ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.326.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 326/2011 -52
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2011 o dovolání podaném T. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 677/2010 ze dne 4. 11. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 48/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 12 T 48/2010 ze dne 13. 7. 2010 byl dovolatel uznán vinným v bodě 5) citovaného rozsudku trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a v bodě 6-7) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal T. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 3 To 677/2010 ze dne 4. 11. 2010 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal T. D. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se předmětných trestných činů nedopustil, když v rozhodné době byl na jiném místě. Dodal, že k prokázání uvedeného navrhl řadu důkazů, které však soudy bez řádného odůvodnění odmítly provést. Ke svému doznání, které učinil v rámci přípravného řízení, uvedl, že tak činil proto, že nechtěl být vzat do vazby, chtěl zůstat na svobodě a o důsledcích takového postupu nepřemýšlel. Poukázal na to, že ze spáchání označených trestných činů byl usvědčován výpověďmi spoluobviněných D. Ř. a R. M. s tím, že se podle jeho názoru jedná o osoby nedůvěryhodné, vícekrát soudně trestané. Má za to, že takto nebylo jednoznačně prokázáno, že by skutky kladené mu za vinu spáchal, a proto měla být aplikována zásada „in dubio pro reo“. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil citované usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející (citovaný) rozsudek Okresního soudu v Ostravě a „další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
Nejvyšší státní zastupitelství České republiky přípisem ze dne 21. 3. 2011 sdělilo, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nedostatečně učiněná skutková zjištění a jejich nesprávné hodnocení s tím, že se popsaného trestného jednání nedopustil. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že na místě spáchání jednotlivých skutků v rozhodné době nebyl, když z předmětné trestné činnosti byl usvědčen pouze spoluobviněnými D. Ř. a R. M., když se jedná o osoby v minulosti vícekrát trestané, a proto jsou jejich výpovědi nevěrohodné. V uvedeném směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí, přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily opakovaným výpovědím zmíněných spoluobviněných, které korespondovaly s výpověďmi jednotlivých poškozených, doplněných doznáním se k uvedené trestné činnosti dovolatelem, když se zabývaly i motivem, který jej k takovému postupu vedl, a to i s ohledem na změnu jeho pozdějších výpovědí. Stejně tak, zejména soud prvního stupně, adekvátním způsobem vysvětlil, proč ve věci nekonal další dokazování a neprovedl (jako zjevně nadbytečné) důkazy navrhované dovolatelem. Vznesené námitky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka