ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.915.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 915/2011 -22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. srpna 2011 o dovolání podaném J. N., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 89/2011 ze dne 15. 3. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 31 T 130/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 31 T 130/2010 ze dne 6. 12. 2010 byl dovolatel uznán vinným přečinem krádeže ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) k §205 odst. 1 písm.b) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené přečiny (pokus k jednomu z nich) byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikované a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal J. N. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 61 To 89/2011 ze dne 15. 3. 2011 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. N. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podáním dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v řízení před soudy nebylo prokázáno, že spáchal označené přečiny (pokus k jednomu z nich), a to především z hlediska naplnění jejich subjektivní stránky. Dodal, že na místě činu byl proto, že sháněl kus drátu k připevnění zrcátka u svého vozu a prsty do již poškozeného zámku vozidla poškozené D. D. strkal pouze z recese. Poukázal na to, že předmětné vozidlo bylo zjevně nevalné hodnoty s předpokladem, že se v něm nic nenachází, když také věděl o přítomnosti strážníků Městské police na místě. Výpověď jednoho z nich, M. J., potom prý obsahovala takové rozpory, že uvedený svědek se jeví, stejně jako jeho kolega T. V., nevěrohodným. Poukázal i na to, že kleštěmi, které měl u sebe, nebylo možné vozidlo odemknout. Souhrnně tak uzavřel, že z učiněných skutkových zjištění nelze dovodit, že by se označené trestné činnosti dopustil s tím, že soudy odmítly s nedostatečným odůvodněním jeho návrhy na doplnění dokazování, a to zejména výslechem jím označených svědků či přehráním kamerového záznamu z místa činu, případně pořízením znaleckého posudku stran kvality a charakteru zmíněných kleští. Dodal, že soudy se výrazně zabývaly jeho trestní minulostí a v tomto směru pak nepostupovaly nestranně a nezaujatě, když trestnou činnost páchal již před více lety. Především však v rámci předmětného skutku nelze mít za prokázané to, že jednal úmyslně. Právní závěry soudů přitom nemají dostatečný podklad v učiněných skutkových zjištěních a jsou s ním takto v příkrém rozporu. Proto navrhl, aby „bylo napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2011, č. j. 6 To 89/2011, jako soudu odvolacího zrušeno, a věc tomuto přikázána k novému projednání a rozhodnutí“. Zde pouze poznámka dovolacího soudu, že předmětná věc byla projednána pod sp. zn. 61 To 89/2011.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) obdržel dne 24. 6. 2011 od státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky přípis, ve kterém tento uvedl, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat s výslovným souhlasem k projednání dovolání v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušným ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch se zaměřením na jeho kriminální minulost. V uvedeném směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě a podrobně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily konzistentním svědeckým výpovědím strážníků Městské police M. J. a T. V., kteří dovolatele na místě činu zadrželi, když současně je namístě uvést, že není žádného důvodu, proč by těmto svědkům soudy neměly uvěřit, tím méně proč je pokládat za nevěrohodné. Stejně tak zejména soud prvního stupně podrobně vysvětlil, z jakých důvodů neakceptoval označené návrhy dovolatele na doplnění dokazování a proč se obhajoba dovolatele jeví jako účelová. Pouze s jistou (nemalou) mírou tolerance lze akceptovat jeho námitku spočívající v absenci subjektivní stránky zmíněných přečinů (pokusu k jednomu z nich), současně je však namístě dodat, že takto vznesená námitka je zjevně neopodstatněnou. To proto, že z učiněných skutkových zjištění zjevně plyne, že dovolatel se snažil násilím vniknout do předmětného vozidla nepochybně proto, aby z něj něco odcizil nebo jej odcizil pro svou potřebu, když soudy v tomto směru úmysly dovolatele hodnotily v jeho prospěch. Jako obiter dictum lze také uvést, že dovolatel byl naposledy soudně trestán v roce 2009 a poslední trest odnětí svobody vykonal dne 20. 2. 2010.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka