ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.83.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 83/2011 -76
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 4. května 2011 v neveřejném zasedání o dovolání, které podali obviněná M. B. , a obviněný J. M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 5 To 212/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 149/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. B. a J. M. odmítají .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. 4 T 149/2009 , byla obviněná M. B. uznána vinnou zločinem pojistného podvodu dle §210 odst. 1, odst. 5 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“), a obviněný J. M. uznán vinným zločinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku spáchaného formou účastenství dle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jichž se dopustili jednáním popsaném pod bodem I. rozsudku společně s obviněným Z. T., tím, že:
„ Z. T., M. B. a J. F. (jehož trestní řízení je vedeno samostatně), od dne 23. 7. 2006 do dne 19. 9. 2006 po vzájemné domluvě s cílem získat pro sebe finanční prospěch, zinscenovali dopravní nehodu se záměrem vyvolat pojistnou událost a uplatnit nárok na pojistné plnění, kdy dopravní nehoda se měla stát dne 23. 7. 2006 v 16:30 hodin na silnici I. třídy v katastru obce T., okr. K. dle výše uvedených účastníků tak, že M. B. jako řidička vozidla Škoda Superb 3U, začala před křižovatkou s účelovou komunikací brzdit, což udělal i za ní jedoucí J. F. jako řidič vozidla Audi A4,), ale Z. T. jako řidič vozidla Škoda Octavia, jedoucí za nimi již zabrzdit nestihl a narazil do vozidla Audi A4, které bylo odhozeno na před ním jedoucí vozidlo Škoda Superb, kdy všechna vozidla po nárazu najela na pravou stranu komunikace, kde došlo ke kontaktu se svodidly a s tím souvisejícímu poškození vozidel, ačkoliv dopravní nehoda se tak, jak ji popisují účastníci nestala,
přičemž v důsledku takto zinscenované dopravní nehody, na základě pojistné smlouvy uzavřené dne 26. 8. 2005 P. R. se spol. ČSOB Pojišťovna, a. s, a pojistné smlouvy uzavřené dne 4. 7. 2006 P. R. se spol. Česká pojišťovna, a. s, uplatnil J. F. dne 24. 8. 2006, resp. dnem doručení 19. 9. 2006, u ČSOB pojišťovny, a. s., odbor služeb klientům region B. se sídlem v B., K., prostřednictvím spol. Expert, s. r. o., na základě plné moci uzavřené dne 24. 8. 2006, nárok na pojistné plnění u škodní události za vozidlo Audi A4, ve výši 350.578,- Kč, které mu bylo vyplaceno, M. B. uplatnila dne 21. 8. 2006 u ČSOB pojišťovny a. s., odbor služeb klientům region B. se sídlem v B., K., prostřednictvím spol. Expert, s. r. o., na základě plné moci uzavřené dne 26. 7. 2006, nárok na pojistné plnění u škodní události za vozidlo Škoda Superb 3U, ve výši 235.596,- Kč, které jí bylo vyplaceno, Z. T. nahlásil telefonicky dne 4. 8. 2006 u České pojišťovny, a. s., nárok na pojistné plnění u škodní události za vozidlo Škoda Octavia, které bylo následně vyplaceno spol. P. Š. – A., a to ve výši 115.480,- Kč,
kdy J. M. jako technik spol. Expert, s. r. o., se sídlem O., V. Č. L. G, po vzájemné domluvě s J. F. a M. B., s cílem získat pro sebe finanční prospěch, zpracoval dne 26. 7. 2006 a 3. 8. 2006 zápis o poškození motorového vozidla a následnou kalkulaci škody vozidla Audi A4, u zinscenované dopravní nehody ze dne 23. 7. 2006, a to na základě plné moci uzavřené dne 24. 8. 2006 s J. F., ve kterých nárokoval u škodní události výměnu náhradních dílů u vozidla Audi A4: zadní nárazník, spoiler zadního nárazníku včetně držáků, krytů, uchycení a nosníku a dále koncového světla, které však poškozeny nebyly, nebo jejich poškození výměnu nevyžadovalo, a dále zpracoval ze stejné pozice dne 26. 7. 2006 a 3. 8. 2006 zápis o poškození motorového vozidla, výpočtový list a následnou kalkulaci škody ze dne 11. 8. 2006 vozidla Škoda Superb 3U, u zinscenované dopravní nehody ze dne 23. 7. 2006, a to na základě plné moci uzavřené dne 26. 7. 2006 s M. B., ve kterých nárokoval u škodní události výměnu náhradních dílů u vozidla Škoda Superb 3U, kryt předního nárazníku včetně držáků a nosníku, pravé přední světlo, rám přední masky, kryt zadního nárazníku včetně držáků a nosníku, zadní sklo, zadní svítilny a pravý přední bezpečnostní pás, které rovněž poškozeny nebyly, nebo jejich poškození výměnu celých dílů nevyžadovalo,
kdy shora popsaným společným jednáním Z. T., M. B. a J. F., za pomoci J. M., vznikla spol. ČSOB Pojišťovna, a. s., se sídlem P., M., škoda ve výši 586.174,- Kč a společným jednáním Za T., M. B. a J. F. vznikla dále spol. Česká pojišťovna, a. s., se sídlem P., S., škoda ve výši 115.480,- Kč, tedy škoda u obou poškozených v celkové výši 701.654,- Kč “.
Obviněný J. M. byl dále v bodě III. rozsudku shledán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného formou účastenství dle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustil společně se spoluobviněným P. K., tím, že „ P. K. od dne 12. 1. 2006 do dne 19. 1. 2006 s cílem získat pro sebe finanční prospěch, zinscenoval dopravní nehodu se záměrem vyvolat pojistnou událost a uplatnit nárok na pojistné plnění, kdy dopravní nehoda se měla stát dne 12. 1. 2006 na rampě mezi ulicemi V. a M. v O. – V. dle P. K. tak, že jako řidič vozidla Škoda Octavia, při přejezdu kolejí toto vozidlo neubrzdil a narazil do vozidla Audi A4 Quattro, které řídil I. H., ačkoliv dopravní nehoda se tak jak je popsána účastníky nestala, přičemž v důsledku této zinscenované dopravní nehody, na základě pojistné smlouvy uzavřené dne 26. 8. 2005 P. R., se spol. ČSOB Pojišťovna, a. s., uplatnil I. H. dne 19. 1. 2006 u ČSOB pojišťovny, a. s., odbor služeb klientům region B., se sídlem v B., K., prostřednictvím spol. Expert, s. r. o., na základě plné moci uzavřené dne 13. 1. 2006 nárok na pojistné plnění u škodní události za vozidlo Audi A4 Quattro, ve výši 48.073,- Kč, které bylo I. H. vyplaceno, kdy J. M. jako technik spol. Expert, s. r. o., se sídlem O., V. Č. L., po vzájemné domluvě s P. K. s cílem získat pro sebe finanční prospěch, zpracoval dne 13. 1. 2006 kalkulaci škody vozidla Audi A4 Quattro, u zinscenované dopravní nehody ze dne 12. 1. 2006, a to na základě plné moci uzavřené dne 13. 1. 2006 s I. H., ve kterých nárokoval u škodní události výměnu náhradních dílů u vozidla Audi A4 Quattro, a to zadní nárazník a zadní svítilny, které však poškozeny nebyly, nebo jejich poškození výměnu nevyžadovalo, kdy shora popsaným jednáním vznikla spol. ČSOB Pojišťovna, a. s., se sídlem P., M.,, škoda ve výši 48.073,- Kč “.
Za to byla obviněná M. B. odsouzena podle §210 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let.
Obviněný J. M. byl odsouzen podle §210 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Současně mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti v oblasti pojišťovnictví na dobu 5 (pěti) let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným M. B. a J. M., a obviněnému Z. T., uložena povinnost nahradit poškozené České pojišťovně, a. s., se sídlem P., S., škodu ve výši 115.480,- Kč, dále obviněnému Z. T. nahradit poškozené ČSOB Pojišťovně, a. s., se sídlem P., M., škodu ve výši 600.412,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená ČSOB Pojišťovna, a. s., se sídlem Pardubice, Masarykovo nám. 1458, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Současně bylo rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu obviněných Z. T., a P. K.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně podali všichni obvinění (Z. T., M. B., P. K., J. M.) odvolání, která směřovali do všech výroků rozsudku. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 5 To 212/2010, a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněných Z. T., M. B. a J. M. zrušil u obviněného Z. T. ve výroku o vině pod bodem I. a dále ve výroku o uloženém trestu a náhradě škody, u obviněné M. B. v celém rozsahu a u obviněného J. M. ve výroku o vině pod bodem I., a dále ve výroku o uloženém trestu a náhradě škody. Podle §229 odst. 3 písm. b) tr. ř. rozhodl Krajský soud v Brně nově tak, že obviněné Z. T. a J. M. uznal vinnými zločinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a obviněnou M. B. uznal vinnou zločinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, jichž se dopustili tím, že:
„ Z. T., M. B. a J. F. (jehož trestní řízení je vedeno samostatně), od dne 23. 7. 2006 do dne 19. 9. 2006 po vzájemné domluvě s cílem získat pro sebe finanční prospěch, zinscenovali dopravní nehodu se záměrem vyvolat pojistnou událost a uplatnit nárok na pojistné plnění, kdy dopravní nehoda se měla stát dne 23. 7. 2006 v 16:30 hodin na silnici I. třídy v katastru obce T., okr. K. dle výše uvedených účastníků tak, že M. B. jako řidička vozidla Škoda Superb 3U, začala před křižovatkou s účelovou komunikací brzdit, což udělal i za ní jedoucí J. F. jako řidič vozidla Audi A4, ale Z. T. jako řidič vozidla Škoda Octavia, jedoucí za nimi již zabrzdit nestihl a narazil do vozidla Audi A4, které bylo odhozeno na před ním jedoucí vozidlo Škoda Superb, kdy všechna vozidla po nárazu najela na pravou stranu komunikace, kde došlo ke kontaktu se svodidly a s tím souvisejícímu poškození vozidel, ačkoliv dopravní nehoda se tak, jak ji popisují účastníci nestala,
přičemž v důsledku takto zinscenované dopravní nehody, na základě pojistné smlouvy uzavřené dne 26. 8. 2005 P. R. se spol. ČSOB Pojišťovna, a. s., a pojistné smlouvy uzavřené dne 4. 7. 2006 P. R. se spol. Česká pojišťovna, a. s., uplatnil J. F. dne 24. 8. 2006, resp. dnem doručení 19. 9. 2006, u ČSOB pojišťovny, a. s., odbor služeb klientům region B. se sídlem v B., K., prostřednictvím spol. Expert, s. r. o., na základě plné moci uzavřené dne 24. 8. 2006, nárok na pojistné plnění u škodní události za vozidlo Audi A4, ve výši 350.578,- Kč, které mu bylo vyplaceno, M. B. uplatnila dne 21. 8. 2006 u ČSOB pojišťovny, a. s., odbor služeb klientům region B., se sídlem v B., K., prostřednictvím spol. Expert, s. r. o., na základě plné moci uzavřené dne 26. 7. 2006, nárok na pojistné plnění u škodní události za vozidlo Škoda Superb 3U, ve výši 235.596,- Kč, které jí bylo vyplaceno, Z. T. nahlásil telefonicky dne 4. 8. 2006 u České pojišťovny, a. s., nárok na pojistné plnění u škodní události za vozidlo Škoda Octavia, které bylo následně vyplaceno spol. P. Š. – A., a to ve výši 115.480,- Kč,
kdy J. M. jako technik spol. Expert, s. r. o., se sídlem O., V. Č. L., po vzájemné domluvě s J. F. a M. B., s cílem získat pro sebe finanční prospěch, zpracoval dne 26. 7. 2006 a 3. 8. 2006 zápis o poškození motorového vozidla a následnou kalkulaci škody vozidla Audi A4, u zinscenované dopravní nehody ze dne 23. 7. 2006, a to na základě plné moci uzavřené dne 24. 8. 2006 s J. F., ve kterých nárokoval u škodní události výměnu náhradních dílů u vozidla Audi A4: zadní nárazník, spoiler zadního nárazníku včetně držáků, krytů, uchycení a nosníku a dále koncového světla, které však poškozeny nebyly, nebo jejich poškození výměnu nevyžadovalo, a dále zpracoval ze stejné pozice dne 26. 7. 2006 a 3. 8. 2006 zápis o poškození motorového vozidla, výpočtový list a následnou kalkulaci škody ze dne 11. 8. 2006 vozidla Škoda Superb 3U, u zinscenované dopravní nehody ze dne 23. 7. 2006, a to na základě plné moci uzavřené dne 26. 7. 2006 s M. B., ve kterých nárokoval u škodní události výměnu náhradních dílů u vozidla Škoda Superb 3U, kryt předního nárazníku včetně držáků a nosníku, pravé přední světlo, rám přední masky, kryt zadního nárazníku včetně držáků a nosníku, zadní sklo, zadní svítilny a pravý přední bezpečnostní pás, které rovněž poškozeny nebyly, nebo jejich poškození výměnu celých dílů nevyžadovalo,
kdy shora popsaným společným jednáním M. B. a J. F., za pomoci Z. T. a J. M., vznikla spol. ČSOB Pojišťovna, a. s., se sídlem P., M., škoda ve výši 586.174,- Kč a společným jednáním Z. T., M. B. a J. F. vznikla dále spol. Česká pojišťovna, a. s., se sídlem P., S., škoda ve výši 115.480,- Kč, tedy škoda u obou poškozených v celkové výši 701.654,- Kč “.
Za to byla obviněná M. B. odsouzena podle §210 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let.
Obviněný J. M. byl za toto jednání a jednání pod bodem III. napadeného rozsudku (jehož výrok o vině zůstal nezměněn) odsouzen podle §210 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Současně mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti v oblasti pojišťovnictví na dobu 5 (pěti) let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným Z. T., M. B. a J. M. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené České pojišťovně, a. s., se sídlem P., S., škodu ve výši 115.480,- Kč, a obviněnému Z. T. nahradit poškozené ČSOB Pojišťovně, a. s., se sídlem P., M., 1458, škodu ve výši 600.412,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená ČSOB Pojišťovna, a. s., se sídlem P., M., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání obviněného P. K. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali obvinění M. B. a J. M. prostřednictvím svého obhájce samostatná dovolání .
Obviněná M. B. opřela své dovolání (č. l. 1402 – 1410) o výslovně uvedené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g), k) tr. ř . Úvodem uvedla, že rozhodnutí Krajského soudu v Brně je věcně nesprávné, neboť nebyl zjištěn ani proveden jeden jediný důkaz, který by přesvědčivým způsobem, bez jakýchkoliv pochybností, obvinění vznesená obžalobou podpořil či stvrdil. Důkazy předložené pro vyvrácení její viny soud účelově vyložil v její neprospěch a současně neprovedl jí navržené důkazy. Poukázala též na nedostatečné závěry znaleckých posudků, především pak znalecký posudek Ing. Meduny, který označila za nepřijatelný. Odborné vyjádření zástupce společnosti Porsche Inter Auto CZ, s. r. o., pak označila za povrchní a obecné povahy, bez vztahu na konkrétní vozidla, jež byla účastna dopravní nehody a u nichž došlo k aktivaci airbagu. Namítla, že oba tyto důkazy jsou bez jakéhokoliv vztahu k podstatě obvinění.
Obviněná následně své námitky ve vztahu k jednotlivým závěrům Krajského soudu v Brně blíže rozvedla. S odkazem na judikaturu (především Nejvyššího soudu České republiky) namítla, že celé trestní stíhání je od samého začátku postiženo vadou spočívající v absenci popisu jednání (subjektivní stránky), kterým měla hrubě a zkresleně uvádět informace, a jaké, v souvislosti se vzneseným nárokem na pojistné plnění vůči pojišťovně. Orgány činné v trestním řízení tvrdí, že zinscenovala dopravní nehodu, ale už neuvádějí jak. Uvedla, že neví, jaký byl obsah vzneseného nároku vůči pojišťovně, neboť k zastupování ve všech záležitostech s dopravní nehodou ze dne 23. 7. 2006 souvisejících udělila plnou moc k zastupování firmě Expert, s. r. o. Absencí řádného sdělení jí nebyla zajištěna možnost řádného uplatnění jejího práva na obhajobu. Za další vadu řízení označila rozhodnutí soudu prvního stupně o vyloučení věci obžalovaného F. k samostatnému projednání, kdy je přesvědčena, že nebyly dány zákonné podmínky pro tento postup. V důsledku tohoto rozhodnutí bylo odmítnuto provedení důkazu, konkrétně přečtení svědecké výpovědi svědka T. a svědecké výpovědi její osoby učiněných ve věci obžalovaného F., což shledala zásadním porušením práva na obhajobu a spravedlivý proces a libovůli ze strany soudu. Dále namítla, že soudy neprovedly jí navržené důkazy na podporu jejích tvrzení, konkrétně pak revizi znaleckého posudku, maje za to, že zde existuje diametrální rozdíl v závěrech znaleckého posudku Ing. Meduny na straně jedné a odborného vyjádření znalce RNDr. Skácela na straně druhé, kdy současně označila znalecký posudek Ing. Meduny za obsahující nepravdivé údaje, kdy znalec zamlčel i další podstatné údaje. Současně nebylo přečteno celé odborné vyjádření znalce RNDr. Skácela, ale toliko jeho závěr, což způsobilo, že soud neměl dostatek potřebných informací k vysvětlení závěrů, ke kterým tento znalec dospěl. Pochybení soudu kulminovalo u druhého veřejného zasedání v pořadí, kdy po změně v obsazení senátu nebyl nový člen seznámen ani se závěry odborného vyjádření znalce RNDr. Skácela a pochopitelně ani s ostatními důkazy. Senát Krajského soudu v Brně proto rozhodoval o věci, aniž o existenci důkazů měl povědomí. Dále namítla, že nebyl vzat v potaz navržený důkaz shlédnutím originálu fotodokumentace provedené Policií ČR. Obviněná brojí proti závěru, že dopravní nehodu zinscenovala, resp. že nebyla dostatečně prověřena její obhajoba, ač to bylo zákonnou povinností soudu, a účelově bylo toliko odkázáno na znalecký posudek Ing. Meduny. Obviněná je přesvědčena, že bylo povinností soudu důsledně reagovat na jí navržené důkazní návrhy. Pokud těmto návrhům nevyhověl, bylo jeho povinností podrobně vyložit, z jakých důvodů tak učinil. Zde se opírá o rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 74/06, IV. ÚS 802/02. V daném případě Krajský soud v Brně v podstatě ve svém rozhodnutí nijak blíže nevyložil, ač to bylo jeho povinností, z jakých důvodů tyto důkazy zamítl či odmítl provést. A pokud některé odmítnutí zdůvodnil, je takové odůvodnění nesprávné. Zatížil tak své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných předpisů, ale současně postupoval v rozporu se zásadami spravedlivého procesu a zásadou in dubio pro reo. Obviněná vyslovila přesvědčení, že soudy takto postupovaly, neboť je zde důkazní nouze potvrzující její vinu na pojistném podvodu či o ní svědčící. Oba rozsudky jsou dle jejího názoru postaveny na domněnkách a hypotézách a pohybují se v úrovni spekulací, dohadů a pravděpodobností.
Obviněná dále uplatnila námitku spočívající v tom, že soud prvního stupně ignoroval obecně závazný princip, to jest, že nároky pojišťovny není namístě vyřizovat v režimu trestního práva, ale ve sféře práva civilního, a brojí proti tvrzení odvolacího soudu, že pro tento postup nebyly splněny podmínky ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. Uvedla, že pojišťovna akceptovala podklady dodané jí firmou Expert, s. r. o., nikoli jí samotnou, a pojistné plnění poskytla, aby po třech letech podala trestní oznámení. Obviněná zdůraznila, že žije řádným životem, stará se o dvě nezletilé děti a nemá žádné záznamy v trestním rejstříku. Pokud pojišťovna dospěla k závěru, že je poškozena, měla možnost se domáhat svého nároku v civilním řízení podáním žaloby o vydání bezdůvodného obohacení. Obviněná dále v rámci dovolání uvedla jmenovitě důkazy, o nichž se domnívá, že obvinění z pojistného podvodu vylučují. Konkrétně se jedná o protokol o dopravní nehodě ze dne 23. 7. 2006 vypracovaný Policií ČR, důkaz spisem Magistrátu města Havířova obsahujícím zejména rozhodnutí o vině T. na předmětné dopravní nehodě ze dne 23. července 2006, důkaz výpovědí svědka - policisty P., který zasahoval u dopravní nehody dne 23. 7. 2006, a dalších policistů, kteří prováděli prošetření této dopravní nehody, důkaz potvrzením Policie ČR v Karviné ze dne 21. 12. 2009 obsahující informaci o tom, že k jiné dopravní nehodě nedošlo, důkaz svědeckých výpovědí pracovníků pojišťovny, kteří podrobně popsali trojstupňové kontrolní řízení, na základě kterého pak došlo k výplatě pojistného plnění. Obviněná odvolacímu soudu vytýká, že účelově pominul skutečnosti vyplývající ze svědeckých výpovědí policistů, kteří v rámci neodkladných a neopakovatelných úkonů provedli řádné ohledání místa dopravní nehody, v důsledku čehož konstatovali, že k nehodě došlo a na základě důkazů svědčících o místu dopravní nehody, jakož i o jejím vzniku byl zpracován podrobný protokol a vyšetřování této nehody bylo ukončeno ve správním řízení. Další výtku pak obviněná směřovala k „ignoranci“ rozhodnutí Magistrátu města Havířova, který ve správním řízení v dané věci rozhodoval a vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, o němž neměl žádné pochybnosti jak pokud jde o okolnosti vzniku dopravní nehody tak i o viníku této dopravní nehody.
Na základě výše uvedených námitek obviněná M. B. navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 5 To 212/2010, zrušil a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný J. M. uplatnil v rámci dovolání (1412 - 1415) dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g), k) tr. ř .
Obviněný vyslovil přesvědčení, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou nepřezkoumatelnosti, neboť celé trestní stíhání je od samého začátku postiženo vadou spočívající v absenci popisu jednání (subjektivní stránky), kterým měl usnadnit spoluobviněné M. B. spáchání trestného činu pojistného podvodu. Absencí řádného sdělení obvinění, následně absencí popisu jednání v obžalobě a potažmo v napadeném rozsudku Krajského soudu v Brně, mu nebyla zajištěna možnost řádného uplatnění jeho práva na obhajobu. Soudy doposud nezjistily, jaký konkrétně nepravdivý a hrubě zkreslený údaj při uplatnění práva na plnění z pojištění spoluobviněná M. B. uvedla, stejně tak, jakým konkrétním jednáním měl M. B. usnadnit spáchání tohoto trestného činu. Zdůraznil, že Krajský soud v Brně neodkázal ani na jednu z možných variant uvedených v demonstrativním výčtu ustanovení §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Uvedl, že pro firmu Expert, s. r. o., pracoval jako externí pracovník na základě předchozí písemné dohody, a v projednávaném případě za tuto firmu v rámci uplatnění nároku na pojistné plnění předložil pojišťovně jím provedenou fotodokumentaci poškozených vozidel, nicméně ostatní podklady, zejména pak kalkulaci škody či návrh firmy Expert, s. r. o., spočívající v tom, zda ten který poškozený díl je navržen na výměnu či opravu, nebo zápis o prohlídce poškozeného vozidla, pojišťovně zasílal některý jiný pracovník firmy Expert, s. r. o., nikoliv obviněný.
Obviněný odvolacímu soudu vytkl, že tento se vůbec nezabýval odvolacími námitkami, čímž zůstal obžalobou nevyvrácen fakt, že to, co vyfotil na poškozených vozidlech, a to, co vyhodnotil jako nutnou, z důvodů bezpečnostních, výměnu toho kterého náhradního dílu, mělo být vzato v úvahu při zjišťování jak objektivní, tak subjektivní stránky vytýkaného trestného činu. Nadále trvá na tom, že provedené fotografie zachycují poškozená vozidla a provedené ohledání těchto poškozených vozidel odráží jejich skutečné poškození a současně jsou jím navržené výměny náhradních dílů správné. Obviněný dále vytkl odvolacímu soudu vyhodnocení námitky spočívající v tom, že soud prvního stupně vyloučil věc ve věci obžalovaného F. k samostatnému projednání a rozhodnutí. Je přesvědčen, že pokud se odvolací soud ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, pak k důkazům měl přečíst svědeckou výpověď spoluobviněné M. B. učiněnou v trestní věci obžalovaného F. a dále v této věci vyslechnout pana F. jako svědka. Neprovedení důkazu je porušením jeho práva na obhajobu, stejně jako odmítnutí důkazního návrhu v podobě vypracování revizního znaleckého posudku. Vyhodnocení znaleckého posudku Ing. Meduny považuje za projev účelovosti v postupu soudu či projev stranění obžalobě. Vytýká nesrovnalosti ve vztahu k odbornému vyjádření RNDr. Skácela a poukazuje na skutečnost, že jeho odborné vyjádření nebylo u soudu celé přečteno. Stejně jako spoluobviněná M. B. i obviněný uvádí, že při změně senátu nový člen nebyl seznámen ani se závěry tohoto odborného vyjádření ani s ostatními důkazy již provedenými, a žádné dokazování či připomenutí důkazů se neprovádělo. Obviněný dále namítl, že ani odvolací soud nenalezl žádný důkaz prokazující údajnou domluvu mezi ním, panem F. a spoluobviněnou M. B., kdy opětovně zdůraznil, že žádnou dohodu s těmito osobami neuzavíral a na ničem nekalém se s nimi nedomlouval, a stejně tak odvolací soud nedokázal nalézt důkaz o tom, že vozidla, která obviněný prohlédl a vyfotil, nebyla poškozena. Závěrem uvedl, že se v podrobnostech připojuje k dovolání podanému spoluobviněnou M. B.
Na základě výše uvedeného obviněný J. M. navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 5 To 212/2010, zrušil a Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněné M. B. se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že ačkoli je dovolání podáno s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) a k) tr. ř., obviněná k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. d) a k) tr. ř. ničeho konkrétního neuvádí, a proto k těmto dovolacím důvodům nelze přihlížet. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak státní zástupce uvedl, že převážná část uplatněných námitek směřuje proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění a dále proti údajným vadám procesního charakteru, které však uplatněnému dovolacímu důvodu (ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř.) neodpovídají. Navíc je možné konstatovat, že tyto námitky jsou jen opakováním námitek uplatněných již v odvolání, s nimiž se odvolací soud bezezbytku vypořádal. Část námitek směřujících do odůvodnění rozsudku shledal s odkazem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. nepřípustnou. Státní zástupce uvedl, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá toliko námitka nedostatečného popisu skutku ve skutkové větě, používajícího termín „zinscenování“, aniž by soud současně podrobně rozvedl, v jakém konkrétním jednání toto „zinscenování“ spočívalo a dále námitka porušení §12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť nároky pojišťovny není namístě řešit normami trestního práva. Tyto námitky však shledal neopodstatněnými. Popis skutku považuje za dostatečný, neboť termín „zinscenování“ je synonymem pro umělé vytvoření a plně vystihuje stav, kdy byla uměle vytvořena situace působící dojmem reálné dopravní nehody. K druhé relevantně uplatněné námitce státní zástupce uvedl, že podmínky §12 odst. 2 tr. zákoníku splněny byly. Obě na věci zúčastněné pojišťovny byly „běžnými“ oběťmi pojišťovacího podvodu a pokud by takové delikty, jako v nyní dovolávané věci, neměly být řešeny prostřednictvím trestního práva, postrádalo by ustanovení §210 tr. zákoníku smysl.
Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné M. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Při kontrole spisu bylo zjištěno, že dovolání obviněného J. M. nebylo zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření. Toto bylo učiněno Nejvyšším soudem dne 17. 2. 2011. K dnešnímu dni však dovolací soud vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., neobdržel. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 5 To 212/2010, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest. Obvinění jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněnými uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou M. B. a obviněným J. M. vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g), k) tr. ř.
Obviněná M. B. a obviněný J. M. shodně uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) a k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d), g) a k) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
d) byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Ze zákonné formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je patrné, že nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze hlavní líčení nebo veřejné zasedání konat bez osobní účasti. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Trestní řád stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení před soudem prvního stupně a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání odvolacího soudu. Zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání odvolacího soudu tak rigorózně stanoveny nejsou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. října 2002, sp. zn. 5 Tdo 749/2002).
Obviněná M. B. a shodně i obviněný J. M. však uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nijak blíže neodůvodnili. Z textu podaných dovolání nevyplývá, v čem mělo spočívat porušení ustanovení o přítomnosti obviněných u hlavního líčení či u veřejného zasedání.
Stejně tak obvinění nijak blíže neodůvodnili ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. , kterýžto lze uplatnit v případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obvinění se sice zmíněného dovolacího důvodu dovolávají, avšak neuvádí, který výrok v rozhodnutí chybí nebo je neúplný. Lze se domnívat, že obviněná M. B. měla na mysli námitku proti nedostatečnému popisu svého jednání, označeného ve skutkové větě jako „zinscenování“. Takováto námitka však uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá.
Nejvyšší soud v daných souvislostech ještě poznamenává, že takto uplatněné dovolací námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost, neboť není možné, aby Nejvyšší soud sám aktivně dovozoval, z jakých konkrétních důvodů obvinění předmětné rozhodnutí napadají. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obvinění přímo uvedli, jaké vady rozhodnutí vytýkají. S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší soud těmito uplatněnými důvody nezabýval.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obou obviněných směřují částečně do oblasti skutkových zjištění.
Obviněná M. B. prostřednictvím uplatněných námitek vytýká nesprávné hodnocení důkazů (především znaleckého posudku Ing. Meduny, který označila za nepravdivé informace obsahující a neúplný; námitka, že u prvního veřejného zasedání k důkazům nebylo přečteno celé odborné vyjádření vypracované znalcem RNDr. Skácelem, ale toliko jeho závěr, což poskytlo zkreslující informace; námitka odmítnutí provedení jí navrhovaných důkazů, především pak revizního znaleckého posudku a fotodokumentace z místa dopravní nehody, odmítnutí slyšení obviněného F. a odmítnutí přečtení svědeckých výpovědí svědků T. a její, které byly učiněny v trestní věci obviněného F.) a vadná skutková zjištění (obecná námitka, že skutkový stav, tak, jak byl zjištěn, neodpovídá skutečnosti; námitka, že se jí za vinu kladeného jednání nedopustila a že nebyla dostatečně prověřena její obhajoba), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (námitka, že nebyl zjištěn ani proveden jediný důkaz, který by přesvědčivým způsobem, bez jakýchkoliv pochybností obvinění vznesená obžalobou podpořil či stvrdil, resp. že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají; námitka, že znalecký posudek Ing. Meduny obsahuje nepravdivé údaje a znalec zamlčel zásadní informace důležité pro rozhodnutí ve věci) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněná uvedla, že se jí za vinu kladeného jednání nedopustila a že z důkazů, které blíže v podaném dovolání rozvedla, spolu s odborným vyjádřením znalce RNDr. Skácela lze bez jakýchkoliv pochybností dojít k závěru, že k dopravní nehodě tří aut dne 23. 7. 2006 skutečně došlo a potažmo ke střetu vozidel se svodidly a že v důsledku této dopravní nehody došlo k poškození těchto vozidel v takovém rozsahu, jak bylo zjištěno a zadokumentováno Policií České republiky, Magistrátem města H. a posléze pojišťovnou, která navíc pojistné plnění vyplatila; a dále námitka, že to nebyla obviněná, ale firma Expert, s. r. o., která na základě jí udělené plné moci dodala podklady pro uplatnění pojistného plnění, o jejichž obsahu neměla obviněná žádnou znalost).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají ani námitky obviněného J. M. , v jejichž rámci namítal neprovedení jím navrhovaných důkazů soudem a poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. Námitky částečně korespondují s námitkami uplatněnými spoluobviněnou M. B. (námitky procesního charakteru týkající se samostatného řízení obviněného F. a způsobu vedení řízení u druhého hlavního líčení; námitky týkající se důkazu znaleckým posudkem Ing. Meduny a proti vyhodnocení odborného vyjádření RNDr. Skácela; námitka nevypracování revizního znaleckého posudku). Obviněný poukazuje na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, kdy současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (především namítá, že za firmu Expert, s. r. o., v rámci uplatnění nároku na pojistné plnění předložil pojišťovně jím rozvedenou fotodokumentaci poškozených vozidel, zatímco ostatní dokumentace, včetně kalkulace škody či návrhu na výměnu poškozených dílů, zasílal pojišťovně jiný pracovník firmy; namítá, že se jemu za vinu kladeného jednání nedopustil a jím provedené ohledání poškozených vozidel odráželo skutečný stav poškození a že zejména z bezpečnostních důvodů jím navržené výměny náhradních dílů byly správné, kdy současně namítl, že nebylo nijak prokázáno, že by vozidla, která prohlédl a vyfotil, nebyla poškozena). Obviněný též předkládá vlastní verzi skutkového stavu věci, kdy uvádí, že žádnou dohodu se spoluobviněnou M. B. a obviněným F. neuzavíral, na ničem nekalém se s nimi nedomlouval, a toliko v rámci úkolu, jímž byl pověřen firmou Expert, s. r. o., jako externí pracovník, tuto splnil, výsledek své práce této firmě odevzdal a za vykonanou práci obdržel odměnu. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svých dovoláních domáhají oba obvinění, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl obviněnými uplatněn, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obvinění namítli nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozovali především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkali vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Vady procesního charakteru, které uplatnila především obviněná M. B. (především námitka týkající se rozhodnutí soudu prvního stupně o vyloučení věci obviněného F. k samostatnému řízení, a dále údajné neseznámení nového člena senátu se závěry odborného vyjádření RNDr. Skácela u druhého veřejného zasedání), však uplatněnému dovolacímu důvodu, a ani žádnému jinému) neodpovídají. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Z uvedených skutkových výhrad oba obvinění vyvozují závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tuto část námitek však s ohledem na výše uvedené pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Obviněná M. B. i obviněný J. M. částečně směřovali námitky i proti samotnému odůvodnění napadeného rozsudku, a především pak jemu předcházejícího rozhodnutí soudu nalézacího. Zde je třeba připomenout, že podle ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. není dovolání jen proti důvodům rozhodnutí přípustné.
Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze však podřadit námitku obviněné M. B. , jíž brojí proti nedostatečnému popisu skutku ve skutkové větě, používajícího termín „zinscenování“, aniž by bylo současně podrobně rozvedeno, v jakém konkrétním jednání mělo naplnění tohoto znaku spočívat.
Nejvyšší soud se přiklání k závěru vyjádření státního zástupce, že popis skutku ve skutkové větě rozsudku je dostatečný. Jednání, jímž byla obviněná uznána vinou, spočívalo v tom, že měla (společně s dalšími spoluobviněnými) vytvořit situaci, která měla působit dojmem reálné dopravní nehody, tedy že uměle vytvořila situaci, která neodpovídala skutečnosti. Tato situace je popsána ve skutkové větě rozsudku pod termínem „zinscenovaná dopravní nehoda“, kterážto měla spočívat v tom, že „ dopravní nehoda se měla stát dne 23. 7. 2006 v 16:30 hodin na silnici 1. třídy, v katastru obce T., okr. K. dle výše uvedených účastníků tak, že M. B. jako řidička vozidla Škoda Superb 3U, začala před křižovatkou s účelovou komunikací brzdit, což udělal i za ní jedoucí J. F. jako řidič vozidla Audi A4, ale Z. T. jako řidič vozidla Škoda Octavia, jedoucí za nimi již zabrzdit nestihl a narazil do vozidla Audi A4, které bylo odhozeno na před ním jedoucí vozidlo Škoda Superb, kdy všechna vozidla po nárazu najela na pravou stranu komunikace, kde došlo ke kontaktu se svodidly a s tím souvisejícímu poškození vozidel “. Termín „zinscenování“ je možno definovat jako situaci, v rámci níž je připravena inscenace, tj. situace neodpovídající reálné situaci, hra. Stejně tak lze slovo „zinscenovat“ přeložit jako zosnování něčeho. Použitý termín tak plně vystihuje stav, kdy byla vytvořena situace, která měla působit dojmem reálné dopravní nehody.
Jak konkrétně bylo toto „zinscenování“ provedeno, tedy zjištění, jakým způsobem bylo s vozidly manipulováno, jak byla vozidla na místo údajné nehody dopravena, zda do sebe vozidla při předstíraném střetu skutečně narazila či zda byla do pozice střetu toliko postavena, a další podrobnosti, nejsou pro naplnění termínu „zinscenování“ významná, a není závadou, pokud ve skutkové větě uvedeny nejsou, neboť je zde dostatečně popsán výsledek tohoto jednání (viz výše). Nejvyšší soud tedy s ohledem na uvedené shledal námitku obviněné M. B. neopodstatněnou.
Stejně tak se Nejvyšší soud nepřiklonil k námitce obviněné M. B., v rámci níž namítla porušení ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, maje za to, že nároky pojišťovny není namístě řešit normami trestního práva.
Podle ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
Podle ustanovení §13 odst. 1 tr. zákoníku je trestným činem protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.
Objektem trestného činu pojistného podvodu podle §210 tr. zákoníku je podobně jako u podvodu podle §209 tr. zákoníku cizí majetek , ale trestněprávní ochrana se tu poskytuje majetkovým právům a vztahům v užším rozsahu, a to jen pokud jde o taková práva a vztahy týkající se tzv. soukromého pojištění, které je zásadně vázáno na pojistné smlouvy, a plnění na základě něho poskytované, včetně jiných obdobných plnění. Pojištění z obecného hlediska představuje určitý způsob zabezpečení proti následkům vyvolaným skutečností předpokládanou pojistným nebezpečím nebo pojistným rizikem. Jde o majetkový závazkový právní vztah.
Pojišťovna je v takovémto případě subjektem, kterému je způsobena škoda, tj. škoda na cizím majetku, neboť pojišťovna na základě pojistné smlouvy poskytuje plnění v případě pojistné události. Došlo-li k protiprávnímu jednání, kterým bylo zinscenování dopravní nehody, za účelem získání finančního prospěchu (právě z majetku pojišťovny), pak je pojišťovna „obětí“ pojistného podvodu, neboť je to právě pojišťovna, jíž je způsobena škoda vyplacením finanční náhrady za situace, kdy není pro toto vyplacení legitimní důvod.
V projednávaném případě jednání obviněných vykazuje veškeré znaky uvedené v trestním zákoníku pro trestný čin pojistného podvodu podle §210 tr. zákoníku, čímž naplňuje podmínku ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. Skutečnost, že pojišťovna by snad mohla vyplacené pojistné plnění požadovat prostřednictvím řízení občanskoprávního, je tak bezpředmětná, neboť, jak správně uvedl státní zástupce, pokud by takové delikty, jako v projednávané věci, nespadaly pod uvedenou právní normu a neměly by být řešeny prostřednictvím trestního práva, postrádalo by ustanovení §210 tr. zákoníku a jím poskytovaná ochrana smysl.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze také podřadit námitku obviněného J. M. , v rámci níž namítá absenci subjektivní stránky zločinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku spáchaného ve formě účastenství dle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin. K trestní odpovědnosti za trestný čin podle §210 odst. 1 tr. zákoníku, na rozdíl od obecného trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, není třeba vznik škody, a to jak majetkové, tak případně nemajetkové povahy. Proto ani úmysl pachatele nemusí k takové škodě spočívající zejména ve vylákání pojistného plnění směřovat, i když zpravidla tomu tak bude.
Pojištěný bude také nejčastěji pachatelem v souvislosti s likvidací pojistné události nebo při uplatnění práva na plnění z pojištění či jiné obdobné plnění. Pachatelem může však být i jiná osoba, která uvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo zamlčela podstatné údaje v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, v souvislosti s likvidací pojistné události , nebo při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění . Může to být také některý z pojišťovacích zprostředkovatelů nebo samostatný likvidátor pojistných událostí. Ustanovení §210 tr. zákoníku tak umožňuje postihovat i osoby, které nejsou přímými účastníky pojistného vztahu, ale jsou typickými subjekty dopouštějícími se této trestné činnosti (např. zmocněnce účastníků, popř. další osoby podílející se zejména na likvidaci nebo uplatnění práva na pojistné nebo jiné obdobné plnění).
Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně se podává, že „všichni jmenovaní pak jednali v úmyslu přímém dle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť věděli, že svým jednáním mohou způsobit porušení zákonem chráněného zájmu (majetku jiné osoby) a tento porušit chtěli“ (str. 30 rozsudku soudu prvního stupně). Popis jednání obviněného J. M. je ve skutkové větě rozsudku vyjádřen tak, že „s cílem pro sebe získat finanční prospěch, zpracoval … zápis o poškození motorového vozidla a následnou kalkulaci škody … u zinscenované dopravní nehody …, ve kterých nárokoval … výměnu náhradních dílů…, které však poškozeny nebyly, nebo jejich poškození výměnu nevyžadovalo, a dále zpracoval ze stejné pozice … zápis o poškození motorového vozidla, výpočtový list a následnou kalkulaci škody …, u zinscenované dopravní nehody …, ve kterých nárokoval … výměnu náhradních dílů …, které rovněž poškozeny nebyly, nebo jejich poškození výměnu celých dílů nevyžadovalo“. Tímto zjištěným skutkovým stavem je Nejvyšší soud vázán.
Nejvyšší soud shledal námitku obviněného nerelevantní, neboť na základě stabilizovaných skutkových zjištění soudu nalézacího bylo zjištěno, že obviněný J. M. si byl vědom skutečnosti, že se jedná o zinscenovanou dopravní nehodu, tedy o podvodné jednání, a přesto jednal způsobem, který napomohl spáchání trestného činu pojistného podvodu podle §210 tr. zákoníku, kdy v rámci své pozice technika společnosti Expert, s. r. o., nárokoval výměnu dílů, které nebyly poškozeny nebo jejichž výměna nebyla nutná.
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy . Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, která se stala podkladem napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy.
Z příslušné části odůvodnění odvolacího soudu vyplývá, že odvolací soud k odvolání obviněných napadený rozsudek řádně přezkoumal a částečně překvalifikoval, částečně se ztotožnil s odůvodněním rozsudku soudu nalézacího, řádně odůvodnil, jaké skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s odvolacími námitkami obviněných a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněných M. B. a J. M. odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a