ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.869.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 869/2011 -35
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. července 2011 o dovolání podaném obviněným neznámé totožnosti vydávajícího se za R. L., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 528/2010 ze dne 7. 1. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 105/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 51 T 105/2010 ze dne 21. 10. 2010 byl obviněný neznámé totožnosti vydávající se za R. L. (dále jen dovolatel) uznán vinným v bodech 1) a 2) zločinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea druhá trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) a v bodě 3) přečinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku přesně specifikovaných věcí a také trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let.
V předmětné věci podal dovolatel odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 7 To 528/2010 ze dne 7. 1. 2011 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku, kterým byl obžalovanému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let, když jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal dovolatel dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy nebyla prokázána jeho vědomost o tom, že se jedná o padělané bankovky a že s tímto vědomím je udal v popsaných případech jako pravé. Poukázal na to, že předmětné bankovky nabyl ve večerních hodinách za umělého osvětlení, za stejných podmínek je pak i udal a i s ohledem na jejich nominální hodnotu (200,- Kč) je podrobně nezkoumal, když s českými penězi ani nemá zkušenosti. Takto nelze v jeho jednání spatřovat úmysl, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „napadené usnesení zrušil a vrátil věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí“.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky přípisem, který Nejvyšší soud obdržel dne 13. 6. 2011, uvedla, že po seznámení s obsahem podaného dovolání se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V posuzované věci učiněná skutková zjištění jsou nesporná a vůči nim dovolatel žádné výhrady ani nevznesl. Namítl pouze to, že nevěděl o tom, že příslušné bankovky, které použil dvakráte k úhradě ve stejném obchodě, jsou padělané a že tedy chyběl jeho úmysl takto jednat. Namítaná absence subjektivní stránky u obou popsaných trestných činů je tak dovolatelem uplatněna právně relevantně, současně však jde o námitku zjevně neopodstatněnou. To proto, že také oba soudy poukázaly na to, že šlo o padělky špatné kvality, snadno rozpoznatelné od pravých, zejména však i na to, že ve druhém případě, kdy dovolatel znovu platil v témže obchodě padělanou bankovkou a byl majitelem obchodu zadržen do příchodu policie, odhodil další padělané bankovky mezi láhve ve zjevné snaze se jich zbavit. Z uvedeného pak nepochybně plyne, že dovolatel věděl, že platil padělanými bankovkami a činil tak úmyslně.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka