ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.963.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 963/2011 -32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. srpna 2011 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným Z. S. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 4. 2011, č. j. 3 To 201/2011-453, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 5/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 9. 2. 2011, č. j. 10 T 5/2011-389, byl obviněný Z. S. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen “tr. zákoník“/) na tom skutkovém základě, že „od přesně nezjištěné doby, nejméně od přelomu roku 2009-2010 až do 11. 11. 2010, kdy byl zadržen a následně vzat do vazby, s výjimkou doby od konce června 2010 do začátku září 2010, kdy bydlel jinde, v místě společného bydliště ve S., okres Č. K., opakovaně a se stoupající četností a intenzitou několikrát za měsíc slovně a fyzicky napadal, vulgárně urážel a ponižoval svoji bývalou manželku M. S., s níž žil ve společném bytě, fyzickými útoky – fackami, údery pěstí i kopáním poškozené způsobil drobnější poranění v podobě hematomů a odřenin, přičemž však poškozená ze strachu z obžalovaného nikdy nevyhledala lékařské ošetření ani věc neoznámila policii, s výjimkou posledního útoku ze dne 10. 11. 2010“. Za to byl podle §199 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 4. 2011, č. j. 3 To 201/2011-453, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 14. 4. 2011 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Z. S. následně dovolání , přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel předeslal, že použitá právní kvalifikace jeho jednání podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku předpokládá, že k týrání osoby žijící ve společném obydlí dochází po delší dobu. Pojem „delší doba“ přitom není zákonem vymezen. Dovolatel připustil, že dobu 8 – 9 měsíců, po kterou měl podle zjištění soudů týrat poškozenou, obecně za delší dobu považovat lze. Zdůraznil však, že „společenská nebezpečnost“ jednání pachatele u trestného činu, jímž byl uznán vinným, je zvyšována nejen samotnou délkou týrání osoby žijící ve společném obydlí, ale také intenzitou, v jaké k týrání dochází. Tato dvě kritéria musí být dle jeho názoru naplněna současně a zároveň mezi nimi musí být vzájemný vztah. Bude-li tedy intenzita týrání nižší, pak lze předpokládat, že k naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu podle §199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku bude vyžadována doba týrání delší, např. kolem jednoho roku. V uvedené souvislosti dovolatel namítl, že intenzita týrání popsaná v tzv. skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku byla v daném případě natolik nízká, že ani s ohledem na dobu jeho trvání nebylo právní posouzení skutku podle odstavce 2 písm. d) §199 tr. zákoníku namístě. Dovolatel dále poukázal na to, že poškozená nikdy nevyhledala lékařskou pomoc, neboť to konečně ani nebylo potřeba. Poškozená s ním v současné době běžně komunikuje a zjevně tak mezi nimi není žádný negativní vztah, k němuž by bezpochyby intenzivnější týrání vedlo. Je tedy zřejmé, že skutek zjištěný soudem prvního stupně a potvrzený v napadeném rozhodnutí nelze kvalifikovat jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), podle níž nelze argumentaci obviněného přiznat opodstatnění. Ze skutku popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, jakož i z příslušných pasáží odůvodnění, je podle jejího názoru naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty zločinu podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, zřejmé. Připomněla, že soud vyšel ze svědecké výpovědi poškozené M. S., která podrobně popsala, že byla obviněným po dlouhou dobu slovně i fyzicky napadána, vulgárně urážena, ponižována a bita. Tuto výpověď potvrdili další svědci, především nezletilí a nepřímo i sousedé rodiny - svědci J. H., I. F. a R. B. Dále i otec poškozené se od vnoučat dozvěděl o napadání své dcery obviněným. Při hodnocení délky doby týrání poškozené obviněným lze podle státní zástupkyně odkázat na pasáže z odůvodnění rozsudku, kde soud dospěl k nepochybnému závěru, že se obviněný protiprávního jednání dopouštěl po delší dobu, když uzavřel, že se tak mělo dít pravděpodobně již po celý rok 2009, a za minimální prokázanou dobu týrání považoval období od přelomu roku 2009/2010 do 11. 11. 2010, kdy byl obviněný vzat do vazby, vyjma doby od konce června 2010 do začátku září 2010, kdy se tohoto jednání dopouštěl sporadicky. Takto zjištěná délka týrání poškozené znak dlouhodobosti ve smyslu odst 2 písm. d) §199 tr. zákoníku podle názoru státní zástupkyně jednoznačně naplňuje.
Proto své písemné vyjádření uzavřela návrhem, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné s tím, že toto rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání. Souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání pak výslovně vyjádřila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný Z. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Námitkou, že vzhledem k soudy zjištěné nízké intenzitě týrání poškozené nebyl v jeho jednání naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty zločinu podle odstavce 2 písm. d) §199 tr. zákoníku, tj. týrání „po delší dobu“, uplatnil obviněný (dovolatel) důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantně.
Při posuzování opodstatněnosti podaného dovolání pak Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Nejprve je nutno v obecné rovině uvést, že zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku spáchá ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, páchá-li takový čin po delší dobu. Pod pojmem „týrání“ se rozumí zlé nakládání s osobou blízkou nebo jinou osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí. Nevyžaduje se, aby u týrané osoby vznikly následky na zdraví, ale musí jít o jednání, které týraná osoba pro jeho krutost, bezohlednost nebo bolestivost pociťuje jako těžké příkoří (srov. přiměřeně R 20/2006 SbRt.).
K naplnění zákonného znaku „po delší dobu“ ve smyslu odst. 2 písm. d) §199 tr. zákoníku se vyžaduje zlé nakládání vyznačující se určitou trvalostí, zpravidla v řádu více měsíců . Vedle celkové doby, po kterou k týrání docházelo, je nutno zároveň přihlížet ke konkrétnímu způsobu jednání pachatele, jeho intenzitě, četnosti apod. (v judikatuře k tomu srov. R 58/2008 SbRt., dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2008, apod. zn. 8 Tdo 105/2008, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, Svazek 44/2008, pod T1076).
Soudy činné v nyní projednávané věci při svém rozhodování výše uvedené zásady neporušily.
Podle skutkových zjištění popsaných v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a podrobněji rozvedených v jeho odůvodnění, z nichž při právním posouzení stíhaného skutku soudy vycházely, obviněný nejméně od přelomu roku 2009 - 2010 až do 11. 11. 2010, s výjimkou období od konce června 2010 do začátku září 2010, kdy bydlel jinde, v místě společného bydliště opakovaně a se stoupající četností a intenzitou slovně a fyzicky napadal, vulgárně urážel a ponižoval svoji bývalou manželku M. S. Fyzické útoky spočívaly v úderech otevřenou dlaní i pěstmi do hlavy a kopáním do ostatních částí těla, které vedly k drobnějším poraněním poškozené v podobě hematomů a odřenin, přičemž poškozená ze strachu z obviněného nikdy nevyhledala lékařské ošetření ani celou věc neoznámila policii, s výjimkou posledního útoku ze dne 10. 11. 2010. Útoky verbální pak spočívaly v hrubých a vysoce vulgárních nadávkách a urážkách poškozené, mnohdy i na veřejnosti v přítomnosti dalších osob. Takové jednání obviněného vyznačující se poměrně značnou měrou bezcitnosti a surovosti lze s jistotou označit za týrání i podle názoru Nejvyššího soudu.
Soudy se důsledně zabývaly také otázkou naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle odst. 2 písm. d) §199 tr. zákoníku. Poukázaly na skutečnost, že byť během téměř jedenáctiměsíčního hrubého počínání obviněného vůči poškozené došlo na čas k určitému přerušení, nestalo se tak proto, že by v něm obviněný ustal z vlastní vůle, ale pouze vlivem okolnosti, že sezónně pracoval na L. a s poškozenou po tu dobu nebydlel. Nicméně i v té době, pokud ho poškozená navštívila v práci, neopomenul využít příležitosti k tomu, aby jí opět před cizími lidmi vulgárně nadával a ponižoval ji. Se zřetelem k těmto skutkovým zjištěním, jakož i k povaze zlého zacházení obviněného s poškozenou, kdy se běžně uchyloval i k poměrně razantnímu fyzickému násilí (facky, údery pěstí, kopání), je závěr soudů o tom, že poškozenou týral „po delší dobu“, pokud tak navíc činil více než osm měsíců, zcela namístě (k tomu opět srov. již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 8 Tdo 105/2008).
Lze tedy uzavřít, že dovolatel svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku nejen po formální stránce, ale - vzhledem k povaze jeho jednání (tj. délce a konkrétní intenzitě týrání poškozené M. S.) - též z hlediska společenské škodlivosti inkriminovaného činu. V posuzovaném případě nebylo shledáno, že by rozhodnutí soudů bylo v rozporu s ustanovením §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož trestní odpovědnost pachatele a trestně právní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
Protože Nejvyšší dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně nejsou zatížena dovolatelem vytýkanou vadou, rozhodl tak, že se dovolání obviněného Z. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler