ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.529.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 529/2011-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. května 2011 o dovolání podaném JUDr. Alfrédem Šrámkem obhájcem obv. R. U. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 728/2009 ze dne 19. listopadu 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 276/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 71 T 276/2001 ze dne 27. srpna 2009 byl obv. R. U. (dále jen dovolatel) shledán vinným trestným činem podvodu dílem dokonaným dle §250 odst. 1 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), dílem nedokonaným ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 k §250 odst. 1 tr. zák., spáchaným formou pomoci dle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání obhájce obviněného R. U. proti výše citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 3 T 728/2009 ze dne 19. listopadu 2009 tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil v celém rozsahu a v souladu s §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že shledal dovolatele vinným trestným činem podvodu dílem dokonaným dle §250 odst. 1 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), dílem nedokonaným ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 k §250 odst. 1 tr. zák., spáchaným formou pomoci dle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
Proti výše uvedenému rozsudku podal obhájce obv. R. U. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto mimořádného opravného prostředku odkázal na obsah výpovědi dovolatele z přípravného řízení, ze které vyplynulo, že o obsahu balíků nic nevěděl, s tím, že obecnými soudy nebyl relevantně zjištěn skutkový stav věci a ani nebylo prokázáno, že se trestného činu podvodu dopustil a že bylo jeho úmyslem podílet se na trestné činnosti. Poukázal na skutečnost, že o obsahu balíků nic nevěděl a pouze z toho, že mu byla vyplacena odměna, nelze usuzovat, že si byl vědom, že hodnota balíku neodpovídá částce, kterou za ni adresát zaplatil, stejně jako mu nebyl znám účel, za jakým byly balíky odesílány, tudíž nemohl vědět, že jsou odesílány za účelem podvodného vylákání peněz od adresátů a nevěděl ani o inzerátech v časopisu A. Uzavřel, že z výše uvedených důvodů se proto nemohl dopustit jemu přisuzovaného trestného činu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2009 č. j. 3 To 728/2009-189 v plném rozsahu zrušil.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolatel brojí v zásadě toliko proti skutkovým zjištěním soudu, akcentuje skutková zjištění jiná a z nich dovozuje nedostatek subjektivní stránky trestného činu. Tímto znakem skutkové podstaty se ovšem odvolací soud zabýval v dostatečné míře a na jeho závěry vyjádřené na str. 7 napadeného rozhodnutí je možno dle vyjádření státního zástupce zcela odkázat. Zdůraznil, že dovolatel si byl vědom, že působí ve prospěch jemu neznámých osob, které ho oslovily jako žebráka před kostelem a získaly pro své cíle, a dobře věděl, že zastává pozici nastrčené figury, tzv. „bílého koně“, jehož úkolem je zastírat identitu a místo pobytu dalších pachatelů podvodné trestné činnosti, s tím, že forma kriminality praktikovaná dovolatelem je tak notoricky známá, že nemohl mít pochybnosti o skutečné podstatě svého počínání, které je popsáno ve výroku napadeného rozsudku. Státní zástupce však uvedl, že pochybnosti vzbuzuje právní posouzení skutku soudem druhého stupně, pokud v něm spatřovaly účastenství dovolatele ve formě pomoci na trestném činu podvodu páchaném jinými, orgánům činným v trestním řízení neznámými osobami. Z popisu skutku naopak dle státního zástupce plyne, že to byl přímo dovolatel, kdo přebíral připravené podvodné zásilky od těchto osob, rozesílal je podváděným zákazníkům, inkasoval od nich platby a ty oproti odměně předával dalším pachatelům. Vyjádřil tak přesvědčení, podíl dovolatele na trestné činnosti byl zcela podstatný, bez jeho aktivního podílu (poskytnutím adresy svého P.O. Boxu, který za tím účelem zřídil, rozesíláním zásilek, inkasem plateb a jejich předáváním dalším pachatelům) by se předmětná trestná činnost vůbec nerealizovala, takže se z jeho strany zcela nepochybně jednalo nikoli o pomoc, nýbrž o spolupachatelství trestného činu. Uzavřel ovšem, že vzhledem k tomu, že dovolání podal pouze obhájce za obviněného, který je stíhán jako uprchlý, a nikoli nejvyšší státní zástupce, není možno nesprávné právní posouzení skutku napravit, neboť změna v právním posouzení by vyzněla v neprospěch obviněného. Shrnul tedy, že výhrady uplatněné dovolatelem není možno mít za důvodné a s ohledem na skutečnosti uvedené výše navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl , protože je zjevně neopodstatněné. Vyjádřil dále souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Námitky, které dovolatel uplatnil ve svém podání, tak lze s větší mírou tolerance podřadit pod dovolatelem deklarovaný dovolací důvod, když jejich prostřednictvím dovolatel namítl absenci subjektivní stránky jemu přisuzovaného trestného činu podvodu, avšak současně se jedná o námitky zjevně neopodstatněné.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Pokusem trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. se rozumí jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Z ustanovení §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. vyplývá, že pomocníkem trestného činu je ten, kdo poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu.
Jak vyplynulo z provedeného dokazování, dovolatel, jako žebrák před kostelem, byl kontaktován neznámými muži, kteří poté, co se ujistili, že má živnostenské oprávnění, mu poskytli prostředky k založení P. O. BOXu, pomocí něhož odesílal balíky, které neobsahovaly zboží, které si poškození (svědci M., F., P., Ř., B. a další) na základě inzerátu uveřejněných v inzertním časopise objednali, ale obsahovaly zboží v hodnotě daleko nižší, než kterou poškození zaplatili (ti, kteří tyto balíky převzali) a byl to opět dovolatel, kdo inkasoval peníze, které tito poškození při převzetí balíku zaplatili. Jak vyplynulo z jeho výpovědi z přípravného řízení, bylo mu jedno, co v balících je, věděl o tom, že něco není v pořádku, jelikož jinak by si muži, kteří ho pro tuto činnost najali, posílali balíky sami, ale potřeboval peníze, tak s tím souhlasil.
Podle §4 písm. b) tr. zák. jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn, jedná se o úmysl nepřímý. Z výše uvedeného je více než zřejmé, že dovolatel věděl, že svým jednáním participuje na trestné činnosti a pro případ, že by tomu tak bylo, byl s tím srozuměn. Nelze než souhlasit se státním zástupcem, že je otázkou, zda by podíl dovolatele na této trestné činnosti nebylo příhodnější kvalifikovat jako spolupachatelství ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák., avšak s ohledem na zákaz reformace in peius mohou takovéto právní úvahy zůstat pouze v rovině teoretické.
Je tedy na místě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, když s právní kvalifikací dovolatelova jednání jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. nelze než souhlasit, otázkou zůstává jen míra účasti dovolatele na trestné činnosti, kterou však, jak již bylo uvedeno výše, s ohledem na skutečnost, že bylo podáno pouze dovolání ve prospěch R. U., nelze v rámci dovolacího řízení projednat.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr.ř.).
V Brně dne 11. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka