ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.892.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 892/2011 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. července 2011 o dovolání podaném V. S., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 7 To 501/2010 ze dne 5. 4. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 136/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 2 T 136/2010 ze dne 4. 10. 2010 byl dovolatel uznán vinným po body 1 - 2 pokračujícím přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo uloženo ochranné opatření, a to ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal V. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 7 To 501/2010 ze dne 5. 4. 2011 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za použití §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolatele uznal vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj podrobně popsal ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Dále mu uložil i ochranné opatření v podobě ochranného protialkoholního léčení v ambulantní formě. Týmž rozsudkem dovolatele podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, jehož děj podrobně popsal ve výrokové části citovaného rozsudku.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal V. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se předmětného přečinu, který se měl stát dne 15. 4. 2010 ve S. nedopustil, protože v rozhodné době se na místě, kde k němu mělo dojít, nenacházel a byl v restauraci A. ve S., což potvrdila i J. S., když v tomto směru nabízel i výslech dalších osob. Výpovědi V. Š. a M. I., kteří popsali průběh skutkového děje v jeho neprospěch označil za akt msty, když se dovolatele takto chtěli zbavit, když se vícekrát v minulosti vyjádřili, že ho pošlou do kriminálu. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání vyhověl a „zcela jej zprostil obžaloby“.
K takto podanému dovolání zaslal státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky přípis, ve kterém sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že se popsaného trestného jednání nedopustil, když na místě, kde se mělo odehrát, ani přítomen nebyl. V tomto směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, proč uvěřily opakovaným a shodným výpovědím V. Š. a M. I. a detailně vysvětlily i to, proč odmítly doplnit dokazování případným výslechem dalších osob. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním. To s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka