ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.230.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 230/2011 -33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2011 dovolání, které podal obviněný D. S. G., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 8 To 55/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 36/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. S. G. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 21 T 36/2009 , byl obviněný D. S. G. uznán vinným jednáním popsaným pod body 2., 4., 5., 7. a 8. rozsudku, které bylo kvalifikováno jako pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., spáchaný v jednočinném souběhu s pokračujícím trestným činem poškozováni cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., pod bodem 8. pak v jednočinném souběhu s trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a které spočívalo v tom, že:
2) „ s dosud neztotožněným spolupachatelem společně po předchozí dohodě v době od 18.00 hod. dne 23. 1. 2007 do 7.30 hod. dne 24. 1. 2007 v M., po rozbití výlohy vnikli do obchodu s mobilními telefony společnosti VIVATEL, s. r. o., odkud k její škodě odcizili telefony v celkové ceně 254.150,- Kč, na poškození obchodu způsobili škodu ve výši 12.625,- Kč “;
4) „ s dosud neztotožněným spolupachatelem společně po předchozí dohodě dne 29. 3. 2007 kolem 2.40 hod. v P., V., po vylomení skleněné stěny, která je součástí vchodu, vnikli do obchodního domu B., kde po rozbití skleněné výlohy železným kladivem vnikli do prodejny společnosti K + B Expert, s. r. o., k jejíž škodě zde odcizili spotřební elektroniku v ceně 435.250,- Kč a nevratně poškodili elektroniku v ceně 77.885,- Kč, na poškození objektu prodejny byla způsobena uvedené společnosti škoda ve výši 2.603,-Kč, poškozením objektu obchodního domu B. pak byla způsobena škoda ve výši 34.327,- Kč společnosti Billa spol. s r.o., P., V. “;
5) se spoluobviněným A. K. J., „ společně po předchozí dohodě dne 12. 4. 2007 kolem 5.00 hod. v P., J., za použití páčidel, kleští a velkého kladiva po překonání bezpečnostní mříže, dvou visacích zámků, dvojitého bezpečnostního skla a vnitřní mříže vnikli do prodejny Zlatnictví J. firmy Zlatnictví - hodinářství Mgr. P. J., kde k její škodě odcizili hodinky různých značek a zlaté a stříbrné šperky v ceně 409.138,- Kč, na poškození prodejny byla způsobena škoda ve výši 10.828 – Kč “;
7) „ s dosud neztotožněným spolupachatelem společně po předchozí dohodě v době od 18.00 hod. dne 4. 7. 2007 do 4.17 hod. dne 6. 7. 2007 v P., J., po rozbití výlohy železnými palicemi vnikli do prodejny společnosti PENNY s. r. o., se sídlem P., P., odkud k její škodě odcizili spotřební elektroniku v ceně 174.861,- Kč a na poškození prodejny způsobili této společnosti škodu ve výši 14.871,- Kč “;
8) se spoluobviněným A. K. J., „ po vzájemné dohodě společně dne 14. 07. 2007 kolem o 01:16 hod ve Ž., H., po rozbití skleněné výplně dvoukřídlých vstupních dveří přinesenou dvouruční palicí vnikl do prodejny elektroniky E. E., kde rozbili přineseným kladivem skleněné vitríny, z nichž odcizili větší množství elektroniky - videokamery, digitální fotoaparáty, mobilní telefony a GPS navigace, kterou dali do přinesených tašek a odnesli z prodejny, takže svým jednáním způsobili společnosti ELEKTRO Vision, s. r. o., I. P., odcizením elektroniky škodu ve výši nejméně 979.415,- Kč a poškozením zařízení při vloupání a zboží další škodu ve výši nejméně 83.339,- Kč, z toho rozbitím skleněných vitrín prodejny 7.238,- Kč, rozbitím vstupních dveří škodu 2.040,- Kč a poškozením elektroniky škodu 74.061,- Kč, při útěku z prodejny oba obžalovaní fyzicky napadli pracovníka prodejny R. H., který je při vloupání přistihl a kterého opakovanými údery pěstí především do obličeje a horní části těla srazili na zem, kde do něho opakovaně kopali, a svého jednání zanechali až když R. H. zůstal bezvládně ležet, přičemž napadením mu způsobili povrchní poranění vlasové části hlavy, zhmoždění očního víčka a periokulární krajiny, vymknutí, podvrknutí a natažení kloubů a vazů v úrovní krku a povrchní poranění břicha, dolní části zad a pánve bez omezení v obvyklém způsobu života “,
kdy tímto pokračujícím jednáním obviněný D. S. G. způsobil na odcizených věcech škodu v celkové výši 2.252.814,- Kč a na poškození objektů škodu v celkové výši 236.478,- Kč.
Za to byl obviněný D. S. G. odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za užití §37a a §35 odst. 1 tr. zák. ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému uložen podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. To vše za současného zrušení výroku o vině o pokračujícím trestném činu a trestném činu spáchaném s ním v jednočinném souběhu, jakož i celého výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 1. 10. 2007, sp. zn. 2 T 195/2007, který nabyl právní moci dne 1. 10. 2007, jakož i všech dalších výroků a rozhodnutí, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.
Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody, kdy bylo obviněnému D. S. G. uloženo podle §228 odst. 1 tr. ř. zaplatit na náhradě škody poškozeným společnostem:
- Elektro Vision, s. r. o, společně a nerozdílně s obžalovaným A. K. J. částku ve výši 365.312,- Kč
- Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, společně a nerozdílně s obžalovaným A. K. J. částku ve výši 300,- Kč
- Billa, spol. s r. o., se sídlem P., V., částku ve výši 27.422,- Kč
- Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., částku ve výši 225.873,- Kč
- Firmě Zlatnictví - hodinářství Mgr. P. J., společně a nerozdílně s obžalovaným A. K. J. částku ve výši 20.000,- Kč
- Kooperativa pojišťovně, a. s., společně a nerozdílně s obžalovaným A. K. J. částku ve výši 128.132,- Kč
- Kooperativa pojišťovně, a. s., společně, částku ve výši 361.591,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené obchodní společnosti PT Elektro - Market, s. r. o., CeWe Color, a. s., Elektro Vision, s. r. o., Kooperativa pojišťovna, a. s., Billa, spol. s r. o., odkázány se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškozený R. H., a obchodní společnost Vivatel, s. r. o., odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Současně byl obviněný D. S. G. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 1 ZT 207/2008, pro skutky popsané pod body 1. a 3., a kvalifikované jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., spáchaného v jednočinném souběhu s pokračujícím trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 21 T 36/2009, bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných A. K. J., a T. S. Obviněný A. K. J. byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek ve výroku popsaný, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 21 T 36/2009, podali obvinění G., J. a S. odvolání. Odvolání spoluobviněného T. S. bylo ze společného řízení vyloučeno k samostatnému projednání věci. Odvolání D. S. G. a A. K. J. byla podána do odsuzující části napadeného rozsudku. O odvoláních rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 8 To 55/2010 , a to tak, že odvolání obviněných D. S. G. a A. K. J. zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
II.
Proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 21 T 36/2009, podal obviněný D. S. G. dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný uvedl, že se odvolací soud nedostatečně vypořádal s jeho námitkami, které uvedl v odvolání. Své odvolání odůvodňoval zejména tím, že provedené dokazovaní nevedlo k jednoznačnému a nezvratnému závěru o jeho vině, kdy ke každému jednotlivému skutku uvedl konkrétní důvody, proč nebyla prokázána jeho vina. Opakovaně poukazoval na ustálenou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, dle které je třeba na pachové stopy pohlížet jako na nepřímý důkaz, který sám o sobě nemůže obstát a nemůže být jediným důkazem o vině obžalovaného, a na základě něhož nelze jednoznačně a bez veškeré pochybnosti dovodit, že právě ona osoba se dopustila trestného činu. Namítl dále, že výrok o vině lze o nepřímé důkazy opřít jen v případě, že ve svém souhrnu tvoří logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů, vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které jsou v příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, což v daném případě dle jeho přesvědčení splněno nebylo, když byla jeho vina dovozena jen a toliko na základě pachové stopy coby jediného nepřímého důkazu. Odvolací soud doplnil dokazování jen o výslech svědka nprap. J. B.
Dále obviněný namítl, že se odvolací soud nedostatečně vypořádal i s jeho námitkou, že při zjišťování výše způsobené škody nemůže soud vycházet pouze z vyčíslení škody samotnými poškozenými, kdy takto vyčíslená škoda není věrohodná a prokázaná. Odvolací soud zatížil řízení významnou vadou, když se s uvedenou námitkou prakticky vůbec nevypořádal. V podstatě zcela odkázal na rozhodnutí soudu prvního stupně, což jeho rozhodnutí činí nepřezkoumatelné.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 8 To 55/2010, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 21 T 36/2009, zrušil, a aby sám rozhodl ve věci rozsudkem tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky , které jej obdrželo dne 13. 12. 2010. Dne 15. 3. 2011 byl Nejvyššímu soudu doručen přípis ze dne 4. 3. 2011, v němž Nejvyšší státní zastupitelství oznámilo, že se k dané věci nebude věcně vyjadřovat. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným D. S. G vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení obviněného o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů (viz námitka neprovedení znaleckého posudku, nevyžádání si lékařské dokumentace), neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný v tomto směru namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozuje z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů či vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, v jejichž rámci namítal neprokázání jeho vině na základě provedených důkazů a poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů, kdy obviněný namítal, že pachová stopa je toliko nepřímý důkaz, na jehož základě nelze dovodit jeho vinu) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. Současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy k provedeným důkazům, namítá-li, že jeho vina byla založena toliko a výhradně na nepřímém důkazu. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Nad rámec uvedeného lze uvést, že nalézací soud na straně 14 odůvodnění rozsudku uvedl, že „ při své rozhodovací činnosti o vině obžalovaných vycházel soud jednak z vyjádření samotných obžalovaných, … jednotlivých protokolů o ohledání míst trestných činů včetně pořízených náčrtků a fotodokumentace a odborných vyjádřeních z oborů kriminalistická genetická expertíza, metoda pachové identifikace, daktyloskopická expertíza, kriminalistická genetická a biologická expertíza a kriminalistická trasologická expertíza, kdy všechny výše uvedené důkazy, které jsou vyjma výpovědí obžalovaných J. a S. ve vzájemné shodě, všechny tři obžalované z jednání popsané shora ve výrokové části tohoto rozsudku pod body I. 1. až 5. a 7. podle názoru soudu jednoznačně a nezvratně usvědčují “. Současně se obecně vyjádřil i k závěrům odborného vyjádření z oboru metoda pachové identifikace ve smyslu namítané judikatury Ústavního soudu České republiky, kdy na straně 15 odůvodnění rozsudku uvedl, že „ závěry odborného vyjádření z oboru metoda pachové identifikace přitom ve smyslu nálezů Ústavního soudu ČR II. US 418/99, I. US 394/97 a US 116/2000-n. představují pouze podpůrný a nepřímý důkaz, na jehož základě je možno dospět k závěru, že určitá osoba se v blíže neurčené době s největší pravděpodobností na určitém místě nacházela, kdy však z něj nelze jednoznačně a bez veškeré pochybnosti dovodit, že právě tato osoba se dopustila trestného činu, kdy k tomu, aby bylo možno rozhodnout o vině a trestu, je třeba, aby řetězec důkazů nevykazoval mezery a nevyvolával důvodné pochybnosti. V kontextu výše citovaných nálezů Ústavního soudu ČR je pak třeba dle názoru nalézacího soudu konstatovat, že závěry odborného vyjádření z oboru metoda pachové identifikace nezůstávají osamoceny a jsou doplněny dalšími provedenými důkazy, s nimiž tvoří ucelený řetězec nepřímých důkazů “. S ohledem na výše uvedený závěr Ústavního soudu pak nalézací soud zprostil obviněného D. S. G. obžaloby pro skutky uvedené pod body 1. a 3.
Pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku obviněného týkající se určení výše škody, neboť určení výše škody má vliv na právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný uznán vinným.
Námitku obviněného D. S. G. shledal Nejvyšší soud neopodstatněnou.
Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, čin spáchá vloupáním, a způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Značnou škodou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a méně než 5.000.000,- Kč.
Podle ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav. Účelně vynaložené náklady na obstarání nové věci nebo na uvedení věci v předešlý stav by měly být stanoveny vzhledem k době a místu činu.
Za cenu v místě obvyklou je třeba považovat cenu v obci, popř. v její části, kde došlo k trestnému činu, stanovenou pro maloobchodní prodej. Za situace jestliže je prodej věci jako zdanitelné plnění ze zákona zatížen daní z přidané hodnoty a věc se obvykle prodává se zohledněním této daně, výše škody odpovídá ceně, za kterou obvykle věc kupuje konečný spotřebitel, tedy ceně včetně daně z přidané hodnoty (srov. R 25/2004). Praxe zde vychází např. z prodejní ceny stanovené v prodejně, která byla trestným činem pachatele napadena, např. vloupáním apod., za podmínky, že je to cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává. Součástí ceny mohou být náklady pořízení, zpracování a oběhu zboží, zisk, příslušná daň a clo (srov. §2 odst. 1 zákona č. 529/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů), proto může být součástí ceny např. tzv. horská přirážka. Cenou, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, se rozumí cena při legálním prodeji, a nikoli cena na černém trhu (srov. R 19/1993).
Pro stanovení výše škody si musí soud opatřit potřebné důkazy, kterými mohou být v jednodušších věcech doklady od poškozeného, osvědčující způsob získání věci včetně její ceny, popř. odborné vyjádření k stanovení ceny věci v době a místě činu obvyklé, anebo ve složitějších případech znalecký posudek z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady (§105 tr. ř.). Obdobným způsobem je třeba postupovat při dokazování ceny věci stanovené s ohledem na účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 673 -674).
K otázce zjišťování výše způsobené škody nalézací soud uvedl, že vycházel „ z výpovědí výše jmenovaných svědků z řad zástupců poškozených subjektů, jakož i závěru znaleckého posudku z oboru ekonomika odvětví ceny a odhady ze dne 12. 02. 2009 ke stanovení hodnoty odcizených věcí a ke stanovení výše škody způsobené poškozením věcí v důsledku žalovaného jednání a dále z příslušných listinných důkazů, především vyčíslení škody jednotlivými poškozenými subjekty “ (str. 14 odůvodnění rozsudku).
V projednávaném případě bylo zboží odcizeno přímo na prodejnách, a proto soud správně vycházel z prodejní ceny, jak byla doložena příslušnými doklady poškozenými.
Ke způsobu, jakým byla výše škody zjišťována se vyjádřili někteří svědci (svědek Mgr. P. J. uvedl, že „ dle provedené inventury byl zjištěn rozsah způsobené škody “- viz str. 7; „ rozsah škody byl dle svědkyně (pozn. H. R.) zjištěn z počítačové databáze “ – viz str. 11 - 12; svědek M. K. uvedl, že „ po provedeném vloupání byla uskutečněna inventura zboží “ – viz str. 12). Dále soud vycházel i z listinných důkazů (viz podrobně rozebranými na str. 13 odůvodnění rozsudku). V případě škod na majetku byl vypracován znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady č. 6680/046/09 zpracovaného dne 12. 2. 2009 Miroslavem Regnerem.
Nalézací soud tedy při stanovování výše škody nijak nepochybil, když veškerá poškozenými uplatněná náhrada škody byla doložena potřebnými doklady, a jeho závěru o výši způsobené škody nelze ničeho vytknout. „ Soud při své rozhodovací činnosti o nárocích poškozených na náhradu škody vycházel jednak z vyjádření výše jmenovaných svědků z řad zástupců poškozených subjektů, kteří se vyjádřili k rozsahu a výši způsobené škody, jakož i z provedených listinných důkazů, zejména vyčíslení způsobené škody poškozenými subjekty, jednotlivých protokolů o ohledání místa činu včetně pořízených náčrtků a fotodokumentace, vyjádření České podnikatelské pojišťovny, a. s., a Kooperativa pojišťovny, a. s., k vyplacenému pojistnému plnění, jakož i závěrů znaleckého posudku z oboru ekonomika odvětví ceny a odhady zpracovaného dne 12. 02. 2009 ke stanovení hodnoty věcí odcizených dne 23. 01. 2007 společnosti VIVATEL, s. r. o., a stanovení výše škody způsobené poškozením objektů společností BILLA, spol. s r. o., CeWe Color, a. s., K + B Expert, s. r. o., PENNY, spol. s r.o., a Mgr. P. J. ke dni žalovaného jednání, kdy o správnosti, věrohodnosti a pravdivosti vyjádření jednotlivých svědků, jakož i správnosti, věrohodnosti a odbornosti citovaných listinných důkazů, včetně znaleckého posudku, neměl soud žádných pochybností “ (odůvodnění rozsudku str. 23).
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 9, která se stala podkladem napadeného usnesení Městského soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, listinné důkazy, výpovědi svědků i samotných obviněných. Nalézací soud založil své rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnil zjištěným skutkovým stavem věci, který vzal při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění rozsudku nalézacího soudu jasně vyplývá, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil (viz strana 14 – 20 rozsudku). Odvolací soud, byť mu lze vytknout určitou strohost, jasně vyjádřil, že se s pečlivým odůvodněním nalézacího soudu plně ztotožňuje a na toto rozhodnutí odkazuje (str. 11 – 12 napadeného usnesení).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného D. S. G. odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. P. Šabata