ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.522.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 522/2011 -14
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. května 2011 dovolání, které podal obviněný M. W. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 11 To 529/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 17 T 131/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. W. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 17 T 131/2010 , byl obviněný M. W. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že „ v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce listopadu 2009 do měsíce dubna 2010 v obci Ch., okres M. B., v nebytových prostorách panelového domu, bez povolení přechovával předměty určené k nedovolené výrobě psychotropní látky, a to varného skla, plastových nádob, louhu, toluenu, kyseliny ortofosforečné, kyseliny chlorovodíkové a dalších chemikálií a léků Akatar a Sudafet, obsahující efedrin, kdy tyto si opatřoval v P. a v P., a za užití těchto předmětů a surovin opakovaně nejméně v 7 případech vyrobil psychotropní látku metamfetamin v množství nejméně 30 gramů, kdy tato je uvedena v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb. ve znění pozdějších novel jako látka psychotropní, kterou si ponechal převážně pro svoji potřebu a zdarma ji nabídl v přesně nezjištěném množství T. P. a J. D. “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dva) roky a 3 (tři) měsíce, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi podal obviněný odvolání, které směřoval do výroku o vině i výroku do trestu. O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 11 To 529/2010 , a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 11 To 529/2010, podal obviněný dovolání (č. l. 120 – 122), přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř ., maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., ačkoli byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný uvedl, že se domnívá, že v daném případě soudy hodnotily jím údajně spáchaný skutek z právního hlediska zcela nesprávně a při svých úvahách vycházely z nevěrohodných a neprůkazných důkazů a také z domněnek, neboť nezvratné důkazy k prokázání jeho viny nebyly v průběhu celého řízení zjištěny, ani provedeny. Namítl, že soudy nesprávně vycházely z jeho původní výpovědi a výpovědi svědka T. P., která jej měla jednoznačně usvědčit, a to přestože obviněný původní výpověď odvolal, přičemž tuto změnu dostatečným a věrohodným způsobem vysvětlil. V době, kdy učinil první výpověď na policii, byl pod vlivem drogy pervitinu, kterou si vzal těsně před svým zadržením v mnohem větší dávce než obvykle, což činí jeho výpověď pro účely trestního řízení nepoužitelnou. Na tom nemění nic skutečnost, že výslechu byla přítomna jeho obhájkyně, neboť tato není v postavení znalce, který by mohl hodnotit jeho zdravotní či psychický stav. Skutečnost, že byl pod vlivem drog dosvědčuje i následně provedený krevní test ve Vazební věznici L., který byl pozitivní na přítomnost metamfetaminu. Obviněný je proto přesvědčen, že soud měl vycházet toliko z jeho výpovědi z hlavního líčení, a pokud chtěl použít prvotní výpověď, měl být proveden znalecký posudek na jeho osobu. Dále brojí proti samotné usvědčující výpovědi svědka T. P., kterou označuje za účelovou a značně nevěrohodnou, kdy současně vyslovuje domněnku, že svědek sám byl pachatelem trestné činnosti a označením osoby obviněného coby pachatele se chtěl vyhnout trestnímu stíhání. Obviněný namítl, že existuje značný rozpor v jednotlivých výpovědích tohoto svědka, a to i ve věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 17 T 97/2010. Uvedl, že toliko spolu se svědkem T. P. přecedil usazené zbytky již uvařeného pervitinu, a v žádném případě se tak nejednalo o výrobu této látky. Soud nevzal v úvahu výpověď svědka J. D., která svědčila v jeho prospěch. Pro závěr o jeho nevině pak svědčí i výpověď svědka F. M. a dále odborné vyjádření z odvětví chemie v trestní věci vedené pod sp. zn. 17 T 97/2010. Obviněný je přesvědčen, že obžaloba nepředložila jediný spolehlivý důkaz, že by k výrobě pervitinu v daných prostorách skutečně docházelo, neboť žádné náčiní, či pomůcky na jeho výrobu nalezeny nebyly. Nebylo ani prokázáno, ale ani prokazováno, jakým způsobem a z jakých surovin vůbec mělo k výrobě pervitinu docházet. Nebyla prokázána ani četnost výroby, či množství předpokládané vyrobené látky. Do předmětných nebytových prostor měla dle výpovědí svědků přístup řada jiných lidí než jenom obviněný, či vyslechnutí svědkové, soud se však spokojil toliko s nevěrohodnou výpovědí svědka T. P. a dále se nezabýval otázkou, zda se vůbec v uvedených prostorách pervitin vyráběl a zda jej nevyráběl někdo jiný než obviněný. Obviněný se proto domnívá, že soud nesprávně právně posoudil skutek, když jej považoval za trestný čin, byť nenaplnil znaky skutkové podstaty daného přečinu. Na závěr obviněný uvedl, že mu nebyl poskytnut dostatek času na přípravu k jednání o odvolání u Krajského soudu v Praze, čímž byla porušena jeho základní práva.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 11 To 529/2010, zrušil, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 17 T 131/2010, a věc vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě, aby sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby v plném rozsahu.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky , které jej obdrželo dne 7. 4. 2011. Dne 27. 4. 2011 byl Nejvyššímu soudu doručen přípis ze dne 26. 4. 2011, v němž Nejvyšší státní zastupitelství oznámilo, že se k dané věci nebude věcně vyjadřovat. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. W. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění.
Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (především námitky směřující ke zpochybnění věrohodnosti svědecké výpovědi T. P., kterou obviněný označil za účelovou a značně nevěrohodnou; dále jeho vlastní výpovědi učiněné bezprostředně po jeho zadržení na policii, kdy namítl, že soud neměl s ohledem na skutečnost, že byl obviněný pod vlivem drog, z této výpovědi vycházet; s tím související námitka, že byla-li tato výpověď použita, měl být proveden znalecký posudek týkající se možného vlivu omamných a psychotropních látek na jeho osobu v době učinění výpovědi, což učiněno nebylo; námitka, že soud nebral v úvahu výpověď svědka J. D., resp. že označil jeho výpověď za nevěrohodnou, a též obsah výpovědi svědka F. M.) a vadná skutková zjištění (námitka, že provedenými důkazy ve věci není prokázáno, že by se předmětné trestné činnosti dopustil; námitka, že do dílny v Ch. měla přístup řada jiných lidí než obviněný a svědkové; námitka, že nebylo prokázáno, že by se v předmětných prostorách pervitin vyráběl, z jakých surovin měl být vyráběn, že by jej vyráběl obviněný a dále námitka směřující vůči zjištěnému množství předpokládané vyrobené látky a četnosti její výroby), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný uvádí, že těsně před svým zadržením se poměrně zásadním způsobem pohádal se svojí družkou a z toho důvodu si vzal mnohem větší dávku pervitinu, než si bral obvykle, místo dávky 100 mg si tentokrát vzal zhruba půl gramu, což je i na osobu užívající delší dobu pervitin značné množství, a tedy byl při své výpovědi, kterou učinil na policii pod vlivem této látky; dále pak, že se jemu za vinu kladeného jednání nedopustil, resp. že spolu se svědkem T. P. „ vytřepával zbytky, což znamená, že jsme pouze přecedili usazené zbytky již uvařeného pervitinu a použili je pro svou potřebu, v žádném případě se tedy nejednalo o výrobu této látky “; námitky, v rámci nichž uvádí, že se ze strany svědka T. P. jedná o účelové svědectví, kdy se svědek sám chce vyhnout trestnímu stíhání, neboť mu dlužil peníze a až do zadržení obviněného se před ním skrýval, neboť se obával, že obviněnému bude muset peníze vrátit; námitka, že znalost procesu výroby pervitinu je mu známa toliko proto, že se již dříve setkal s jeho výrobou u jiných osob; námitka, že do předmětných prostor dílny v Ch. měly přístup i jiné osoby než obviněný a svědkové a pervitin mohl být vyráběn někým jiným). Z uvedených skutkových (procesních) výhrad pak vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. W. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Procesní námitkou je též námitka, že obviněnému nebyl poskytnut dostatek času na přípravu k jednání o odvolání u Krajského soudu v Praze. Nutno podotknout, že i kdyby tato námitka byla přípustnou v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jedná se o námitku neopodstatněnou, neboť obviněnému bylo předvolání k řízení o odvolání doručeno dne 6. 1. 2011 (doručenka na č. l. 95) a jednání samotné bylo nařízeno (a taktéž proběhlo) na 13. 1. 2011. Pětidenní lhůta od doručení předvolání tak byla zachována.
K námitce, v rámci níž obviněný namítl, že v době výslechu byl pod vlivem návykových látek, a proto nelze z této výpovědi vycházet, se vyjádřil již odvolací soud. Odvolací soud uvedl, že „ jestliže odvolatel namítá svoji nezpůsobilost k výpovědi na policii, protože byl ovlivněn pervitinem, je namístě takovou námitku odmítnout. On sám před výslechem popřel, že by byl pod vlivem drog a byl mu poskytnut i dostatečný časový prostor k poradě s přítomnou obhájkyní. Výpověď samotná je pak dostatečně podrobná a logicky uspořádaná, vyjádření v ní zachycená neodpovídají jeho tvrzení o předchozím požití silné dávky pervitinu (to vše vyplývá z předmětného protokolu o výslechu obviněného). Je rovněž vysoce nepravděpodobné, že by obhájkyně nedohlédla ani na dodržení práv odvolatele v tom, smyslu, aby si on sám obsah protokolu přečetl nebo mu byl přečten “ (str. 2 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Dané skutečnosti odpovídají záznamu vlastního výslechu obviněného ze dne 5. 7. 2010 (č. l. 13), ze kterého se podává, že obviněný v rámci svého vyjádření uvedl „ nejsem na drogách závislý “ a „ nejsem pod vlivem návykové látky “, stejně tak, že „ před započetím výslechu mi byla ponechána dostatečná doba na konsultaci s mou obhájkyní Mgr. Ciprysovou “. Na č. l. 14 je pak zaznamenáno, že obviněnému byl protokol hlasitě diktován a obviněný s jeho obsahem souhlasí, což taktéž stvrdil svým podpisem.
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy . Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Mladé Boleslavi, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy.
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění odvolacího soudu vyplývá, že odvolací soud odkázal a plně se ztotožnil s odůvodněním rozsudku soudu nalézacího, kterýžto řádně odůvodnil, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s prvotní výpovědí s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.
Obviněný sice vznesl námitku, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, kdy uvedl, že soud nesprávně právně posoudil daný skutek, když jej považoval za trestný čin, kteroužto lze formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, nicméně námitka obviněným vznesená je založena na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, a je tedy čistou spekulací. Obviněný totiž nevznáší žádné konkrétní hmotně právní námitky, ze kterých by měla vyplývat existence možného rozporu mezi skutkem zjištěným soudy nižších stupňů a jeho právním posouzením. Taková námitka pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost. Obviněný v rámci dovolání nenamítl, že popis skutku, tak jak je uveden ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, není podřaditelný pod skutkovou podstatu trestného činu, jímž byl uznán vinným. Je naopak evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem prvního (a potažmo i druhého) stupně, žádnou konkrétní hmotně právní námitku neuplatnil a ve skutečnosti uplatnil pouze námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a až následně z jím prosazované změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil. S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, došel k závěru, že obviněným v této části podané dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno v daném bodě přiznat jakékoliv opodstatnění.
Obviněný uplatnil taktéž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , který uplatnil v jeho druhé variantě, kterážto spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoli byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Jde-li o tuto alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., Nejvyšší soud vycházeje z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí konstatovat, že s touto částí dovolání se vypořádal přímo v rámci výše zmíněných dovolacích důvodů a nezbývá mu nic jiného, než na tato odůvodnění odkázat.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného M. W. odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata