ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.435.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 435/2011 -16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2011 o dovolání podaném J. D., proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 527/2010 ze dne 19. 11. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 196/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 1 T 196/2009 ze dne 27. 8. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 alinea 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Podle §44 trestního zákoníku (dále jen trest. zák.) soud upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Benešově sp. zn. 1 T 17/2009 ze dne 27. 2. 2009, kterým mu byl za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal J. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 9 To 527/2010 ze dne 19. 11. 2010 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil a za použití §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolatele uznal vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 alinea 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Podle §37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Benešově sp. zn. 1 T 17/2009 ze dne 27. 2. 2009.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal J. D. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že pronajímateli předmětného auta oznámil nemožnost jeho užívání bez zbytečného odkladu a jeho povinnost platit nájemné tak zanikla. Jeho tvrzení vyvrací pouze výpověď Ing. V. Poukázal na to, že odvolací soud nedostatečně posoudil nebezpečnost předmětného činu pro společnost a nesprávně hodnotil okolnosti, za kterých byl spáchán. Konečně poukázal i na to, že podpis na smlouvě o nájmu a pronájmu předmětného dopravního prostředku není jeho podpisem, jak plyne také ze znaleckého posudku Ing. Straky, a tak jsou dány důvodné pochybnosti o pravosti předmětné listiny. Odvolací soud tak měl aplikovat zásadu in dubio pro reo, shledat, že předmětný skutek není trestným činem, a to i s ohledem na to, že nenaplňuje „kriteria nebezpečnosti činu pro společnost“. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ve smyslu §265m odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu č. j. 9 To 527/2010-206 ze dne 19. 11. 2010 ve znění rozsudku Okresního soudu v Kolíně č. j. 1 T 196/2009-170 ze dne 27. 8. 2010 a rozhodl ve věci rozsudkem tak, že zprostí obžalovaného obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem“.
Nejvyšší státní zastupitelství České republiky ve svém přípisu, který Nejvyšší soud obdržel dne 14. 3. 2011 uvedlo, že se k obsahu podaného dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že předmětný skutek není trestným činem, a to i pro absenci nebezpečnosti takového činu pro společnost. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily výpovědi poškozeného Ing. V., když poukázaly i na to, že jeho výpověď v zásadních rysech koresponduje i s výpovědí samotného dovolatele v tom směru, že není žádných pochybností o tom, že dovolateli byl poškozeným zapůjčen na základě nájemní smlouvy k užívání osobní automobil Seat Cordoba Vario do té doby, než bude opraven jeho vlastní automobil Seat Ibiza. Je též nepochybné, že dovolatel byl informován o dokončení opravy svého vozu a vyzván ke vrácení vozu zapůjčeného, což však po přesně specifikovanou dobu neučinil a způsobil tak označenou škodu. Na tom nic nemění ani v uvedeném směru uzavírané (doplňované) písemné smlouvy s námitkou jejich neplatnosti s ohledem na závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví (stran jejich podpisu dovolatelem), když i v tomto směru je namístě znovu odkázat na úvahy odvolacího soudu rozvedené v důvodech jeho (citovaného) rozhodnutí, ze kterých zjevně plyne, že předmětná smlouva o zapůjčení vozidla byla skutečně (reálně) uzavřena a povinnosti z ní plynoucí dovolatel neplnil a způsobil tak uvedenou škodu. Uvedené námitky jsou takto vztaženy výhradně k učiněným skutkovým zjištěním, přičemž ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro spolehlivý závěr spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění tak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení, a proto umožnila soudům přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé. Z pohledu samotného uplatněného dovolacího důvodu potom jsou takto vznesené námitky právně irelevantní. Naopak právně relevantně je vznesena námitka (bez uvedení bližších podrobností a s pouhým odkazem na „okolnosti případu“) stran absence společenské nebezpečnosti předmětného činu (skutku) pro společnost, ta je však současně zjevně neopodstatněná. To proto, že dovolatel na cizím majetku způsobil škodu ve výši nejméně 30.523,- Kč neoprávněným užíváním cizí věci po delší dobu, při vědomí své povinnosti a zjevném záměru věc takto užívat i nadále.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka