ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.848.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 848/2011-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. července 2011 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 To 315/2009 ze dne 18. března 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 24 T 279/2005, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 To 315/2009 ze dne 18. března 2010 zrušuje .
II . Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ústí nad Labem, přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 24 T 279/2005 ze dne 5. března 2009, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin (a za sbíhající se trestný čin vydírání dle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b/ tr. zák., pro který byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně dne 23. 7. 2002 v trestní věci vedené pod sp. zn. 2 T 71/2002, a jímž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou) mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyřiceti osmi měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně dne 23. 7. 2002 v trestní věci vedené pod sp. zn. 2 T 71/2002, jakož i všechna další rozhodnutí v této věci na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného P. D.
Proti tomuto rozhodnutí podal J. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 5 To 315/2009 ze dne 18. března 2010 tak, že podle §257 odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) z důvodů uvedených v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil trestní stíhání J. K. pro skutek, ve kterém byl spatřován přečin podvodu podle §209 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoníku), neboť trestní stíhání je promlčeno.
Proti výše uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání v neprospěch obviněného J. K. nejvyšší státní zástupkyně, a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku shrnula skutečnosti, které vedly odvolací soud k právnímu závěru, že trestní stíhání obviněného K. bylo promlčeno s tím, že napadeným rozhodnutím bylo ve smyslu dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. To proto, že soud druhého stupně aplikoval úpravu běhu promlčecí doby podle trestního zákoníku před nabytím jeho účinnosti dne 1. 1. 2010. Poukázala na to, že odvolací soud pominul základní fakta, tedy že trestná činnost byla spáchána dne 28. 12. 2001, obvinění bylo sděleno dne 3. 12. 2004, dne 11. 11. 2005 byla podána obžaloba a následně bylo ve věci nařízeno hlavní líčení na 25. 1. 2007, přičemž k vyhlášení rozsudku došlo dne 5. 3. 2009. Uvedla, že takto podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. došlo k přerušení promlčecí doby a počala běžet promlčecí doba nová. Zdůraznila, že k přerušení promlčecí doby došlo ještě za účinnosti starého trestního zákona, přičemž šlo o právní skutečnost, a na základě nové právní úpravy nelze zpětně tvrdit, že k této právní skutečnosti nedošlo. Shrnula tedy, že nová právní úprava okolností způsobující přerušení promlčecí doby (§34 odst. 4 písm. a/ tr. zákoníku) nemá vliv na její přerušení a počátek běhu nové promlčecí doby, ke kterému došlo na základě předchozí právní úpravy. Vyjádřila tak nesouhlas s právním závěrem odvolacího soudu, podle kterého došlo k promlčení trestního stíhání dnem 8. 12. 2008. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 5 To 315/2010, a dále zrušil i případná rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále, aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se věc přikazuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby uvedeným způsobem bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním vyjádřila souhlas i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soud ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Opis takto podaného dovolání bylo doručen obviněnému K. a jeho obhájci. Obviněný se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil pouze v tom směru, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání, jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Dovolatelka ve svém podání uplatnila tyto dva dovolací důvody ve vzájemné souvislosti, tedy že na základě nesprávného hmotně právního posouzení trestnosti činu (promlčení) došlo k zastavení trestního stíhání obv. J. K., ačkoli nebyly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Tyto námitky dovolatelky jsou přitom uplatněny pod právně relevantními deklarovanými dovolacími důvody, ale jsou současně i opodstatněné.
Základem pro právní posouzení toho, zda lze vyhovět podanému dovolání je otázka, zda se v tomto případě posuzuje promlčecí doba od počátku jejího běhu podle nové právní úpravy vycházející z ustanovení §34 tr. zákoníku, což by znamenalo, že by se počítala i zpětně ve svém celku, a to podle nové právní úpravy (k tomuto řešení se přiklonil soud odvolací), anebo toto nové ustanovení lze aplikovat až od 1. 1. 2010, kdy nastala účinnost tohoto nového právního předpisu s tím, že se na promlčecí dobu uplynulou do 31. 12. 2009 užijí podmínky promlčení, jak byly upraveny předchozí právní normou z hlediska ustanovení §67 tr. zák. (v souladu s námitkami obsaženými v dovolání nejvyšší státní zástupkyně).
Trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., pro který byla na obviněného K. podána obžaloba, je ohrožen odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. K promlčení trestního stíhání tohoto trestného činu mohlo tedy podle §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. dojít po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.
Podle staré právní úpravy, tedy podle zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona k přerušení promlčení docházelo podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, nebo §67 odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
Podle nové právní úpravy, tedy podle zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, se promlčecí doba přerušuje podle §34 odst. 4 tr. zákoníku a) zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, zatýkacího rozkazu nebo evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný čin obviněnému, nebo b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
Krajský soud dospěl k závěru, že není vyloučeno, aby v důsledku aplikace pozdějšího zákona jako příznivějšího, došlo se zpětnou účinností mimo jiné i k marnému uplynutí promlčecí doby, třeba i v důsledku zpětného zmenšení počtu, případně úplného vymizení právně relevantních skutečností zakládajících její stavění nebo přerušení. Dospěl tedy k závěru, že při posouzení staré právní úpravy a nové právní úpravy (ve smyslu §2 odst. 1 tr. zákoníku) je posouzení trestnosti podle trestního zákoníku, jako pozdějšího zákona pro obžalovaného nejpříznivější, neboť vylučuje možnost uznat jej vinným trestným činem či přestupkem z důvodu promlčení.
Dovolací soud však po přezkoumání věci dospěl k závěru, že s takovýmto názorem odvolacího soudu nelze souhlasit. Naopak, je namístě přisvědčit právnímu názoru obsaženému v dovolání nejvyšší státní zástupkyně, že došlo-li v době do 31. 12. 2009 k přerušení promlčecí doby podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. takovými úkony orgánu činného v trestním řízení směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, které již nejsou zahrnuty mezi taxativně vyjmenované procesní úkony orgánů činných v trestním řízení v ustanovení §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, jež přerušují promlčecí dobu, nemá tato nová právní úprava žádný vliv na účinky dříve provedených úkonů. Znamená to, že jimi byla přerušena promlčecí doba a podle §67 odst. 4 tr. zák. přerušením promlčecí doby počala promlčecí doba nová, která doběhne za účinnosti tr. zákoníku po 1. 1. 2010.
Trestní stíhání J. K. pro skutek spáchaný dne 28. 12. 2001 bylo zahájeno dne 3. 12. 2004 usnesením o zahájení trestního stíhání, obžaloba byla podána u Okresního soudu v Děčíně dne 11. 11. 2005, následně bylo konáno (a odročováno) několik hlavních líčení např. ve dnech 25. ledna 2007 (č. l. 162), 3. května 2007 (č. l. 184), 28. června 2007 (č. l. 200), 13. září 2007 (č. l. 207), dále byla hlavní líčení opakovaně odročována, další hlavní líčení bylo konáno 3. června 2008 (č. l. 253), poté bylo několik hlavních líčení odročeno, až byl konečně na hlavním líčení dne 5. března 2009 (č. l. 287) vyhlášen rozsudek. Těmito úkony směřujícími ke stíhání pachatele došlo ve smyslu trestního zákona k přerušení běhu promlčecí doby a k počátku běhu promlčecí doby nové.
Na závěru, že trestní stíhání obviněného J. K. nebylo promlčeno, tak nemůže nic změnit ani ta skutečnost, že pozdější právní úprava obsažená v ustanovení §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku taxativně vyjmenovává procesní úkony orgánů činných v trestním řízení, jimiž se přerušuje promlčecí doba, přičemž konání hlavního líčení mezi těmito procesními úkony není obsaženo. Taková pozdější změna právní úpravy se totiž již nemůže dotknout významu a účinků spojovaných s procesními úkony realizovanými ještě před 1. 1. 2010, tedy za účinnosti dřívější právní úpravy. Ve shodě s právním názorem obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1114/2008 (publikovaném pod č. 59/2009 Sb. rozh. tr.) tak nezbývá než uvést, že změnou trestního zákona se zpětně neruší účinky úkonů, které byly učiněny podle dřívější právní úpravy a jež způsobily přerušení promlčecí doby. Nová právní úprava okolností způsobujících přerušení promlčecí doby nemá vliv na přerušení promlčecí doby a na počátek jejího nového běhu, k němuž došlo ještě podle předchozí právní úpravy.
Právní námitky dovolatelky obsažené pod dovolacími důvody podle §265b odst. 1 f) a g) tr. ř. jsou tedy uplatněny důvodně a dovolací soud se s jejich obsahem shodl.
Nejvyšší soud proto z podnětu označeného dovolání nejvyšší státní zástupkyně zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 To 315/2009 ze dne 18. března 2010 a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil rovněž další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby o věci znovu jednal a rozhodl s tím, že je vázán právním názorem Nejvyššího soudu, podle kterého označené trestní stíhání obviněného J. K. není promlčeno (§265s odst. 1 tr. ř.).
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka