ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.905.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 905/2011 -24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. srpna 2011 dovolání, které podal obviněný G. S. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 12 To 75/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 103/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. 3 T 103/2010, byl obviněný G. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že „ v přesně nezjištěných dnech v období od 9. ledna 2009 do února 2010 na okresech H. K., P., J., L. zdarma či za úplatu předával ve více případech bez oprávnění metamfetamin následujícím osobám:
- V. K., od srpna do prosince 2009 v H. K. nejméně v pěti případech prodal za celkovou částku 4.500,- Kč nejméně 2 g metamfetaminu,
- P. M., v P. ve dvou případech zdarma předal, resp. prodal za částku 500,- Kč blíže nezjištěné množství metamfetaminu,
- A. N., v H. K. a ve S. ve třech případech zdarma předal blíže nezjištěné množství metamfetaminu,
- J. N., v listopadu 2009 v osmi případech zdarma, resp. za protislužbu zdarma předal blíže nezjištěné množství metamfetaminu a od září do listopadu 2009 v H. K. a v L. mu v deseti případech a na konci ledna 2010 ve S. ve třech případech prodal za částky 500,- Kč blíže nezjištěné množství metamfetaminu,
- J. S.,, od léta 2009 do března 2010 v H., okr. J., nejméně v deseti případech prodal za částky 200,- až 300,- Kč, resp. 500,- Kč blíže nezjištěné množství metamfetaminu,
- R. P., počátkem roku 2010 ve S., okr. H. K., ve třech případech zdarma předal blíže nezjištěné množství metamfetaminu,
a dále v době od 11. do 13. října 2009 v bunkru na kopci na blíže nezjištěném místě v blízkosti města S., okr. Z., v P. r. bez povolení vyrobil nejpravděpodobněji z matečního roztoku metamfetamin v přesně nezjištěném množství, přičemž metamfetamin je psychotropní látkou zařazenou do seznamu II přílohy č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl dne 9. 1. 2009 usnesením Okresního soudu v Rakovníku z téhož dne sp. zn. 1 Pp 104/2008, které nabylo právní moci téhož dne, podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2007 sp. zn. 2 T 3/2007 ve výměře tří let a šesti měsíců za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. z. účinného do 31. 12. 2009 “.
Za to byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného V. K.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. 3 T 103/2010, podali obviněný G. S. i spoluobviněný V. K. odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 12 To 75/2011 , a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obou obviněných zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 12 To 75/2011, podal obviněný G. S. dovolání (č. l. 572 - 573), přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., maje za to, že došlo k nesprávnému a subjektivnímu hodnocení důkazů, které vedlo k nesprávnému posouzení jeho jednání.
Obviněný uvedl, že má za to, že uvedenými rozhodnutími byl poškozen na svých právech a svobodách. Namítl vady rozsudku, zejména poukázal na nepřezkoumatelnost, nejasnost a neúplnost skutkových zjištění a rovněž nevypořádání se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Je přesvědčen, že při hodnocení důkazů nebyla zachována zásada „in dubio pro reo“. Následně obviněný zopakoval námitky uplatněné již v odvolání, kdy namítl, že důkazy čtením svědeckých výpovědí svědků z přípravného řízení před soudem u hlavního líčení jsou nepoužitelnými důkazy, když tito svědci v přípravném řízení nebyli dostatečně a řádně upozorněni o právu odepřít výpověď ve smyslu §100 odst. 2 tr. ř. Dále nebylo beze všech pochybností prokázáno složení látky, kterou měl svědkům údajně předávat, kdy tito svědci popisovali, že účinky látky neodpovídaly pervitinu. V této souvislosti poukázal na závěry znaleckého posudku a výslech znalce, a skutečnost, že žádný svědek nebyl osobou schopnou prokazatelně, důvěryhodně a beze všech pochybností určit konzumovanou látku. V řízení byla toliko prokázána distribuce směsi Sudafedu a sody, což není zakázaná směs.
U svědka N. pak soud zamítl návrh na provedení důkazu jeho vlastním trestním spisem, rovněž v souvislosti s omamnými látkami, kdy tento svědek byl sám výrobcem a distributorem drog a neměl tak žádný důvod odebírat jakoukoliv takovouto látku od obviněného. Neprovedením tohoto důkazu bylo rovněž porušeno právo na obhajobu. Důkazy výpověďmi svědků nemohly být dostatečnými a průkaznými v otázce určení viny i pro jejich neurčitost, nedůvěryhodnost a koneckonců i procesní nepoužitelnost. Soudy tak dle názoru obviněného postupovaly v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů a nehodnotily všechny okolnosti svědčící v jeho prospěch, a to i v rámci zásady volného hodnocení důkazů.
Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky , které jej obdrželo dne 7. 6. 2011. Dne 30. 6. 2011 byl Nejvyššímu soudu doručen přípis ze dne 26. 7. 2011, v němž Nejvyšší státní zastupitelství uvedlo, že se k dané věci nebude věcně vyjadřovat. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným G. S. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění.
Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (především svědeckých výpovědí svědků z přípravného řízení, svědeckých výpovědí týkajících se účinků látky, kdy výpovědi svědků obecně označil za neurčité, nedůvěryhodné a procesně nepoužitelné; dále znaleckého posudku a výslechu znalce, neprovedení důkazu trestním spisem svědka N.) a vadná skutková zjištění (námitka nepřezkoumatelnosti, nejasnosti a neúplnosti skutkových zjištění; námitka týkající se složení látky, kterou měl obviněný údajně předávat svědkům, resp. její identifikace), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají a důkazy byly hodnoceny subjektivním způsobem, resp. že na základě provedeného dokazování nelze učinit nesporným, že skutek, který obviněný popírá, spáchal) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy uvedl, že se jednání, pro které byl odsouzen, nedopustil, a že nezkušenost, neznalost a toliko povědomost pouze z internetu, nikoli fyzická, ale toliko psychická závislost svědků, způsobila, že účinky popisují subjektivně, nepřesně a podobný účinek by u nich vyvolala i jiná látka, nebo autosugesce). Z uvedených skutkových (procesních) výhrad pak vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný G. S. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Pod procesní námitky lze podřadit i obviněným namítanou nepoužitelnost svědeckých výpovědí z důvodu nedostatečného poučení svědků o právu odepřít výpověď ve smyslu §100 odst. 2 tr. ř. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Na základě výše uvedeného tedy Nejvyšší soud neshledal námitky obviněného podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod.
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Hradci Králové, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy.
Je namístě uvést, že obviněným uplatněnými námitkami se zabýval již soud odvolací, neboť obviněný uplatnil téměř totožnou argumentaci i v rámci řádného opravného prostředku. K námitce nepřípustnosti svědeckých výpovědí se vyjádřil odvolací soud v rámci odůvodnění na str. 5, kdy uvedl, že „ protokoly o výpovědích svědků, kteří v hlavním líčení využili svého práva odepřít výpověď podle §100 tr. ř., byly u hlavního líčení přečteny za podmínek §211 odst. 4 tr. ř. – svědkové byli před svými výslechy o tomto právu poučeni a výslovně prohlásili, že tohoto práva nevyužívají, přičemž výslechy byly provedeny způsobem odpovídajícím ustanovení trestního řádu a obhájci měli možnost se těchto výslechů zúčastnit “.
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění odvolacího soudu vyplývá, že odvolací soud odkázal a plně se ztotožnil odůvodněním rozsudku soudu nalézacího, kterýžto řádně odůvodnil, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného G. S. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata