prodlužovacích kabelů, tedy by se předešlo a zamezilo vzniku následného požáru. I dovolací soud má tedy za nepochybně prokázané, že pokud by dovolatel umožnil revizi pod kobercem vedených prodlužovacích kabelů, o jejichž existenci věděl, avšak tuto skutečnost nikomu kompetentnímu nenahlásil, o prodlužovací kabely se nijak dále nestaral a bezdůvodně spoléhal na to, že k případnému požáru nedojde, zcela jistě by z uvedených příčin k požáru také skutečně nedošlo. Ostatně otázkou příčinné souvislosti se velmi pečlivě zabýval odvolací soud a lze na odůvodnění jeho rozhodnutí (str. 22) v tomto směru odkázat. Též argument dovolatele, že by měla být stanovena minimálně spoluvina ze strany vlastníka nemovitosti, neboť neměl jinou možnost napájení svého stánku, nemá jakékoli opodstatnění, neboť jak je patrné z předávacího protokolu (podepsaného dovolatelem), součástí jeho stánku byla i pevná elektrická zásuvka, u které byly prováděny pravidelné revize ze strany vlastníků obchodního domu.
Jako zjevně neopodstatněnou je třeba odmítnout i námitku dovolatele, že soudy na věc nesprávně aplikovaly ustanovení §134a odst. 1 písm. c) zákoníku práce, podle kterého je zaměstnavatel povinen zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky, přístroje a nářadí byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vhodné pro práci, při které budou používány. Stroje, technická zařízení, dopravní prostředky, přístroje a nářadí musí být pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a revidovány. Porušení této povinnosti se skutečně nevztahuje na vztah vlastníka a nájemce či podnájemce, jak uvedl dovolatel, nicméně je bez jakýchkoli pochybností, že dovolatel provozoval svou činnost prostřednictvím zaměstnanců, přičemž předmětné kabely (a na ně navazující elektrická zařízení) byly těmito zaměstnanci pravidelně užívány (jak předpokládá výše uvedené ustanovení zákoníku práce). Proto bylo povinností dovolatele jako zaměstnavatele tato zařízení pravidelně a řádně udržovat, kontrolovat a revidovat, což dovolatel zjevně neučinil, když tato skutečnost vedla v konečném důsledku až ke vzniku požáru. Tato povinnost mu byla uložena zákonem, a skutečnost, že nedošlo ke vzniku škody na straně zaměstnance, byla způsobena pouze tím, že ke vzniku požáru došlo v noci, kdy se žádní zaměstnanci v objektu obchodního domu nenacházeli.
Nezbývá než uzavřít, že dovolací soud nemá pochybnosti o tom, že to byl právě dovolatel (a druhá obviněná Harazimová), kdo měl zajistit (přičemž výraz „zajistit“ nelze vykládat pouze v tom smyslu, že dovolatel měl zajistit přímo provedení revize, postačilo by, kdyby o existenci těchto kabelů v rámci prováděných revizí zpravil majitele budovy, který by již dále podnikl patřičné kroky) revizi soustavy elektrických kabelů, když bylo prokázáno, že tyto nebyly ve vlastnictví vlastníka objektu, tento o jejich existenci nevěděl, proto příslušné revize neprováděl, dovolatel o jejich existenci věděl, připustil jejich uložení pod kobercem, čímž porušil zejména ustanovení §1 odst. 2 zákona o požární ochraně, podle kterého si je každý povinen počínat tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru, neohrozil život a zdraví osob, zvířata a majetek; při zdolávání požárů, živelních pohrom a jiných mimořádných událostí je povinen poskytovat přiměřenou osobní pomoc, nevystaví-li tím vážnému nebezpečí nebo ohrožení sebe nebo osoby blízké anebo nebrání-li mu v tom důležitá okolnost, a potřebnou věcnou pomoc; dále §5 odst. 1 písm. c) zákona o požární ochraně, který právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám stanoví povinnost dodržovat technické podmínky a návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností, jakož i další zákonná ustanovení uvedená ve skutkové větě napadeného rozsudku, což následně vedlo ke vzniku požáru. Lze tedy uzavřít, že dovolatel naplnil všechny znaky skutkové podstaty označeného trestného činu, neboť z nedbalosti způsobil obecné nebezpečí za současného porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona, se vznikem škody velkého rozsahu.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka