ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.472.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 472/2011 -17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2011 o dovolání podaném P. G., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 11 To 383/2010 ze dne 7. 10. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 253/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 2 T 253/2009 ze dne 19. 5. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Dále bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal P. G. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 11 To 383/2010 ze dne 7. 10. 2010 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. G. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se jednání kladeného mu za vinu nedopustil a také mu nebylo spolehlivě prokázáno. V této souvislosti poukázal na to, že výpovědi svědkyně, která je současně poškozenou, nejsou věrohodné, protože mezi ním (a případně jeho synem) a poškozenou jsou dlouhodobé spory. Stejně tak poukázal i na to, že mezi výpovědí poškozené a svědka M. (zaměstnance poškozené) jsou podle jeho názoru rozpory takového rázu, že nebylo možné usoudit na to, že předmětného skutku se dopustil právě dovolatel, když soudy neodůvodněně nevzaly v potaz svědectví poskytnuté jeho synem. Uzavřel s tím, že za daných okolností nebylo bezpečně prokázáno, že předmětného skutku se dopustil právě dovolatel, skutek nebyl řádně objasněn a vzhledem k uvedenému došlo „k nesprávné aplikaci konkrétní skutkové podstaty a tedy i k nesprávnému právnímu posouzení celé věci, neboť na základě provedeného dokazování měl být dovolatel v souladu se zásadou in dubio pro reo obžaloby zproštěn“. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené (citované) rozhodnutí Krajského soudu v Praze zrušil a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí, případně, aby „sám ve věci rozhodl o zproštění obžaloby“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že z dikce uplatněného dovolacího důvodu plyne, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvození skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Dodal, že dovolatel v rámci své argumentace namítá výlučně nesprávné hodnocení provedených důkazů a nesprávnost skutkových zjištění, učiněných ve věci činnými soudy. Současně uvedl, že se nejedná o případ extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na jedné straně a právními závěry soudů na straně druhé. Protože se takto námitky dovolatele míjí s uplatněným dovolacím důvodem navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci, z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že se popsaného trestného jednání nedopustil a soudy ve věci provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. V tomto směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, proč uvěřily výpovědím poškozené I. Č. a svědka P. M. (včetně toho, proč jejich výpovědí nepovažuje za zásadně rozporné) a proč naopak neuvěřily výpovědi syna dovolatele M. G. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soud nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka